KOMENTÁŘ DAVIDA VONDRÁČKA | V minulých dnech jsme se na INFO.CZ kriticky zamýšleli, jaké je pozadí celého dopisového třeštění kolem obálky údajných posledních slov Tomáš Garrigue Masaryka. Pokoušeli jsme se věcně a střízlivě vysvětlit celou bizarní genezi nápadu udělat z „posledních slov umírajícího člověka“ okázalou show, k níž se propůjčili mnozí včetně prezidenta Petra Pavla.
Obálka uprostřed policejních vozů
Nejmladší z generace z širší rodiny Masaryků – Tomáš Masaryk ze slovenského Lučence a Tomáš Masaryk z Bakova nad Jizerou – se ohrazují vůči té, jak říkají, dehonestující akci. Nemohou pochopit tu neúctu k jejich příbuznému.
Tomáš Masaryk z Bakova nad Jizerou vůbec nechápe, proč neprozkoumali obsah obálky nejdříve angličtináři, historici a grafologové, kteří pak mohli věcně a důstojně během týdne informovat média a veřejnost.
Když píšu tento text, je ještě hodina do otevření obálky 19. 9. 2025. Volá mi právě Tomáš Masaryk z Bakova nad Jizerou, který sleduje zpravodajství Českého rozhlasu.
„Davide, představte si, co je to za trapnou okázalost. Ministr vnitra vyčlenil dvě policejní ozbrojené posádky před a za autem Národního archivu, které veze z Prahy do Lán malou obálečku. Jako kdyby vezli korunovační klenoty,“ diví se pan Masaryk, jehož děda Imrich Masaryk (bratranec ministra Jana Masaryka), pracoval v prezidentské kanceláři Edvarda Beneše i Klementa Gottwalda.
„Já v noci nemohl skoro spát,“ pokračuje. „Uvědomil jsem si, jak je vše necitlivé a neetické,“ pokračuje Tomáš Masaryk. „Pokud připouštím, že ta slova TGM budou pravdivá, byla zaznamenaná v době jeho nejtěžší chvíle, kdy člověk odchází ze života, bilancuje všecko... Neví, co bude po smrti... Tohle vše v přímém přenosu pro celý národ. Hrůza...“
Tatíčkovské kampaně mediálního světa
Mám také puštěný Český rozhlas, který je patronem „tajemné obálky“ – tu společně vymyslely Národní archiv a Masarykův ústav. A nejnověji se o této trapné taškařici dozvídám, že se zásadně mění dramaturgie a scénář tohoto kýče kýčů.
Celé měsíce se na pozadí nekritických propagandistických tatíčkovských kampaní psalo, že obálku otevře prezident Petr Pavel. Jenže teď z veřejnoprávního rozhlasu zjišťuji, že ji před okázalou ceremonií a přečtením textu otevřou experti a prozkoumají její obsah. Takže přece jen předběžná cenzura?
Už máme půl hodiny před „obálkováním“. Krásně by to sarkasticky a satiricky komentoval spisovatel Jaroslav Hašek. Ale nemohlo by to být za první republiky, která měla velmi tvrdou cenzuru. Za ironizování Masaryka byly velké pokuty. I několikatýdenní kriminál.
TGM – pro ateistické Čechy polobůh
Celá ta přepjatá akce ale naznačuje něco hlubšího a hlubinnějšího o mentálním stavu českých společenských vědců i politických elit. Stále se vracejí ke glorifikaci TGM a ke státu, který ztroskotal. Česko berou jako idealizovaného pokračovatele Československa, místo aby se od něj spíše distancovali. Nechtějí v identitárním historismu vidět TGM a „Masarykovu republiku“ kriticky.
Česko je přitom úplně jiný stát než zaniklé Československo. V první „staré“ republice byli Češi proti jiným národům a národnostem v menšině (pokud odmítáme Masarykův a Benešův ideologický podvod o odvěké existenci takzvaného československého národa).
Největším nebezpečím pro Československo byly ve třicátých letech – ještě před pravicovými převraty – Německo a Polsko. Tyto státy jsou dnes našimi největšími spojenci proti rozpínavosti despotického Ruska etc. etc. Ano, po pětatřiceti letech budování nové demokracie se velká část Čechů mentálně od protekcionistické a klientelistické první československé republiky, jejímž duchem byl nekritizovatelný TGM, nedistancuje.
