KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Raiffeisenbank se jako jedna z prvních velkých bank odhodlala k tomu, že začala svým retailovým klientům ukazovat jejich uhlíkovou stopu. Ti však na novinku banky nereagují příliš přívětivě, naopak.
Tuzemské banky jsou v posledních letech stále aktivističtější. Po tři roky staré „akci kapr“ Komerční banky je posledním příkladem Raiffeisenbank, která začala klientům bez vyžádání počítat jejich uhlíkovou stopu. Zákazníci banky, soudě podle reakcí na sociálních sítích, však z novinky nejsou vůbec nadšení.
V dřevních dobách bylo bankovnictví jednoduché: šlo hlavně o byznys. Člověk si do banky mohl za mírný poplatek uložit peníze, zaplatit jejím prostřednictvím fakturu nebo si od ní vzít úvěr. To pochopitelně platí i dnes, jen je celý ekosystém stále více obarvený na zeleno.
Chcete hypotéku? Banka vás úrokovou sazbou nenápadně tlačí k tomu, aby nemovitost byla „zelená“. Chce vaše firma úvěr? Záleží, zda jste dostatečně zelení. A „zelenou“ už u bank mají i zelené dluhopisy. Jinými slovy, bankám sice jde stále o peníze, jen se k tomu rozhodly páchat selektivní dobro.
Dnes jsem zjistil, ze mi Raiffeisen nove pocita uhlikovou stopu, na obrazku je prosinec😀 Prosim doporucte mi nekdo banku, ktera ma podobne funkcni mobilni bankovnictvi a nesnazi se vychovavat. Hypoteky mam nastesti jinde, takze prechod bude easy. 1 osobni a 8 podnikatelskych… pic.twitter.com/3CPSdKwXBP
— Zdenek Havrda (@Zdenekkapitan) January 14, 2025
Na tom na první pohled není nic špatného. Snad nikdo příčetný už dnes nezpochybňuje klimatickou změnu a nechce žít ve špinavém prostředí. A pokud by banky část svých zisků posílaly na smysluplné zelené projekty, nikdo by neřekl ani popel.
Jenže tak to úplně nefunguje – když se banky mohly ukázat, jací to jsou zelení bouráci, z velkých plánů sešlo. Národní rozvojový fond, z něhož se měly smysluplné ekologizační projekty financovat, nedávno zavřel krám, aniž by podpořil jediný projekt – místo očekávaných sedmi miliard nula. A když nedávno vláda přišla s daní z neočekávaných zisků, začaly banky optimalizovat ostošest, aby zaplatily co nejmenší drobky.
Obojí je ale v pořádku, je to součást byznysu – jen by se banky nemusely tvářit, jaké jsou to morální majáky. Potíž je v tom, že svůj proklamovaný aktivismus stále více přenášejí na klienty.
Posledním příkladem je nová praxe Raiffeisenbank, která retailovým zákazníkům v aplikaci mobilního bankovnictví ukazuje jejich uhlíkovou stopu.
Funguje to jednoduše: Banka monitoruje platby klientů, které následně „poměrně sofistikovaně“ přepočítává na uhlíkovou stopu. Ta je v zásadě vždycky nenulová, takže novinka dost pravděpodobně povede hlavně k pocitu viny klientů. Ale to nechme stranou.
Řadu klientů pochopitelně štve, že je banka šmíruje – a ještě to dělá blbě. Nejprve ke způsobu výpočtu, který je z logiky věci vždy omezený: Banka totiž v zásadě neví, co přesně klient nakupuje, výpočet funguje jen v úrovni toho, v jaké zemi nakupuje, jakou nakupuje kategorii zboží a služeb a zda ono zboží nějak vybočuje z normy.
Sama Raiffeisenbank připouští, že „informace o uhlíkové stopě se vztahuje k danému nákupu, ne k jednotlivým položkám v nákupním košíku“.
Realita proto může být taková, že jeden klient banky v supermarketu koupí brambory od místního zemědělce a druhý mango, které obletělo půlku světa – ale pro aplikaci mají oba stejnou uhlíkovou stopu. Inu, hodinky jako holínky.
I ono šmírování je pochopitelně problém. Nikomu není příjemné, když mu banka leze příliš do soukromí a bez vyžádání analyzuje a naznačuje, že by se mohl chovat odpovědněji.
Vše je o to horší, že přepíná do režimu pasivní agresivity: „Věděli jste, že průměrné emise skleníkových plynů pro výrobu jednoho kilogramu čokolády činí 34 kg CO₂e, zatímco pro jeden kilogram jablek jsou to 0,4 kg CO₂e?,“ sugeruje svým klientům Raiffeisenbank.
CO₂e (ekvivalent oxidu uhličitého) je měrná jednotka používaná k vyjádření klimatického dopadu různých skleníkových plynů (např. metanu, oxidu dusného nebo fluorovaných plynů) na množství oxidu uhličitého (CO₂).
Z této polohy je už jenom kousek k dalšímu sociálnímu inženýrství bank, které by klienty mohly penalizovat (respektive bonifikovat) za jejich nákupní chování a množství vypouštěné uhlíkové stopy.
Podobně jako levnější zelené hypotéky by v budoucnu nemusely být nereálné třeba nižší úroky na kreditce, na kterou nakupujete zmíněná jablka namísto čokolády. Jenže – chceme od banky něco takového?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
