Hitem každých vánočních a novoročních svátků bývají stírací losy. Jak ale stát zajistí, aby provozovatelé těchto loterií dali do oběhu skutečně los s hlavní výhrou? Podle ministerstva financí je jakýkoli podvod nemožný.
Kupte si los za stovku, můžete vyhrát až dva miliony. Na takové i vyšší výhry lákají (nejen) o svátcích loterie stíracích losů. Lidé je kupují jako doplněk k vánočním dárkům nebo je rozdávají příbuzným na Nový rok. Za relativně nízkou cenu nabízejí lákavou šanci stát se milionářem nebo třeba doživotním rentiérem.
Jenže to, jak loterie se stíracími losy ve skutečnosti fungují, může z ryze laického pohledu vyvolávat i řadu nezodpovězených otázek. A to především právě v otázce šance na hlavní výhru.
V případě klasických loterií (jako je například Sportka nebo Eurojackpot) se v přímém přenosu nebo na internetu losují čísla výherních tiketů. Ihned po slosování je tedy jasné, zda někdo získal hlavní výhru, kolik peněz bude vyplaceno celkově na výhry i jaká částka se přesouvá do dalšího losovacího kola. A provozovatel se z reklamních důvodů obvykle i rád pochlubí (byť anonymně) tím, že někdo vyhrál vysokou částku.
U stíracích losů je to trochu jinak. Ti, kdo si los koupí, na něm stírají políčka, a o výhře rozhodují symboly na těchto setřených políčcích, případně jejich kombinace. Nízké výhry typu „nový los“ nebo výplata několika stovek korun jsou poměrně časté.
Jenže co ta hlavní výhra, která slouží jako hlavní pouták ke koupi? Pokud ji nikdo nezíská, jak provozovatel doloží, že ji skutečně dal do oběhu? O tom, které losy vyhrávají, by totiž z logických důvodů neměl (a také nesmí) předem vědět vůbec nikdo – ani provozovatel loterie.
Jak tedy stát, který tyto loterie povoluje a dozoruje, po oficiálním ukončení hry zjistí, zda byl skutečně v oběhu i los s hlavní výhrou? Nešlo tedy jen o podvodné lákadlo?
Snad každého musí napadnout, že vlastně jedinou, dokonale účinnou formou kontroly, by muselo být setření všech neprodaných losů. Jedině tak by bylo možné naprosto věrohodně potvrdit, že provozovatel skutečně dal do oběhu i los s hlavní výhrou.
Notář a celníci
Ministerstvo financí na dotaz INFO.CZ odpovídá, že případným podvodům v těchto loteriích lze zabránit i jiným způsobem než fyzickým setřením všech neprodaných losů. Elektronická evidence všech loterijních prvků podléhá podle MF hned několika stupňům kontroly a je prakticky nemožné ji obejít. Protože se jedná o poměrně o složitý systém, přinášíme jeho přesný popis tak, jak nám ho po žádosti o doplnění poslal mluvčí ministerstva financí Stefan Fous.
„Provozovatel loterie musí před vydáním stíracích losů (okamžitá loterie) do prodeje vyhotovit všechny losy (celou emisi). Zároveň musí před vydáním losů do prodeje zkontrolovat počet losů, shodu vyhotovených losů se vzorem losu, dokumentací prokazující zabezpečení losů proti zneužití a výrobní specifikací. Tato kontrola musí být osvědčena notářským zápisem.
V případě zjištění nedostatků je provozovatel povinen je odstranit a provést opakovanou kontrolu osvědčenou notářským zápisem. O průběhu okamžité loterie sepisuje loterní komise (provozovatelem jmenovaná nejméně tříčlenná komise) protokol obsahující zejména identifikační údaje členů komise, seznam výherních čísel losů a údaj o neprodaných losech. Přílohou protokolu je výše uvedený notářský zápis. Kopii protokolu je následně provozovatel povinen zaslat celnímu úřadu do 20 dnů ode dne uplynutí lhůty pro uplatnění nároku na výhru.