Filozof Charty 77 Jan Patočka má ve svém díle „Pokus o českou národní filosofii a její nezdar“ citát: Masaryk by měl být životním problémem každého myslícího Čecha! Nejznámější český filozof ve světě naboural celou Masarykovu koncepci tzv. národního humanismu, narcistní národovecké koncepce bez hloubky, kdy pasuje Čechoslováky na národ s hlubším vztahem k lidství než mají jiné národy s tím, že „může být československý humanismus příkladem pro všecky národy světa.“
Společně s další studií „Co jsou Češi“ – dochází Patočka k závěru, že TGM nechápal demokracii jako ústavní systém liberální demokracie s vyvažováním moci institucí, s opozicí a se svobodou projevu. Píše, že nechápal, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.
S historikem Antonínem Klimkem, s autorem „Boje o Hrad“, jsem v devadesátkách propovídal desítky hodin o tom, jak TGM skrze tzv. státní dispoziční fond uplácel novináře a své příznivce. Dokonce i pokoje v hotelech, kam si vodil milenky, platil ze státního. Jeho názorem je, že demokracii TGM chápe jako Království boží na světě. Jako fantaskní ideál sociálních a mezilidských vztahů... Ale po ovoci poznáme je...
Jan Patočka a Antonín Klimek kritizují ostře tento rozpor jeho „náboženského ideálu o demokracii“ a reality, kdy často jednal naprosto protichůdně a nehumánně jako politik a navíc bez jakékoli zpětné vazby. Antonín Klimek se netajil názorem, že za zneužívání politické moci by dnes TGM – podle právních a etických pravidel současného Česka – seděl. Tím nemyslel český historik, jdoucí proti národním mýtům, královský trůn.
Nejsem si jistý, že lidé v pozadí „tatíčkovského obálkování“ znají kritiky TGM z demokratických a humanistických pozic, i když nepochybuji o jejich přemýšlivosti.
Falešné historizující identitární masarykovské a benešovské kódy nám nepomohou v obraně ústavní demokracie, která nás čeká po volbách. Potřebujeme najít i jiné osobnostní inspirace pro vyspělé Česko, které opravdu není pokračováním zaniklého Československa.
Otvírání studánek
Je deset minut před jedenáctou. Obálka je otevřena. Co na přímý přenos odhalení říká Tomáš Masaryk z Bakova nad Jizerou: „Měli jsme naprostou pravdu. Obsah obálky měli nejdříve zkoumat anglisté, vědci, grafologové a tahle taškařice s účasti prezidenta Pavla se neměla nikdy konat. Vzkaz není z roku 1937, jak tvrdil adorovaný tajemník Sum, ale z roku 1934. Dokonce jsou ty záznamy zapsány asi Janem Masarykem později. Asi do toho zasahovala i naše příbuzná Alice Masaryková,“ komentuje průběh hektické ceremonie, při které poprvé zaznívají nová fakta.
„Takže jsou to vzpomínání na vzpomínání na možná slova TGM v kritickém zdravotním stavu v roce 1934. Jsou vlastně dokladem toho, že ještě rok držela prezidenta rodina a politici v nedůstojné pozici v nejvyšší státní funkci. Vůbec nechápu, co Sum v tom obecném moralizování nemocného prezidenta viděl za problém, že musí kvůli závažnosti sdělení spatřit světlo světa až po dvaceti letech?“ ptá se zcela logicky.
„Napadá mně jen jedna věc: Adoračnímu Antonínu Sumovi se nelíbilo, že ve vzkazu je jistý náznak, o kterém se prezident počátkem třicátých let zmiňoval – že by sudetští Němci měli mít v Československu autonomii, kterou marně požadovali. Také si uvědomuje nespokojenost Maďarů, kteří byli násilím připojeni k novému státu. Slovenskou otázku obchází, neboť Slováky neuznával za svébytný národ. Měl je stále za folkloristickou odnož Čechů. Jsem rád, že splaskla celá ta bublina očekávání většiny médií, jež čekaly bůhvíco, jen ne tohle…“
(Slova Tomáše Masaryka z Bakova nad Jizerou byla autorizována v pravé poledne 19. 9. 2025).
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
