KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Tak nám vydali Okamuru… V zásadě banální věc. Dle mínění mnohých, včetně těch, kteří pro to ve Sněmovně zvedli ruku, je obvinění tak chatrné, že neobstojí. Jenže ve skutečnosti jde – v tomto jinak tragikomickém příběhu – o hodně. O respekt, či disrespekt k občanským svobodám. O suverenitu demokratické moci vůči moci represivní. O politickou kulturu a důvěru lidí v parlament. To není dobře.
Co se vlastně stalo? Strana SPD vyrobila plakáty s pomocí umělé inteligence. Na jednom je migrant tmavé pleti se zkrvaveným nožem a nápisem: Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší „chirurgové“ z dovozu. Na druhém dvě romské děti s cigaretou a sloganem: Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj' na háku. „Podpora pouze pro rodiny, kde děti plní školní docházku.“
První reaguje na to, co se děje v západní Evropě, to druhé říkají i vládní politici. Je to problém? Někteří myslí, že ano. Kvůli zmíněným letáčkům chce policie stíhat předsedu Tomio Okamuru dle §356 Trestního zákoníku za „Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod“.
Mezi těmi, kteří podali trestní oznámení, je i bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, tehdy ODS, nyní TOP 09. Momentálně jde o dvě strany sdružené v koalici SPOLU, která vede vládu.
Co nyní lídrovi SPD hrozí? Nemělo by nic, celé to působí směšně a odůvodnění obvinění zaslané Sněmovně sami vydávající poslanci hodnotí tak, že „stojí na vodě“.
Nicméně výsledek nelze předvídat s jistotou. Okamura může narazit na aktivistického žalobce i aktivistického soudce a dostat „exemplární flastr“. Vidíme to v řadě zemí na západě Evropy, kde kvůli podobným vyjádřením na sociálních sítích dostávají lidé často vyšší tresty než migranti za vraždu.
Samotné stíhání předsedy opoziční strany a z toho plynoucí možnost, že se z něj stane mučedník, je hojně propíraná rovina kauzy. Za mě právě už proto neměli koaliční poslanci Tomio Okamuru vydávat.
Navíc když tím, kdo jako první žaloval, byl jeden nich. Čímž SPD dostává do ruky mocný klacek a argument do volební kampaně: „Vláda chce kriminalizovat a umlčet své oponenty.“ Ale tohle zdaleka není nejdůležitější, respektive nejhorší.
Zákonodárci z řad ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů jsou naopak přesvědčeni, že „politicky“ rozhodli správně. Protože jejich voliči to tak chtěli a budou mít radost, že má „nácek smolíka“.
To je otázka, kterou takto od stolu neumím zodpovědět. Příznivci koalice mohou být rádi, neradi nebo jim to může být v zásadě jedno. Jisté však je, že mocenské soupeření zde bylo nadřazeno smyslu pro hodnoty, právo a fair play. Tím se to celé ošklivě politizuje.
Opoziční poslanci začali okamžitě prohlašovat, že až se bude probírat vydání Okamury k policejnímu stíhání znovu (tedy po volbách), pak už budou mít většinu oni. A zamítnou to.
Pokud třeba státní zástupce vše nezastaví ještě dřív, než dojde do soudní síně, je v našem justičním systému jisté, že případ nebude za osm měsíců pravomocně skončen. Takže argument „my ho vydali, protože nejsme soudci, a tímto jsme zabránili tomu dělat z případu politikum“, jaksi neplatí.
Spor vlády a opozice je naopak tím hlavním, co dominuje nad právní rovinou. A štěpí společnost dle známé linie: Fiala a Rakušan, nebo Babiš a Okamura. Ani tohle však ještě není nehorší.
Rovněž jsme mohli sledovat, že poslanci sami sebe degradovali na hlasovací stroje bez vlastního názoru. Kdyby vše probíhalo normálně a rozhodnutí se nechalo na úvaze každého z nich, byla by až polovina členů ODS proti. Jenomže dostali „befel“.
Ne, nešlo přímo o závazné hlasování, kdy všichni „povinně“ zvednou ruku pro jednotné stanovisko. Ale tlak vedení byl velmi důrazný. Natolik, že si před volbami nikdo netroufl oponovat. Stejně to dopadlo i u lidovců, kteří si původně také nebyli všichni jistí.
Nakonec jediný, kdo z přítomných křesťanských demokratů nehlasoval pro vydání, byl Okamurův starší bratr Hayato, který odešel ze sálu. „Ten hodnější“ Okamura svůj krok v krátkém emotivním projevu odůvodnil právě příbuzenskými vazbami. Politicky ovšem svého bratra Tomia odsoudil.
Ani tohle rozhodnutí, jakkoli lidsky pochopitelné, nebylo správné. Protože takovouto věc uděláte (nebo neuděláte) nikoli proto, že jste (či nejste) něčí bratr, ale že věříte (či nevěříte) v určité hodnoty. Zde jsou v sázce dvě z těch úplně nejvyšších: svoboda a demokracie.
