Z bojovníka proti muslimským teroristům obhájcem islámského režimu? Okamura už zase rozkládá vládu

Po neuvěřitelném novoročním projevu je tohle podruhé, kdy se Tomio Okamura vyslovil tak ostře proti českým národním zájmům a napadl naše spojence. Tehdy to „odnesli“ Ukrajinci, jejichž demokratickou vládu nazval juntou a označil je všechny za zločince. Zároveň se zastal Putina proti Evropské unii, která prý podporou přepadené země zaviní 3. světovou válku. 

Tentokrát si „vyšlápl“ na Izraelce a Američany, kteří prý „porušují mezinárodní řád“. Paradoxně v tomto případě není SPD součástí extrému, ale mainstreamu. Mnoho unijních politiků říká v podstatě totéž. 

Mohli bychom se smát tomu, že nacionalisté se ocitli na jedné lodi s eurohujery a doma s Piráty, ale ona to vůbec žádná legrace není. Za reakcemi řady evropských představitelů je v „lepším“ případě zbabělost, v horším antisemitismus. Proč se ale po jejich bok staví „největší bojovník“ za národní suverenitu a proti islamismu?

Tomio Okamura si vždy dával záležet na tom, že spolu s ex-prezidentem Milošem Zemanem stojí na straně Židů, hlasitě se ozývá proti migraci z muslimských zemí a varuje před hrozbou islámského teroru. A nyní zde máme akci proti fundamentalistické diktatuře ajatolláhů, která posílá svá vraždící komanda rozsévat zkázu všude možně – a najednou je to podle Okamury špatně?

Tímto se SPD dostává do jednoho style s Piráty. Jak v aktuálních postojích, tak v míře schizofrenie. Tito progresivisté vidí „klerofašimus“ třeba i v organizaci pro podporu rodiny a najednou jim vadí, že někdo chce odstranit teokratický režim, který vynucuje přísně náboženská pravidla, zcela popírá práva žen a LGBT komunity? 

Tím se potvrzuje, co říkám už dlouho – totiž že zelený a hnědý extrém k sobě mají v řadě věcí blízko.

Vraťme se ale k Okamurovi. Není to jeho vyjádření úplně „na hlavu“? Neměl by být rád, že někdo zatápí největšímu exportérovi islámského terorismu na světě? Zjevně ne. 

Proč se ale nedrží svých zásad? Sotva to lze vysvětlit jinak, než že mu pranic nezáleží na konzistenci vlastních vyjádření, ale prostě má strach, že zásah proti Íránu oslabí Rusko. Obě diktatury jsou spojeny pupeční šňůrou tyranie, porušování lidských práv a přepadávání cizích zemí.

Je spíše zákonité, než náhodné, že teokratický Teherán se stal jedním z hlavních spojenců samoděržaví v Moskvě. Obě části „osy zla“ hrubě porušují mezinárodní právo. 

Kreml tím, že vede útočné války, ajatolláhové podporou hybridních útoků skrze organizace typu Hamás či Hizballáh. Odpor a obrana proti nim jsou zcela legitimní a v souladu se snahou zachovat světový řád. Ale když milujete jednoho, pravděpodobně se zakoukáte i do toho druhého.

Nejspíše tu tedy půjde o „neodolatelnou přitažlivost autokratů“, která působí na politiky SPD. Protože s Piráty a eurohujery mají sotva co společného. Přestože nyní říkají to samé. A pokud projevili vrcholnou míru pokrytectví vůči ruské agresi na Ukrajině, proč by ji nedali najevo ve vztahu k agresivitě íránského režimu? 

To Moskva a Teherán jsou rušiteli mezinárodního práva, ne ti, kteří se proti nim brání, jak v obou případech lživě tvrdí „chcimíři“.

Postoj, že pomáhat Ukrajině zbraněmi či útočit na cíle teokratického režimu „porušuje Chartu OSN“, je založen na licoměrném popření kauzality. Chování těchto tyranů, kteří zabíjejí lidi po desítkách tisíc, je příčinou, akce proti nim důsledkem. 

Kde byli všichni ti „obránci řádu“, když Rusáci vraždili v Buči a hnusáci z Hamásu v Izraeli? Podle jejich logiky by nebylo ani možné bránit se hitlerovskému Německu, protože přeci šlo o „suverénní stát“.

Zanechme však filosofických úvah. Zcela evidentně tu máme další zásadní vnitrokoaliční roztržku. A opět z toho samého důvodu. Většina vlády chce na Západ (byť je možná otázka, jak moc ochotně), avšak SPD na východ. 

Andrej Babiš se snaží tento fatální rozpor marginalizovat frázemi typu, že rozhodující je domácí politika, že tu zahraniční přece určuje pouze on a nebo – když je úplně v koncích – že Tomio Okamura mluví jen ke svým.

Poslední výmluvu použil premiér po jednání Bezpečnostní rady státu, když na otázku, zda bude s SPD řešit „sladění názorů“, odpověděl, že žádná schůzka k tomu nebude a že tato strana přece oslovuje jen své vlastní voliče. 

Jistě, před hlasováním o nevydání k trestnímu stíhání – k němuž by mohlo dojít již tento čtvrtek (5. 3. 2026) – zjevně lídr ANO nechce eskalovat rozbroje. Nicméně toto doslova smrtící štěpení nezmizí a koalice na něj bude narážet neustále.

I v minulém kabinetu docházelo k ostrým sporům mezi SPOLU a Piráty – a ti nakonec odešli. Už jsme se ovšem nedozvěděli, jak by premiér Petr Fiala řešil právě takovou situaci, kdy Izrael se Spojenými státy zahájí operace proti Íránu. Nepochybně by to rovněž způsobilo vážný spor. 

Jisté ale je, že SPD do této vlády nezapadá. Můžete mít řadu rozdílných programových postojů a musíte se v koalici nějak dohodnout. Zde však není o čem.

Zahraničně politická orientace země a hájení českých národních zájmů je příliš vážná věc, než aby na ni mohly ve vládě panovat diametrálně odlišné názory. Tohle ohrožuje stabilitu země, podkopává naši obranyschopnost a v neposlední řadě tím mateme naše spojence. 

Dříve či později to musí Babiš vyřešit, hlavu do písku nemůže strkat věčně. Buď SPD marginalizuje (ale jak, když má třetího nejvyššího ústavního činitele a ministra obrany, byť nestraníka?), nebo se s ní rozloučí.

Jako by nestačilo, že odmítl koupit od Donalda Trumpa zbraně... Teď musí šéf exekutivy vysvětlovat, že sice nechal zvolit mluvčím dolní komory někoho, kdo tvrdě kritizuje veledůležité údery USA na režim ajatolláhů, ale ve skutečnost s ním nemá nic společného. 

Pro amerického prezidenta musí být něco takového naprosté nepředstavitelné. Speaker Sněmovny reprezentantů Mike Johnson je jeho blízkým spojencem a nikdy by ho takto nepodrazil.

Sotva poněkud utichly problémy, jež předsedovi hnutí ANO nadělali Motoristé svým zcela zbytečným vyhlašováním války hlavě státu, už se (znovu) ozývá SPD, aby konala své rozvratné dílo. 

Chtěl bych být pověstnou „muškou na stěně“, když premiér během neformálních rozhovorů v evropských salonech vysvětluje, jak to vlastně má s tím předsedou Sněmovny.

Uvidíme, zda se po nevydání Andreje Babiše a Tokio Okamury k trestnímu stíhání změní „rovnováha sil“ – a ten první začne být skutečným lídrem koalice. Je to v zájmu země i jeho vlastním. Tohle hrozí totálním průšvihem...

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.