Předseda Pirátů Zdeněk Hřib vyčítá předsedovi Motoristů Petru Macinkovi, že posílá mladé lidi na vojnu a přitom se sám vojně vyhnul pomocí modré knížky. Celý kohoutí spor mezi oběma politiky přitom spíše nabízí zamyšlení nad tím, zda by místo nového zavádění povinné vojny nestačila rozšířená branná výchova na školách.
Návrat povinné vojenské služby se kvůli složité mezinárodní situaci stává předmětem politické diskuse v mnoha zemích Evropy. Každá země ovšem diskutuje o trochu jiném modelu. Od cíleného vybírání mladých lidí v populaci pro konkrétní potřeby armády (švédský model) až třeba k rakouské půlroční vojně s možností nahradit ji devítiměsíční civilní službou.
Motoristé mají v programu povinnou službu v armádě v délce tří měsíců, kterou sami prezentují jako cestu k určitému zocelení zpohodlnělé mládeže. Mladí muži (a možná i ženy) by si měli během služby zlepšit kondici, naučit se základům vojenské taktiky i zdravotnické první pomoci a zacházet se zbraněmi.
Jenže předseda Pirátů Zdeněk Hřib se Macinkovi na sítích vysmál za to, že chce lidi posílat na vojnu, ačkoliv sám má takzvanou modrou knížku, která ho povinnosti jít na vojnu zbavila. V rámci tradiční rivality mezi Hřibem a Macinkou ovšem nezůstalo jen u té výměny.
Zocelení národa?
Macinka na oplátku vyčetl Hřibovi, že jako lékař neví, co je to „modrá knížka“ . Svému politickému konkurentovi vzkázal, že modrou knížku (tedy průkaz o zdravotní nezpůsobilosti ke službě ve zbrani) získal ze zcela objektivních důvodů kvůli degenerativnímu onemocnění páteře. Protože ale, jak řekl, nechtěl být „doživotní kripl ani jako pirát“, tak na sobě pracoval, sportoval a zocelil se vlastním úsilím i bez vojny.
Jako důkaz poskytl video ze své účasti na jednom z extrémních závodů sportovní všestrannosti u Lipna, přičemž kromě jiného překonal ve studené vodě i hladinu jezera.
Celý spor, který se může zdát malicherný, ale především ukazuje na to, jak zvláštní jsou představy některých politiků o tom, k čemu a jak by měla znovu sloužit povinná vojna.
Výchova Rambů v Čechách
Obecně, a i Petr Macinka to tak prezentuje, má zjevně mnoho lidí pocit, že tím nejlepším, co mohou pro vlast udělat, je to, že se z nich stane jakýsi novodobý Rambo. Budou s křikem běhat v maskáčích po lese, překonávat překážky, střílet od boku ze samopalu a večer si po teplé sprše prohlížet selfíčka z výcviku. Prostě to bude taková „sexy“ vojna. Ostatně s tou často pracují i náboráři do armády či aktivních záloh.
Jenže každý, kdo byl nucen tu vojnu (ať už za socialismu či po něm) absolvovat, potvrdí, že tenhle výcvik „ala americký mariňák“ je jen jednou, časově zanedbatelnou součástí vojny. Pokud k ní vůbec dojde.
Jinak jde ale především o to strpět rozkazy i od někoho, koho považujete za hloupějšího než jste vy sám, nebo dělat to, co vám připadá úplně zbytečné a vaší osobnosti nedůstojné. Klasická vojna je bez ohledu na režim především výukou k poslušnosti, nikoliv (až na výjimky) ke kariéře elitního průzkumníka či „paragána“.
Přesto se tady (i prostřednictvím sporu Macinky s Hřibem) razí jakási představa o účinné obraně vlasti zavedením jakéhosi „zocelovacího výcviku“, kterému se půlka branců (jak je vidět třeba v Rakousku) vyhne včasným zajištěním modré knížky a další raději volí náhradní civilní službu. Ten zbytek, který na vojnu přece jen půjde, se nechá zlákat představou, že z něj bude „Rambo“. A to vše za miliardy ze státního rozpočtu.
Švédský model
Například ve Švédsku už dávno pochopili, že takový systém je v dnešních podmínkách naprosto neefektivní a drahý. Proto si švédská armáda cíleně vybírá v populaci mladé lidi s určitými schopnostmi, které pak povolává k výcviku konkrétních pozic. A je úplně jedno, jestli jde o tlustého chlapečka, schopného programovat systém vojenských kuchyní nebo elitního výsadkáře s atletickou průpravou. Jde, jak Švédi pochopili, o vážnou věc. Nikoliv o zbytečné hraní na vojáky.
Jestliže chce ministr Macinka „zocelit“ národ a připravit ho na možné budoucí krize (nejen válku) nemusí to být nakonec úplně špatná myšlenka. Se skutečnými potřebami armády to ale nemá nic společného. Vojna, v níž se lidé především učí poslouchat a které se navíc lze snadno vyhnout, je dávno překonaný přežitek. Navíc když by podle představ Motoristů trvala jen tři měsíce.
Pokud chce dnes někdo vojensky zocelovat mladé lidi, aby byli psychicky a fyzicky odolní pro případ krizí, pak by bylo určitě efektivnější rozšíření obyčejné branné výchovy na školách. I když se to příslušníkům mé generace, nucených občas na základní škole absolvovat cvičný chemický poplach nebo nosit na branné cvičení cihly v batohu, nemusí líbit. Ani mně se to nelíbí. Mám z toho husí kůži. Stejně jako z případné obnovy vojenských kateder na vysokých školách.
Rozhodně by to ale byla mnohem levnější, schůdnější a hlavně efektivnější cesta k branného „zocelení“ národa než drahá a neefektivní vojenská služba pro ty, kteří si chtějí hrát na vojáky. To mohou i jinde. A dokázal to (bez jakékoliv ironie) nakonec i sám ministr Macinka. Když se držitel modré knížky dokáže nakonec zocelit tak, že úspěšně absolvuje extrémní branný závod, není nutné zavírat mladé lidi povinně do kasáren.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
