Neprojeví-li policie či státní zastupitelství sebereflexi v reakci na rozhodnutí soudů o neodůvodněném trestním stíhání, nelze ke kritickým výrokům soudů na adresu kvality jejich práce přihlížet jako k satisfakci a snižovat tak odškodnění nezákonně trestně stíhaným. K takovému závěru dospěl v aktuálním rozhodnutí Nejvyšší soud, který posuzoval dovolání o výši odškodnění za nezákonné stíhání v tzv. krkonošské kauze.
Velmi důležitý vzkaz vyslal policii a státnímu zastupitelství Nejvyšší soud (NS). Ten totiž poprvé vyslovil názor, že nenásleduje-li od orgánů činných v trestním řízení žádná sebereflexe za případy, v nichž soudy vyslovily kritiku jejich práce a obviněné zprostily obžaloby, nelze k tomu přihlížet jako k druhu satisfakce a snižovat v důsledku toho odškodnění za způsobenou újmu.
Doposud přitom omluvu za nezákonná trestní řízení adresoval poškozeným pouze ministr spravedlnosti a státní zástupci se hájili tím, že jim to žádný zákon nepřikazuje.
Absurdní kriminalizace a ostrá slova soudů
V aktuálně rozhodnutém případu NS posuzoval dovolání jedné z osob, kterou soudy před třemi lety zprostily obžaloby z několika trestných činů, včetně zločinů zneužití pravomoci úřední osoby a dotačního podvodu.
Vrchní soud v Praze tehdy dokonce velmi ostře kritizoval práci orgánů činných v trestním řízení, když ve zprošťujícím rozhodnutí uvedl, že „podanou obžalobou bylo naprosto zbytečně, hloupě, absurdně a protiprávně společensky prospěšné a příkladné jednání napomáhající splnění společensky prospěšného cíle všech zúčastněných osob kriminalizováno“.
Kritický byl následně i Nejvyšší soud, který rozhodoval o dovolání nejvyššího státního zástupce vůči zprošťujícím výrokům u některých z obžalovaných. Jakkoliv byl na rozdíl od pražského vrchního soudu diplomatičtější. Ochrana čistoty průběhu dotačního řízení nemůže být samoúčelná a rozhodně není na místě postihovat trestněprávně drobná pochybení v rámci tak složitého procesu, konstatoval.
Kritika není satisfakce, pokud chybí sebereflexe
Právě ona ostrá slova, adresovaná pražským vrchním soudem policii a státnímu zastupitelství, však soudy v řízení o odškodnění zohlednily při rozhodování o jeho výši. A to v neprospěch žalobkyně, která se po státu domáhala něco málo přes milion korun. Dospěly totiž k závěru, že se vlastně jedná o jakýsi druh satisfakce.
Podle aktuálního rozhodnutí NS je tomu ale přesně opačně, neboť zcela zjevně bezdůvodné trestní stíhání způsobenou újmu jen umocňuje. A pokud takové hodnocení zazní od soudu, bez sebereflexe či omluvy od policie a státního zastupitelství, nelze k tomu přihlížet v neprospěch poškozeného.
„Nadto se Nejvyšší soud neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že konstatování Vrchního soudu v Praze o absurditě podané obžaloby by mohlo být pro žalobkyni určitou formou satisfakce (byť jen „de facto, nikoli de iure“, jak uvedl odvolací soud). Tou by dané konstatování mohlo být pouze tehdy, pokud by přišlo ze strany policie nebo státního zastupitelství jako projev určité sebereflexe, případně spojené s omluvou žalobkyni za způsobenou újmu. K tomu však podle skutkových zjištění odvolacího soudu nedošlo. Okolnost, že je trestní stíhání absurdní, bude spíše umocňovat újmu trestně stíhané osoby, neboť tuto újmu by obzvlášť pociťoval každý člověk, proti kterému je vedeno zcela zjevně nedůvodné trestní stíhání,“ konstatoval v aktuálním rozhodnutí NS.
Stejný senát posuzuje i dovolání někdejší ministryně Vlasty Parkanové ohledně odškodnění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. V jejím případě navíc státní zastupitelství nejen že žádnou sebereflexi nevyvodilo, ale dokonce veřejně, ústy nynější nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové, dokonce pravomocná rozhodnutí soudů zpochybňovalo.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