Provozovatel je navíc povinen uchovat dokumentaci o veškerém pohybu emise losů, zejména dokumentaci o její výrobě, dopravě, skladování, distribuci a zničení losů, po dobu nejméně 3 let od ukončení prodeje emise losů okamžité loterie.
Zákon o hazardní hrách rovněž stanovuje, že úhrnná cena výher nesmí být nižší než 40 % a vyšší než 80 % herní jistiny (součin počtu vydaných losů a prodejní ceny za jeden los). Dozorovou činnost nad plněním povinností stanovených zákonem o hazardních hrách, tzn. i těch výše uvedených, vykonává Celní správa ČR.“
Jak se kontroluje, zda provozovatel uvedl do oběhu los s hlavní výhoru?
I na to odpovídá v závěru oficiální popis kontrolního mechanismu, který jsme obdrželi od Ministerstva financí: „Žadatel v rámci řízení o vydání emise losů předkládá výrobní specifikaci, která obsahuje informace o zabezpečení losů, způsobu jejich tisku, bezpečnostních prvcích, validačních kódech apod. Výrobce zodpovídá za to, že losy v balíčcích budou rozděleny přesně podle struktury a počtu jednotlivých výher uvedených ve výrobní specifikaci. Tiskárna má povinnost vytisknout emisi losů tak, aby odpovídala tomuto rozdělení dle tabulky výher.
Provozovatel, který obdrží zapečetěné balíčky losů, do nich nesmí zasahovat, ani nemá informace o tom, které losy jsou výherní. Pouze eviduje všechny losy, zanese je do protokolu a po ukončení prodeje do protokolu zaznamená údaje o neprodaných a výherních losech. Kontrolu provádí celní správa, která může ověřit, zda provozovatel všechny obdržené losy uvedl do prodeje.“
Není pochyb, že si stát všechny loterie a jejich provozovatele bedlivě hlídá. Jen u stíracích losů už ji současně nemůže „hlídat“ sám uživatel jako u klasických loterií, třebaže jen na dálku tím, že si u každého jednotlivého slosování rozklikne tabulku výher a tiše závidí, kolik bylo od páté do první výhry šťastlivců, jakou částku inkasovali a co z nerozdané sumy se přesouvá do dalšího kola. Což nakonec může představovat i jistou formu motivace zkoušet štěstí dál, většinou už za pár dní.
Na rozdíl od stíracích losů, které žádná rychle se opakující kola nemají, ani se v nich nijak nenavyšuje jackpot. Na druhou stranu ale u stíracích losů máte větší šanci vyhrát, ovšem pouze drobné částky – dle odhadů se šance na „jakoukoli“ výhru pohybuje v pravděpodobnostním poměru 1:3 až 1:4 – typicky jde však o něco málo vyšší, stejný nebo (většinou) nižší obnos než cena daného losu. Šance na hlavní cenu je pochopitelně daleko mizivější, v řádu jedna ku x-miliónů (závisí na počtu losů v dané emisi).
V tomhle ohledu je důležité zmínit poměrně spolehlivě měřitelnou hodnotu RTP – Return to Player. Ta se u stíracích losů pohybuje mezi 50 až 70 % – čili v souhrnu na každých 100 Kč vložených do losů hráči v průměru vyhrají 50 až 70 Kč. U klasických velkých loterií je RTP nižší, udává se 30 – 50 % (mimochodem u sportovních sázek je RTP přes 80 %).
Možná největším lákadlem a důvodem toho, že se stírací losy stále těší velké oblibě (ostatně kdyby je nikdo nekupoval, tak se ani neprodávají), je nakonec i to, že „slosování“ provádíte vy sami – závisí jen na vás kdy, kde, jak a s kým. Ty chvíle napjatého očekávání (a zklamání) jsou možná lepší než sledovat na veřejnoprávním médiu poskakující balónky pod dohledem „státního notáře“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
