Pomůže Trump Babišovi? Americký prezident je ve střetu zájmů, jaký „svět neviděl“

Kdyby nešlo o jednoho z nejmocnějších mužů světa, mohla by Trumpova schopnost využít politiku k obchodním zájmům možná vyvolat úsměv, snad i určitý obdiv nad jeho podnikatelských duchem. Jeden příklad za všechny: Podle agentury APA dokázal Trump za dva měsíce po svém volebním vítězství přesvědčit mnoho z celkem 8,5 milionu uživatelů své sítě Truth Social, aby si koupili kytary z  limitované edice s vlasteneckými motivy a hesly. Nejdražší nástroje s Trumpovým vlastnoručním podpisem vyšly na 10 tisíc dolarů (25 tisíc korun).

K řadě hodinek „Trump“, kterou současný americký prezident poprvé uvedl na trh během své volební kampaně letos v létě, přibyla krátce po vítězných volbách ještě pozlacená inaugurační edice za 899 dolarů (21 800 korun). A lidé si už brzy budou moci koupit i tenisky s mapou volebního vítězství Donalda Trumpa podle jednotlivých států.

Fakt, že Trump dokáže využít vítězných voleb k prodeji zboží se svou značkou, však není to, co by mu jeho odpůrci příliš vyčítali. Byť někdo může argumentovat tím, že se také jedná o zneužití politické funkce. Existují mnohem důležitější příklady.

Ještě nikdy v historii snad neměly Spojené státy v čele prezidenta s tak obrovským a do nebe volajícím střetem zájmů jako v případě Donalda Trumpa. Jak už bylo řečeno na začátku, Centrum pro odpovědnost a etiku (CREW) ve Washingtonu spočítalo, že během svého prvního prezidentského období se Trump dopustil více než 3 400 střetů zájmu. Nyní se údajně toto číslo ještě výrazně zvýšilo.

A není divu. Jeden z nejbohatších mužů světa vlastní hotely, kasina, investiční společnosti, podniká jako developer doma i v zahraničí, investuje do zahraničních stavebních projektů, spekuluje s měnami, investuje do kryptoměn nebo prodává licence na projekty se svým jménem. A také si pochopitelně na své podnikání půjčuje peníze, včetně úvěrů od zahraničních bank.

Některá německá i americká média připomínají, že americký prezident je pravděpodobně stále velkým dlužníkem německé Deutsche Bank, která ho – ze zatím neznámých důvodů – nejen zachránila v devadesátých letech před krachem, ale nevymáhá po něm ani částku ve výši 340 milionů dolarů (8,3 miliardy korun), kterou jí údajně stále dluží. Podle již zmíněného centra CREW byl Trump nějakou dobu závislý také na penězích od arabských a čínských investorů, včetně státní Bank of China.

To jsou stále ale „drobky“ v obsáhlém seznamu případů možného střetu zájmů, který dnes zveřejňuje řada amerických médií. A nejde přitom jen o Donalda Trumpa samotného, ale i o jeho příbuzné.

Trumpův zeť Jared Kushner, manžel Trumpovy dcery Ivanky, založil soukromou investiční společnost, která získala počáteční investici ve výši 2 miliard dolarů od saúdského fondu s vazbami na korunního prince (a v současné době saúdskoarabského premiéra) Muhammada bin Salmána.

Minulý měsíc Kushner uvedl, že jeho společnost obdržela dalších 1,5 miliardy dolarů od investorů z Kataru a Spojených arabských emirátů. Trumpovy vazby na Saúdy jsou přitom obecně známé. Podle centra CREW utratili saúdští lobbisté za pobyty v jeho luxusním hotelu během prvního funkčního období téměř 300 tisíc dolarů.

Tou nejdůležitější otázkou ale zůstává, proč tak evidentní střet zájmů ze strany prezidenta většině Američanů nevadí. Jinak by si Trumpa znovu nezvolili. Většina informací o jeho vazbách na zahraniční banky, finančníky, státy a developery byla známá už před nedávnými volbami, média je zveřejňují pravidelně.

Přesto není střet zájmů něčím, co by mu prohrávalo volby. Trump přesvědčuje své voliče (a zjevně úspěšně) o tom, že jeho bohatství a podnikatelské aktivity jsou naopak zárukou nestrannosti v politice. Když se minulý měsíc stanice BBC zeptala Trumpovy mluvčí Karoline Leavittové na střet zájmů, odpověděla doslova toto: „Na rozdíl od většiny politiků prezident Trump nevstoupil do politiky kvůli zisku. Bojuje, protože miluje lidi v této zemi a chce udělat Ameriku znovu skvělou.“

Obvinění z největšího střetu zájmů v americké historii se Trumpův tým snaží vyvrátit také dvěma historickými příklady. Trumpovi právníci upozornili, že když byl prezidentem George Washington (1732–1799), nadále vlastnil firmu, která vyvážela kukuřičnou mouku do Evropy a Karibiku.

V 70. letech minulého století si zase americký viceprezident Nelson Rockefeller udržoval podíl ve společnosti Standard Oil, kterou založil jeho dědeček.

Jenže ti, kteří vyčítají Trumpovi střet zájmů, zase argumentují zcela opačnými příklady. Nedávno zesnulý bývalý americký prezident „Jimmy“ Carter předal například po svém zvolení svou arašídovou farmu svěřenskému fondu, a od svého podnikatelského majetku se zcela „odstřihl“. Důkazem je fakt, že až když Carter odešel z Bílého domu, dozvěděl se, že farma pod vedením fondu spadla do dluhů.

Ještě lepším příkladem je možná Ronald Reagan. Ten během dvou týdnů od své inaugurace oznámil, že prodal všechny své investice (kromě svého ranče a jednoho dalšího domu) a hotovost, kterou tak získal, převedl také k nezávislému správci.

Střet zájmů současného amerického prezidenta patrně nemá v historii obdoby. To, co by možná ještě před 20 lety vyvolalo v americké společnosti zásadní odpor, ale dnes většině voličů nevadí. Nebo to alespoň nedávají najevo.

Je to příklad pro Evropu? Případy českého expremiéra Babiše nebo bývalého předsedy italské vlády Berlusconiho dokazují, že Evropská unie je zatím při podezření ze střetu zájmů u bohatých politiků-miliardářů zjevně háklivější než USA. 

Jinak je tomu ale u voličů. Nadcházející parlamentní volby v Česku, ale i některých dalších evropských zemích tak mohou být zkouškou toho, zda lze příklad úspěchu Donalda Trumpa využít či zneužít i v evropských volbách. Těch, kteří se budou chtít označovat za jakési evropské Trumpy se vším všudy, se zřejmě objeví celá řada...

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.