Záchranu 240 milionů let staré kostry pravěkého zabijáka nesvěřili v Polsku akademikům, ale tisícům obyčejných lidí. Manažeři, uklízečky i tatéři nyní pomocí dlát a UV světla odkrývají gigantické monstrum z úsvitu věků. Na tento fascinující experiment a pokus o jakousi demokratizaci vědy v praxi detailně upozornila reportáž agentury AP.
Vzácné paleontologické objevy obvykle končí za bezpečně zavřenými dveřmi sterilních univerzitních laboratoří. Polské Centrum vědy Koperník ve Varšavě se rozhodlo pro naprostý opak. Většinu nejtěžší mravenčí práce tu v prosklené místnosti nedělají profesoři s desítkami let praxe, ale lidé z ulice.
Středobodem tohoto neobvyklého veřejného vědeckého projektu je fosilie tvora, který budí respekt i stamiliony let po své smrti. A nejde přitom o dinosaura!
Šestimetrový zabiják z úsvitu věků
Stvoření, které dobrovolníci z kamene vysekávají, je Mastodonsaurus. Tento gigantický vodní obojživelník žil v období středního triasu (zhruba před 240 miliony let), tedy v době, kdy se první dinosauři na planetě teprve začínali objevovat, a zdaleka jí nedominovali.
V tehdejším ekosystému fungoval Mastodonsaurus jako absolutní vrcholový predátor. S délkou dosahující bezmála šesti metrů připomínal obřího krokodýla.
Měl širokou, plochou hlavu, mohutné čelisti a ostré kuželovité zuby. Šlo o podvodního zabijáka útočícího ze zálohy, jehož hlavní kořistí byly ryby a menší obojživelníci. Fosílie, kterou polští vědci objevili v roce 2023 na jihu země, váží přes 1,3 tuny a paleontologové ji označují za jeden z nejlépe zachovaných exemplářů v historii.
Pneumatická dláta v prosklené kleci
Samotný proces odhalování takto obrovské kostry samozřejmě není nic pro dělníky s krumpáčem. Jde o mikroskopickou, a tím pádem i značně vyčerpávající práci, při níž se každá chyba trestá nevratným poškozením historického unikátu.
Kosti jsou uvězněny v okolní hornině. Dobrovolníci, oblečeni v pláštích a s ochrannými brýlemi na očích, musí kost od kamene oddělovat doslova milimetr po milimetru. Hlavním nástrojem je tu takzvané pneumatické dláto, které svým tvarem a jemností připomíná spíše zubařskou vrtačku. Jeho kmitající jehla opatrně narušuje a drolí okolní kámen.
Klíčovou technologickou pomůckou je pak obyčejné ultrafialové světlo. Pod UV lampou se totiž prastará kost barevně rozzáří a zřetelně oddělí od bezcenné horniny. „Operátéři“ tak přesně vědí, kde kámen končí a kde začíná nenahraditelná zkamenělina.
To vše probíhá v přízemí varšavského muzea v laboratoři, která má místo klasických stěn čiré sklo. Návštěvníci tak mohou záchranu monstra sledovat v přímém přenosu.
Demokratizace vědy aneb když tatér nahradí profesora
Hlavní přesah celého projektu je podle AP vysoce společenský. Do odkrývání Mastodonsaura se zapojily více než 2 000 dobrovolníků. Nejsou to geologové ani zkušení paleontologové. Jak uvádí reportáž, k pneumatickému dlátu po absolvování krátkého školení usedají IT specialisté, manažeři, uklízečky nebo i profesionální tatéři.
Každý z nich stráví pod pečlivým dohledem expertů dvouhodinovou šichtu odsekáváním kamene. Pro běžného člověka jde o naprosto surreální zážitek, který z dříve nudné akademické rutiny udělal virální senzaci.
Asi nejlépe tyto emoce shrnula samotná koordinátorka dobrovolnických týmů Tatyana Kozyková: „Představte si, že ty kosti ležely pod zemí 240 milionů let a vy jste vůbec první člověk na Zemi, který se jich může fyzicky dotknout. Stále se snažím tenhle zážitek nějak rozumově pobrat.“
Polský experiment má ukázat, že když se věda přestane schovávat za zamčenými dveřmi fakult, dokáže veřejnost nadchnout i strhnout k obrovské a dokonce i hmatatelné pomoci. Ostatně, zachránit před vymazáním z historie šestimetrového pravěkého zabijáka je příležitost, která se naskytne... jednou za život?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
