Ministr Baxa se podepsal pod zánik slavného hřebčína v Napajedlech

Jen pár týdnů poté, co Baxovo ministerstvo absurdně zařadilo na seznam nehmotného kulturního dědictví českou pivní kulturu, řešilo případ Hřebčína Napajedla. Ten se táhne přes dva roky. Je skoro jisté, že prohlášení celého areálu za kulturní památku (jako je tomu u Hřebčína Kladruby) by věhlasný hřebčín zachovalo i s chovem koní.

Rozhodnutí ministra chránit památkově jen budovy stájí a nikoli celý areál, jde naopak na ruku developerským záměrům. Pokud chov koní, kdysi proslulý po celé Evropě, v Napajedlech skončí, bude pod tím podepsán pan ministr Baxa.

O památkovou ochranu hřebčína zažádal před dvěma roky právní zástupce bývalého menšinového vlastníka Libora Hlačíka Aleš Martínek. Zažádal přitom o památkovou ochranu pro celý areál historického hřebčína vedle zámku a zámecké zahrady, tedy objekty stájí, dvůr i přilehlé pastviny – ostatně podobně jako je tomu v Kladrubech, i když tam je díky krajinnému rázu rozsah památky daleko větší. Celý rozlehlý areál je chráněný jako národní kulturní památka, tedy včetně ochranného pásma.

Takové ambice Martínkova žádost ani neměla, šlo o památkovou ochranu historického areálu hřebčína, který si po 150 let zachoval stejný půdorys. Přesto se ministerstvo – k údivu mnohých – rozhodlo z řízení vyjmout pastviny a řešit jen budovy. Z klíčových budov pak nebyla do památkové ochrany zahrnuta sýpka v ulici naproti hřebčínu.

Bráno z jakéhokoliv úhlu, nedává to vůbec smysl. Myšlenka, že budeme památkově chránit Pražský hrad, ale nezastavěné okolí poskytneme developerovi? Je přece nouze o byty. Nebo si například představte, že památková ochrana Karlštejna skončí u jeho zdí... V případě hřebčína je tohle ještě absurdnější: bez pastvin totiž hřebčín není hřebčínem. Právě kulturní zemědělská krajina kolem něj z něj dělá to, čím je. U historického jádra hřebčína to platí zvlášť, protože tam už žádný prostor cokoli ukrajovat není.

A právě volbou prostředí byla Napajedla jedinečná. Výjimečnější než zmiňované Kladruby. Ty si Habsburkové vybrali hlavně proto, že byly dostatečně v týlu nepřítele, nikoli podle kvality půdy. Napajedla na tom byla jinak. 

Jejich zakladatel Aristides Baltazzi geniálně našel místo a vybudoval na něm hřebčín, který se velmi záhy stal jedním z nejvýznamnějších ve střední Evropě. Když se po jeho smrti ocitl hřebčín v krizi a hrozil mu zánik, zasáhl československý stát, který rozhodně nechoval žádné sympatie k aristokracii. Komunisté po druhé světové válce dělali všechno pro to, aby chov plnokrevníka zničili, na hřebčín si však netroufli.

Ministr Baxa argumentuje, že v hřebčíně nejsou koně. To je ale lichý argument. V řadě chráněných areálů se také neprovozuje původní činnost, přesto jsou chráněny jako celek. Navíc o provozování hřebčína a pokračování chovu koní zájem je: v nedávné době o zakoupení hřebčína a pokračování v jeho tradici projevil zájem podnikatel Marian Ziburske. S majiteli by měl vstoupit v jednání.

Současní majitelé o provozování hřebčína přestali mít zájem. To je rozhodnutí zcela legitimní a pochopitelné. Do hřebčína v minulých letech investovali a došli k závěru, že se jim dál investovat už nechce. Legitimní však není rozhodnutí pokusit se z pastvin udělat stavební parcely. Prohlášení areálu za kulturní památku mohlo developerské plány navždy utnout. Ministr Baxa se ale rozhodl jinak.

Jeho rozhodnutí moc nekoresponduje s tím, co při veřejném slyšení Celonárodní petice za záchranu a zachování Hřebčína Napajedla a chovu koní v něm tvrdil v Poslanecké sněmovně dne 12. března 2024 zástupce ministerstva kultury, když uvedl, že „areál hřebčína je důmyslně koncipovaný areál.“ Ministr Baxa z něj teď udělal trosku.

Kauza napajedelského hřebčína odkrývá hlubší problém, kterým je ochrana zemědělské půdy. Dva čeští chovatelé v uplynulých letech investovali do hřebčínů v Normandii – prostě proto, že hřebčín je hřebčín a za takové ceny se zemědělská půda prodává. U nás je veškerá zemědělská půda v okolí měst obchodována jako potenciálně stavební pozemek, ať už pro byty nebo skladové haly.

V momentě, kdy současní majitelé hřebčína dali najevo, že nechtějí hřebčín už dále provozovat, objevilo se několik zájemců. Všichni měli jasnou představu, že v areálu chtějí provozovat chov koní a neuvažovali o tom, že by nemovitost kupovali jako „investiční příležitost“. Pokud by ministr Baxa souhlasil s vyhlášením hřebčína za kulturní památku, narýsovalo by to jasné linie do budoucna. Takto může každé další zastupitelstvo územní plán kdykoli změnit.

Skupina nadšenců bojující za zachování hřebčína napadne rozhodnutí ministerstva u soudu. Uvádějí mimo jiné to, že už první rozhodnutí, jímž byla za památku prohlášena jen část hřebčína, budí dojem, že bylo psáno jako rozhodnutí o prohlášení celého hřebčína za památku, jen bylo na poslední chvíli změněno. 

Zachování napajedelského hřebčína má obrovskou podporu veřejnosti. Petici na jeho záchranu podepsalo více než 70 000 lidí, loni ji podpořil Petiční výbor Poslanecké sněmovny, pro zachování hřebčína se vyslovil i zemědělský výbor a ve středu 19. března má tuto petici projednávat senát. Jako by ministr Baxa spěchal, aby to stihl ještě před jednáním Senátu…

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.