Jde o naprosto bazální střet, kdy je v sázce samotná demokracie a otázka, zda rozhoduje lid, nebo „Deep State“.
Když si odmyslíme, že jde právě o jednoho z nejnenáviděnějších politiků, tak jeho vydání vysílá jasný vzkaz do celé společnosti: S těmi, kteří se dopustí „hate crimes“, tedy verbálních trestných činů z nenávisti, se v České republice nebudeme mazat. Jde o kontroverzní koncept, který stojí na tom, že jedna ze základních svobod, tedy právo vyhledávat a šířit informace, může být omezena, pokud říkáte „ošklivé“ věci.
Na celém Západě se vede hluboká a rozhořčená debata o tom, co je a není „povolené“ a zda je či není legitimní někoho zavřít jen za to, že si něco myslí. Nemám ambici tuto epickou polemiku „rozseknout“ v krátkém textu, ale autoritativně říkám jednu věc: Když je možné hrozit trestem předsedovi parlamentní strany, pak i „obyčejný“ občan může být stíhán za cokoli, co napíše třeba na sociální sítě... a co policie, žalobce a soudce vyhodnotí jako „nevhodné“.
Tímto jsme prostě přišli o kus naší svobody. A nenalhávejme si, že ne. Může to vést k autocenzuře, kdy si zkrátka mnozí budou raději dávat „pozor na ústa“. Tohle je hodně špatné. Ale ještě ne to úplně nejhorší.
Nejstrašnější je skutečnost, že ti, kteří hlasovali pro vydání (což byli úplně všichni přítomní poslanci původní pětikoalice) se vzdali suverenity demokratické moci, která dle ústavy patří lidu.
Je neuvěřitelné, že ačkoli ještě během jednání imunitního výboru si ani vládní poslanci nebyli jisti, zda mají Okamuru nechat stíhat, nebyl pak v samotném hlasování ani jeden z nich proti, a dokonce se ani nezdržel.
Ano, je možné, že ti, kdo nesouhlasili, se raději omluvili či včas opustili sál. Ale z té jednoty v takto nejednoznačné věci věci opravdu mrazí. A my si musíme klást otázku: Jak to, že všichni stáli doslova v „haptáku“?
Už jednou byla Sněmovna ponížena represivní mocí, když se v kauze Davida Ratha sklonila před mocí obušků. A nyní podruhé.
Jak už řečeno, tímto hlasováním „vláda kontra opozice“ (která byla pro změnu kompletně proti) se z trestního případu stala otázka politická. Což nebývá zvykem – u vydávání bývají poslanci jednotní, případně mají výhrady na základě vlastního svědomí, nikoli stranické příslušnosti.
Takže toțo berme jako jeden z prvních výstřelů volební kampaně, která bude hodně vyhrocená, emotivní a místy až nechutná.
Ale hlavně se stala jedna nebezpečná věc. Poslanci hlasující „pro vydání“ se vzdali velkého kusu nezávislosti parlamentu a předali pravomoc rozhodovat do rukou policistů, státních žalobců a soudců. A možná to bylo ještě horší a oni se submisivně podřídili mínění mediálních, akademických a aktivistických elit. Jde o naprosto bazální střet, který probíhá na celém Západě, kdy je v sázce samotná demokracie a otázka, zda rozhoduje lid, nebo „Deep State“.
Spor o to, zda rozhodují volení zástupci, či nevolení byrokraté a novináři, byl i jedním z hlavních témat, které rozhodly o vítězství Donalda Trumpa v boji o Bílý dům. Je to velmi důležité.
Nejde o to, kdo je prezident nebo předseda opoziční strany. Ale o to, zda platí, či neplatí tato ústavní premisa: „Lid je zdrojem veškeré státní moci“. Protože na tom jediném v posudku záleží. Rozhoduje vůle všech občanů, nebo úzkých elit?
Už jednou byla Sněmovna ponížena represivní mocí. To když tehdejší předsedkyně Miroslava Němcová dovolila, aby do jednacího sálu v rámci kauzy Davida Ratha vstoupili ozbrojení policisté. Ti tam přitom nemohou ani v případě, že tvoří ochranku premiéra. Tehdy se demokracie sklonila před mocí obušků. A nyní podruhé. Snažil jsem se to vysvětlit vládním poslancům. Leč rychle jsem to vzdal – oni jsou přesvědčeni, že jednali správně… Nejednali.
Měl vystoupit premiér a říci: „Jsem proti všemu, co v politice reprezentuje Tomio Okamura. Jsem proti tomu, že šíří nenávist. Jsem přesvědčen, že tato kampaň byla nečestná, lživá a rasistická. Ale ctím ústavu, ctím občanská práva, ctím demokracii. A proto budu já a ostatní hlasovat proti vydání. Ne protože souhlasíme s předsedou SPD, ale protože souhlasíme s hodnotami, na nichž byla vybudována tato republika.“
To se ale nestalo. Škoda.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
