KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Michal Strnad se na konci minulého týdne stal třetím největším akcionářem italského výrobce pneumatik Pirelli. Jde o další velkou transakci posledních let, která ukazuje, jak si čeští miliardáři budují pozice v ikonických západních firmách. Pozoruhodné je, že nejvíc investují do podniků „staré ekonomiky“, které jsou v regulovaných či politicky citlivých odvětvích. Jenže možná právě v této složitosti může být ukryta jejich největší hodnota.
Jeden z nejbohatších Čechů Michal Strnad v závěru týdne koupil od čínského státního koncernu Sinochem čtrnáctiprocentní podíl ve výrobci pneumatik a producentovi ikonických kalendářů Pirelli za téměř miliardu eur, tedy zhruba 24 miliard korun. Stal se třetím největším akcionářem jedné z nejznámějších italských průmyslových značek, svůj vstup navíc označil za dlouhodobou investici.
Strnadův obchod zapadá do širšího vzorce: Nejbohatší tuzemští investoři v posledních letech stále častěji míří na Západ, kde si budují významné vlastnické pozice anebo rovnou přebírají celé podniky, které ještě nedávno platily za neotřesitelné symboly západního kapitalismu.
Daniel Křetínský (mimo jiné majitel webu Info.cz a vlastník EP Group, která je jediným českým zástupcem mezi 500 největšími firmami světa) kromě maloobchodu a energetiky v Německu a ve Francii ovládl britskou poštu Royal Mail a během covidu majetkově vstoupil do ikonického amerického řetězce Macy's.
Karel Komárek se svým Allwynem získal řeckou loterii OPAP a převzal provoz britské National Lottery – významných, byť tvrdě regulovaných „mašin na peníze“. Strnadova CSG ve své akviziční bonanze koupila i americkou skupinu Kinetic Group, pod kterou patří tradiční muniční značky Federal a Remington. A v neposlední řadě skupina PPF investovala do německé mediální skupiny ProSiebenSat, ve které vybudovala téměř 30procentní pozici, než se později stáhla.
Nejviditelnější nákupy českých superboháčů z posledních let tak mají řadu podobných rysů. Často míří na západní kapitalistické ikony, což zároveň znamená, že jde téměř bezvýhradně o sázky na zavedené podniky staré ekonomiky. Nejbohatší pětice Čechů s majetkem atakujícím dva biliony korun tak i v době AI cílí na firmy z energetiky, logistiky a poštovních služeb, loterie, média či na průmyslovou a zbrojní výrobu.
Tyto společnosti mají řadu věcí společných: často působí v silně regulovaném odvětví, mají vysoké bariéry vstupu, jsou politicky citlivé – ať pro roli, kterou plní na domácím trhu, nebo na velké počty zaměstnanců, které zaměstnávají. Část podniků nebo celých oborů – typicky třeba fosilní energetika – navíc „vyšla z módy“ v souvislosti s nástupem nových trendů, jako je ESG.
Daniel Křetínský svou strategii před časem vysvětlil pro časopis Forbes: „Když se podíváte na celou naši historii, máme vždy afinitu k základním produktům a službám. Elektřina, supermarkety nebo služby poslední míle jsou naprosto pevnou součástí obsluhy aktuálních potřeb ve vyspělém světě. Jsou de facto infrastrukturními službami.“
Podobnou logiku lze nalézt i v řadě dalších velkých zahraničních nákupů českých investorů, včetně Strnadova vstupu do Pirelli. V době, kdy se hlavním investičním megatrendem stala umělá inteligence, mohou sázky na „analogová“ odvětví působit archaicky. Jenže na rozdíl od části současné AI horečky nestojí jejich investiční příběh pouze na slibu budoucího růstu, ale na realitě současných zákazníků, cash flow i společenské potřeby.
Emancipace českého kapitálu
Český „útok“ na západní aktiva zároveň ukazuje, jak se za téměř čtyři desetiletí proměnil tuzemský kapitalismus. Od chvíle, kdy po revoluci vzali českou ekonomiku útokem zahraniční investoři, kteří přinesli kapitál, technologie a přístup na světové trhy, aby se v další fázi konsolidovaly ve velké české podnikatelské skupiny, které expandovaly kromě Česka hlavně na východě. Poslední roky pak ukazují další fázi, kdy největší tuzemští investoři dobývají Západ.
Posun rámcově potvrzují i tvrdá data. Zatímco před 20 lety české přímé zahraniční investice dosahovaly jen asi 2,6 procenta HDP, o 20 let později už to bylo 21 procent. A i když toto číslo nezachycuje jen nákupy miliardářů v zahraničí, ale i další finanční toky, poměrně dobře ilustruje, jak výrazně se za dvě desetiletí změnila schopnost českého kapitálu působit za hranicemi.
Strnadův vstup do Pirelli je tak dalším dílem skládačky o emancipaci českého velkého kapitálu. O tom, že největší tuzemští investoři už dávno nejsou „jen“ regionálními hráči odkázanými na trhy bývalého východního bloku, ale že se stále častěji se stávají vlastníky firem, které mají pro západní země průmyslový, kulturní nebo politický význam.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
