KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Los Emil, který se na své migrační pouti stal v Rakousku celebritou, se vydal proti proudu Dunaje. A není tedy teoreticky vyloučeno, že dojde na vytouženou Šumavu. Tím by mimo jiné prokázal význam Šumavy a jejího předhůří pro život divokých zvířat v celé střední Evropě.
Unikátní příběh losa, kterého pozorovatelé v Česku pojmenovali Emil (podle běžce Zátopka), může mít podle odborníků prakticky jen jeden šťastný konec. A to takový, že se tento přežvýkavý sudokopytník, který se na své dlouhé pouti nyní nachází někde v oblasti rakouského Tullnu, připojí ke skupině svých souputníků na Šumavě či jejím předhůří.
V Rakousku kvůli charakteru místní kulturní krajiny žít trvale nemůže. Ale jeho uspání a převoz, jak ukazují podobné akce z minulosti, vždy představuje vysoké riziko ohrožení života zvířete.
Prakticky
jedinou možností, jak by mohl zůstat na svobodě a dožít v
divočině, tak skutečně zůstává jeho případný příchod na
Šumavu. Tam, zejména na pravém břehu Lipenské nádrže, dnes žije
možná až dvacetičlenná kolonie losů.
Naděje na to, že Emil, který už přešel z Polska na Moravu a odtud přes Dolní Rakousy až k Vídni, najde konečné útočiště na Šumavě, svitla poté, co los „změnil směr“.
Zatímco se ještě před týdnem rakouští zoologové obávali, aby se neobjevil na předměstí Vídně, vydal se nyní podél Dunaje na západ. Tedy směrem k Šumavě, která je odtud vzdušnou čarou zhruba 100 kilometrů. A to není pro losa žádná nepřekonatelná vzdálenost.
Naposledy byl Emil v sobotu (30. srpna) spatřen u dolnorakouské obce Würmla. Ta sice leží na pravém břehu Dunaje, ovšem los už jednou prokázal, že dokáže řeku přeplavat.
Kde je Emil?
Od soboty však nejsou o Emilovi žádné zprávy, což u početné skupiny jeho fanoušků (facebooková skupina „Emil der Elch“ má už takřka 10 000 členů, včetně mnoha Čechů) vyvolává obavy.
„Nemáte nějaké nové zprávy o Emilovi? Jak se mu daří?“ píše s úpěnlivou prosbou na fanouškovské stránce například Gabriela Schimplová. Podobně jako jiní fanoušci se dušuje, že nechce vědět, kde se přesně se Emil nyní pohybuje (aby to nevzbudilo nechtěnou pozornost), jen touží vidět jeho aktuální fotografii.
Emil se stal rakouskou celebritou prvořadého významu, o jeho pouti píší média v celé zemi.
Srovnání s klokanem
Například lucemburský tisk přirovnává příběh losa, putujícího hustě zalidněnou rakouskou krajinou, k příběhu klokana Sammyho, který loni v červnu utekl ze soukromé ZOO v Lucembursku a dva týdny za velké mediální pozornosti unikal všem pronásledovatelům. Když pak byl konečně odchycen, zemřel v krátké době na bakteriální onemocnění.
O tom, zda svou pout přežije los Emil, rozhoduje právě jeho případná schopnost přejít zpátky do Čech a usadit se v losům zaslíbeném předhůří Šumavy. Stejně tak je ale možné, že Emil už nežije, což by byla pro tisíce jeho fanoušku katastrofická zpráva. Pokud naopak pokračuje v cestě na západ, vyvolalo by to v nich zřejmě vlnu euforie. A nejen v nich.
Hlavním losím teritoriem je pravý břeh Lipna. V místních lesích mají klid, přestože se tu hospodaří.
„My bychom samozřejmě přivítali Emila s otevřenou náručí a vítacími transparenty,“ říká s nadsázkou mluvčí Národního parku Šumava Zdeněk Dvořák. Malá kolonie šumavských losů, která podle něj čítá na základě střízlivých odhadů kolem 15 až 20 jedinců, potřebuje občasné oživení chovu právě migranty odjinud.
