GLOSA LADISLAVA NAGYE | Veřejným prostorem celosvětově rezonuje debata, zda sociální sítě škodí psychice dětí, a tudíž by se jim měly zakázat. Zákazy jsou efektní, zejména pokud jde o děti, ale zpravidla nic neřeší. Možná by pomohlo, kdyby politici šli příkladem a sami se postavili sociálním sítím čelem. Proč to neudělají?
Děti jsou oblíbeným rukojmím politiků. Minimálně u části publika, většinou té větší, jsou zárukou úspěchu. Je třeba je chránit; na tom se shodnou prakticky všichni. A i když někteří nebudou s konkrétním opatřením souhlasit, autorovi alespoň neupřou dobrou vůli. I to se počítá. S řešením problému to ale má společného jen málo.
A dnes každý člověk vidí mladé s mobilem v ruce. Ještě aby ne. Podle průzkumu AMI Digital Index tráví generace Alfa na telefonech v průměru 188 minut, tedy přes tři hodiny denně. Adolescenti mezi 13 a 17 lety podle výzkumu institutu IRTIS z Masarykovy univerzity používají telefony v průměru čtyři hodiny a 11 minut denně, jeho displej zapínají 78krát.
Některé země, jako třeba Austrálie, již zakázaly sociální sítě dětem do určitého věku, jiné se na to chystají. Začátkem roku o tom hovořil třeba i Andrej Babiš, který by chtěl zákaz po vzoru z Francie. To vše v rámci debaty, zda sociální sítě mají negativní vliv na psychické zdraví dětí.
Argumentům lze dobře rozumět, nicméně proč znějí tak licoměrně? Jednoduše proto, že politici chtějí chránit děti před něčím, co sami zhusta zneužívají.
O tom, jestli sociální sítě negativně ovlivňují psychiku dětí, se odborníci můžou přít donekonečna. Obě skupiny jistě najdou pro své argumenty řadu renomovaných studií. Nicméně jedno lze říct jistě, aniž by člověk potřeboval jakákoli exaktní data: sociální sítě rázně změnily svět médií, politiky, společnosti a nakonec i zcela proměnily naše životy.
Jaké jsou myšlenky politiků?
Je hezké, že politici chtějí před touto drastickou změnou uchránit ty nejmenší. Jenže jejich úsilí by bylo věrohodnější, kdyby sami sociální sítě nezneužívali a nepřispívali k tomu, co sociální sítě v konečném důsledku dělají – totiž ke zblbnutí společnosti.
Kdyby na „sockách“ víc mluvili o tom, co chtějí udělat a míň pózovali s pejsky, šaškovali v různých přestrojeních, třeba za hranolky, anebo zvedali činky či dělali stojky.
Možná jsou politici sami obětmi a uvědomují si to. Možná, vědí, že musejí šaškovat, aby nemuseli nic říkat o tom, co si myslí. Třeba jim to dochází. A chtějí od toho uchránit naše děti. Jenže i těm dětem jednou bude patnáct šestnáct… A co pak? Budou zničehonic vrženy do světa otupující blbosti a laciného efektu?
Ono je ale jednodušší se zaštítit dětmi, udělat něco pro jejich ochranu a pak… business as usual. Kdyby přitom trochu úsilí věnovali kultivaci svého projevu na sítích, nevypadali by tak pokrytecky.
🔥🗞️ A než se tak stane, přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
