Špičky policie a státního zastupitelství pokračují v ničení mé pověsti i poté, co jsem byla obvinění zproštěna soudy, neboť tato rozhodnutí nerespektují a setrvale je zpochybňují, uvádí se v dovolání exministryně Vlasty Parkanové k Nejvyššímu soudu. V něm se bývalá politička domáhá vyššího odškodnění za více než devítileté nezákonné trestní stíhání v případu nákupu letadel CASA. Soudy přiznaly Parkanové náhradu 1,6 milionu korun.
Někdejší poslankyně, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a bývalá ministryně spravedlnosti a obrany Vlasta Parkanová se nevzdává v boji za očištění své dobré pověsti.
Z dovolání k Nejvyššímu soudu, v němž nesouhlasí s rozhodnutím soudů ohledně výše odškodnění za nezákonné trestní řízení v případu CASA, je patrné, že se nesmířila s tím, jak k jejímu případu přistupují někteří aktéři – v čele s vrchní státní zástupkyní v Praze Lenkou Bradáčovou.
V dovolání se totiž na několika místech poukazuje na to, že špičky policie a státního zastupitelství setrvale zpochybňují pravomocné rozhodnutí soudu o jejím zproštění a odmítají jakoukoliv sebereflexi.
Očerněná pověst
„Jinými slovy v daném případě orgány činné v trestním řízení nejen zcela zásadně a opakovaně svými veřejnými vyjádřeními porušovaly zásadu presumpce neviny, přičemž tento svůj přístup k řízení zcela veřejně deklarovaly, ale rovněž se postaraly o to, aby neblahé následky trestního stíhání žalobkyni tížily i po jeho pravomocném ukončení.
I poté, co bylo trestní stíhání soudy obou stupňů coby zcela nedůvodné pravomocně zastaveno, tak vysocí činitelé policejních útvarů a státních zastupitelství nadále prakticky dodnes spekulují o vině žalobkyně a vydávají prohlášení, která mají v očích veřejnosti přinejmenším vzbudit dojem, že pokud již byla žalobkyně zproštěna, došlo k tomu buďto nedbalostí nebo pochybením nalézacího soudu, případně v důsledku nějaké technické závady, kdy ‚nejde ocenit letadlo‘,“ uvádí se v dovolání Parkanové k Nejvyššímu soudu.
„Tato vyjádření žalobkyni v očích veřejnosti dále poškozují a mimo jiné nepřipouštějí ani v nejmenším možnost jakékoliv restaurace veřejného působení žalobkyně na jakkoliv exponované nebo veřejné pozici, neboť žalobkyně je tímto způsobem v očích veřejnosti zásadně a zřejmě již trvale očerněna. Za toto očernění se stát ústy ministra spravedlnosti omluvil, ale jak patrno, jiní státní úředníci v něm pokračovali, lze-li to tak říci ‚vesele‘ dál,“ stojí v dovolání.
Role Lenky Bradáčové
Takových výroků se na adresu soudních rozhodnutí ve věci Vlasty Parkanové opakovaně dopouští například budoucí nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jejíž podřízení na Vrchním státním zastupitelství v Praze měli od počátku na starosti dozor nad zákonností přípravného řízení.
„Rovněž vysoce postavená státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která jinak s danou kauzou neměla nic společného, si neodpustila difamační vyjádření na adresu žalobkyně a spekulovat o podnětu k podání opravného prostředku,“ připomíná se v dovolání Parkanové.
Ta také soudům, které rozhodovaly o odškodnění, vytýká, že pří posuzování míry zásahu do jejího života nevzaly dostatečně v potaz mimořádnost celého případu, včetně velmi nestandardního přístupu orgánů činných v trestním řízení.
„Orgány činné v trestním řízení se tak od počátku řízení nijak nebránily medializaci celé kauzy a opakovaně a zcela nepokrytě dávaly najevo, že jsou přesvědčeny o vině žalobkyně za projednávanou trestnou činnost.
V průběhu řízení neváhaly žalobkyni ani přímo vyhrožovat (jinak se postup orgánů činných v trestním řízení v tomto případě popsat prakticky nedá), když dohlížející státní zástupce JUDr. Jan Kořán například konstatoval, že ‚v plánu jsou další úkony, které to [tedy určitý postup žalobkyně v rámci vlastní obhajoby] samozřejmě může ovlivnit.
Policejní orgán proto v současné době zvažuje, zda jsou důvody pro koluzní vazbu,…,‘ což bylo zcela zjevnou snahou odstrašit žalobkyni od určitého postupu užívaného v rámci vlastní obhajoby, a to dlužno říci snahou zcela nepřípustnou, neboť vazební stíhání má pochopitelně chránit určité zájmy společnosti, nicméně v žádném případě nemůže sloužit k vyhrožování obviněným proti provádění některých kroků v rámci obhajoby,“ konstatuje se v dovolání.
V jeho textu se také odkazuje na několik rozhodnutí vysokých soudů z poslední doby, které se týkají odpovědnosti státu a orgánů činných v trestním řízení za nezákonná trestní stíhání a dodržování zásad právního státu, které se s tím pojí.
Od čeho by se měla odvíjet výše odškodnění
Konkrétně se zmiňuje nález Ústavního soudu z konce minulého roku v případu pražské exradní Evy Vorlíčkové. Ústavní soud v něm důrazně vyslovil názor, že „pokud stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu“. Výše odškodnění za takto způsobenou újmu totiž podle soudu „vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí“.
Ohledně absence sebereflexe odpovědných orgánů státu a jejího vlivu na výši odškodnění se zase odkazuje v dovolání na jen dva roky staré rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož by takový přístup viníka újmy měl být ve výši odškodnění zohledněn.
„Postoj původce zásahu je jedním z kritérií při úvaze o výši náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku zásahu, neboť může podstatným způsobem ovlivnit vnímání újmy,“ uvedl v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud.
„Pokud potom vysocí představitelé těchto orgánů ani po pravomocném ukončení věci a zproštění žalobkyně obžaloby nejsou schopni projevit ani zlomek sebereflexe, ale naopak dále pokračují v očerňování žalobkyně v médiích, jedná se nepochybně o skutečnost, která by v souladu s judikaturou dovolacího soudu měla být adekvátně zhodnocena ve výroku o výši přiznané náhrady újmy,“ upozorňuje se proto v dovolání Vlasty Parkanové.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