Dělo se tak vždycky, jen v posledních době brání losí migraci přebujelá infrastruktura a výstavba silnic a dálnic. Přínos mladého losa z Polska, hledajícího partnerku, by byl tak pro šumavskou losí populaci nepochybný.
Zajímavá ale může být i odpověď na otázku, proč se nepočetné stádo losů drží právě v předhůří Šumavy a zejména na pravém břehu Lipna. I když se los podle Zdeňka Dvořáka občas objeví i na západní Šumavě (byl spatřen třeba v okolí Prášil), hlavním losím teritoriem je právě pravý břeh lipenské nádrže. Proč?
„Losi tady mají klid,“ říká Dvořák. Lesy na pravém břehu Lipna přitom neleží v národním parku, jsou „jen“ součástí chráněné krajinné oblasti, v níž se poměrně běžně lesnicky i zemědělsky hospodaří.
Liduprázdný pravý břeh
Pro divoká zvířata je ale důležité, že celá oblast kvůli chybějící turistické infrastruktuře není příliš navštěvovaná. Pokud přes ní někdo jde nebo jede na kole, drží se obvykle blízko břehu přehrady, nepouští se nahoru, kde „nic není“. S výjimkou zříceniny hradu Vítkův Hrádek a sousední osady Sv. Tomáš tady nejsou žádné turisticky vyhledávaná destinace – chaty, hotely, „občerstvovny“ ani vyhlídky. Jenom lesy a louky, a takřka žádní lidé.
A to losům vyhovuje mnohem víc než přísně chráněné zóny národního parku na centrální Šumavě, kam se sice na určitá místa vůbec nesmí, ovšem oblast je protkána hojně navštěvovanou turistickou infrastrukturou. „Ukazuje to i na význam Šumavy jako velmi různorodého území, kde své útočiště najdou velmi různorodé druhy fauny a flóry. Můžeme Šumavu s nadsázkou nazvat i takovou Noemovou archou zvířat,“ říká Dvořák. A pravý břeh Lipna je toho důkazem.
Příběh losa Emila, který putuje střední Evropou, aby našel (a snad i najde) jediné místo, kde by mohl trvale žít, je podle některých odborníků zároveň i příběhem o lidské rozpínavosti. „Dokazuje to, jak jsme si doslova oskvotovali krajinu, kterou si usurpujeme jen sami pro sebe,“ řekla INFO.CZ režisérka a dokumentaristka Hana Nováková, která o vztahu losů a lidí natočila dokument Amoosed.
Parky jako atrakce
I chráněná území a národní parky lidé dnes podle ní považují nikoliv za něco, co poskytne útočiště jiným tvorům než lidem, ale za určitý druh turistické atrakce. Strpíme tam sice určitý stupeň ochrany přírody, ovšem výměnou za to chceme, abychom ten předmět ochrany mohli vidět.
Pravý břeh Lipna je jiným územím. Losi tam žijí proto, že se prakticky nestřetávají s člověkem, podobná setkání jsou dílem velké náhody. Los se totiž nevyplaší, nepohne se, když se člověk pohybuje v jeho blízkosti. A tak je prakticky neviditelný.
„Každopádně bychom měli být rádi, že v Česku ještě existují oblasti, kde mohou žít losi. Je to dobře i pro nás,“ říká o pravém břehu Lipna Hana Nováková.
Otázkou jen zůstává, zda by klid šumavských losů nenarušil právě příchod Emila, který se stal bez nadsázky evropskou celebritou. A tedy i lákadlem pro lovce fotografií a zážitkové turisty všeho druhu.
I s touto obavou však desetitisíce fanoušků přejí Emilovi, aby svou pouť na Šumavu úspěšně dokončil. A nepotkal ho osud mnoha jeho „soukmenovců“, kteří byli sraženi autem na silnici nebo jinak fatálně doplatili na setkání s civilizací. Pro šumavské losy byl nejtragičtějším rokem rok 2017, kdy střet s automobilem nepřežili hned tři.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
