Závislost na sociálních sítích nemusí být u dětí tak dramatická, jak se často tvrdí. Podle hlavního řešitele české části studie HBSC Michala Kalmana představují větší a méně prozkoumané riziko spíše dospělí. V rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje, proč zákazy sítí nefungují a jakou roli hraje rodina.
Digitální demence? Věda zatím katastrofu nepotvrzuje
Na světě přibývá států, včetně Česka, které plánují zákaz využívání sociálních sítí pro děti mladší 15 či 16 let. Jsou na tom české děti skutečně tak špatně, aby se jim musel stát zakazovat přístup na sítě?
Pokud to vezmeme v globálu, žádná katastrofa se zatím nekoná. Hodně se mluví o tom, že děti kvůli závislosti na sítích a internetu takzvaně „dementní“, ale výsledky vědeckých studií to zatím neprokazují.
Negativní důsledky ale sociální sítě na psychiku dětí mají, nebo ne?
Samozřejmě.
Stejně tak ale i určitá pozitiva. Jako u každé technologie.
Pokud si dítě vytvoří závislost na sítích, může trpět
poruchami spánku, depresemi, narušením sociálních vazeb. Také
existuje velké nebezpečí zneužití důvěry dětí na internetu,
včetně různých kriminálních praktik. To všechno je pravda. Na
druhou stranu ale některým dětem poskytují sociální sítě i
určitá pozitiva, například jim pomáhají v komunikaci s okolím
či slouží jako platforma pro učení a objevování nových
obzorů.
Dospělí mohou být závislejší než děti

Vy byste tedy všem dětem, jak to navrhuje vláda, sociální sítě nezakazoval?
Spíš bych s případným zákazem zacházel velmi opatrně, zvážil všechna pro i proti a podíval se na zahraniční zkušenosti. Píše se totiž hodně třeba o příkladu Austrálie, která už dětem sítě zakázala, málo ale o konkrétních podmínkách zákazu a kontrole jeho dodržování. Určitě to nebude tak jednoduché, jak se může zdát.
Jsem rodič i prarodič a přijde mi, čistě subjektivně, že na sociálních sítích jsou dnes mnohem více závislí dospělí než děti. Nesnažíme se jen přenést odpovědnost za naše vlastní selhání na nejmladší generaci?
Máte pravdu v tom, že řada dětí, které už se narodily do digitálního věku, umí se sítěmi a jejich hrozbami zacházet mnohem lépe než starší lidé, kteří s digitálními technologiemi nevyrostli. Jen se právě hrozba závislosti dospělých na sítích trochu podceňuje nebo o ní neexistuje zdaleka tolik studií jako v případě nejmladší generace. To by se asi také mělo změnit.
Když se třeba podívám na Evu Decroix, poslankyni a bývalou ministryni spravedlnosti, přijde mi, že se snad fotí na sítě i ve snu. A podobně podlehly kouzlu sociálních sítí i mnozí další politici a celebrity. Jak pak máme dětem vysvětlovat, že by měly sítě využít střídmě nebo vůbec?
Máte pravdu v tom, že příklad dospělých je pro děti opravdu zásadní. Učí se, pozorují, co se kolem nic děje. A když s nimi jedou rodiče na dovolenou a většinu času mají v ruce mobil, tak co si z toho má dítě vzít? Podobně jako z příkladu politiků. To má skutečně velký vliv na to, co děti dělají. A dnešní střední a starší generace rozhodně nedává tím, kolik času tráví na sítích, resp. celkově před obrazovkami, dětem ideální příklad.
Čili se domníváte, že kdyby čas na sítích a na internetu omezili rodiče, projevilo by se to i u dětí?
Už jsme mluvili o tom, že sítě přinášejí pozitiva i negativa, my jen tápeme v tom, jak nastavit přístup k nim. A snažíme si někdy brát děti neprávem jako rukojmí. Máme deklarovanou obavu, aby děti nevyměnily reálný svět za digitální fikce, ale také to děláme. A někdy nám přitom hrozí ještě větší závislost než dětem.
Proč? V čem jsme k té závislosti náchylnější?
Když si dítě na internetu upraví fotku, třeba aby vypadalo trochu straší, tak si změní věk třeba ze 14 na 15. Nejde o zásadní proměnu. Když se ale někde na sítích prezentují padesátiletá žena či muž, dokáží se dnes snadno omladit třeba na 35. A to pak může vytvářet fakt velkou závislost, protože vytvořená fikce je nám bližší než realita a chceme se v ní udržet za každou cenu.
Mluvíte pozitivech i negativech sociálních sítí, jak by ale tedy měli dospělí a děti chovat, i vzájemně, aby omezili ta negativa?
Důležitý je přístup k dětem v rodině a celková komunikace. Kdybych to chtěl trochu parafrázovat, když dítě nemá spánkový deficit, přiměřeně se hýbe, chodí do přírody a má nějaké koníčky, tak ať si ve zbylém čase dělá co chce. Sítě samy o sobě mu nijak neublíží. Klíčově jde o to, a o tom se často nemluví, jaká jé konkrétní náplň trávení času na sítích. To má na potenciální dopady velký vliv.
Jinými slovy ale vlastně říkáte, pokud to dobře chápu, že když rodina normálně funguje a dohlíží na to, aby děti sportovaly, komunikovaly a bavily se také něčím jiným než sledováním mobilu, tak nemá cenu dětem sítě zakazovat?
Ano, na druhou stranu chápu, že je to těžké a že řada rodičů je prostě někdy unavených a řeší to stylem: tady máš mobil a neotravuj. Vzájemná komunikace v rodině a společně strávený čas (a klidně občas i před obrazovkou) je ale asi tou nejlepší prevencí proti jakékoliv digitální závislosti.
Skrytý dopad sítí na politiku i společnost

Považujete vy osobně na základě vašich výzkumů mladší a nejmladší generaci za nějak zvlášť psychicky ohroženou oproti generacím předchozím?
To slyším kolem sebe všude, ale myslím, že to je trochu zjednodušený pohled. Už ve starověku si Sokrates stěžoval, že se mladí málo hýbou a řítí se do záhuby, i vynález knihtisku vedl k obavám, že čtení knih povede k tomu, že mladí budou jen číst a nikoliv dělat něco pořádného. A obavy z nárůstu demence vyvolával i vynález televize. Tahle kritika starší generace směrem k té mladší je všudypřítomná a objevovala se možná už v egyptských hieroglyfech. Není to nic nového. Přitom je jasné, že každá generace se má nakonec lépe než ta předchozí, jinak bychom se jako společnost nevyvíjeli. A my dnes úplně nevíme, jak naši budoucnost ovlivní přístup k digitálním technologiím.
Vraťme se ale k tomu, že varování před digitální demencí u dětí možná zakrývá mnohem horší problém u dospělých. Neměli bychom se proto více soustředit právě na to, jak ovlivňují sociální sítě dospělou společnost?
Ano, určitě by stálo za to, aby se vlivu sociálních sítí na dospělé věnovala větší pozornost a většina studií se nesoustředila jenom na děti. To je zatím málo prozkoumané pole. Přitom to, jak dnes dospělí, včetně nejstarší generace, přistupují k sociálním sítím a vytvářejí si na nich závislost, určitě ovlivňuje politiku, společenské jevy, polarizaci společnosti. Jen se o tom tolik nemluví jako v případě dětí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a poznáte svět z různých úhlů. Děkujeme.








