KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Symbolika čísel někdy odhaluje absurditu propagandy. V pondělí uplyne přesně 1418 dní od chvíle, kdy Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Toto číslo není náhodné – právě tak dlouho trvala sovětská „Velká vlastenecká válka“ proti nacistickému Německu. Zatímco se Kreml křečovitě snaží obě události ideologicky propojit, realita pokulhává. Jak trefně poznamenal významný ruský politolog Vladimir Geľman, pokud chce Rusko hledat historické paralely v délce trvání bojů, mělo by se poohlédnout spíše v hluboké minulosti u války Severní (21 let) či Livonské (25 let).
Vladimir Putin svou agresi mimo jiné legitimizoval údajným neonacismem na Ukrajině. Ruská společnost byla dlouhodobě masírována mýtem o Velké vlastenecké válce coby události, kterou si lze „zopakovat“. Tato éra se stala předmětem nekritického uctívání a jakákoliv pochybnost o oficiálním výkladu byla okamžitě onálepkována jako „přepisování historie“. Ostatně na svérázný přístup Putinova poradce Vladimira Medinského k faktům (například u legendy o 28 panfilovcích) jsme na INFO.CZ upozorňovali již dříve.
Do ruského práva dokonce pronikly paragrafy zakazující zpochybňovat roli Rudé armády ve druhé světové válce či přirovnávat sovětský systém k nacistickému. Moskva si navíc monopolizovala i památku obětí: z odhadovaných 27 milionů mrtvých tvořili Rusové zhruba polovinu (nejčastější odhad), zbytek připadl na ostatní svazové republiky, z nichž mnohé v poměrném zastoupení utrpěly mnohem citelnější ztráty. Navzdory této snaze ohýbat dějiny však současné srovnání kulhá na obě nohy.
Tradice a církev jako válečný nástroj
Využívání historie k politickým účelům není ničím novým. Ostatně ani termín „Velká vlastenecká válka“ nespadl z nebe; byl přímým odkazem na odpor proti Napoleonovi v roce 1812. Jakmile se Stalinova propaganda vzpamatovala z prvotního šoku z německého útoku, začala se křečovitě obracet k carským tradicím a pravoslavné církvi.
V tomto bodě lze jistou podobnost najít. Putinovu agresi proti Ukrajině ruská pravoslavná církev aktivně posvěcuje a sám prezident stále častěji operuje s náboženskými motivy. Cíl obou režimů je totožný: vybičovat veřejné mínění k podpoře války. Je však nutné dodat, že u obou kampaní jen stěží změříme jejich skutečnou účinnost – v totalitních a autoritářských systémech se o důvěryhodné průzkumy veřejného mínění nelze opřít.
Z obránce agresorem s nejistým postupem
Historické paralely, které Kreml tak rád vyvolává, při bližším pohledu selhávají. Velká vlastenecká válka byla pro SSSR zápasem o přežití po napadení nacistickým Německem, se kterým ovšem Moskva do té doby ochotně spolupracovala. Dnes je role Ruska opačná – je to Kreml, kdo bezdůvodně přepadl sousední suverénní stát.
Srovnání kulhá i v rovině vojenské úspěšnosti. Zatímco sovětský válečný stroj během 1418 dní urazil cestu od hrozícího kolapsu až po vztyčení vlajky nad Říšským sněmem, současná ruská ofenziva se po krátkém postupu v roce 2022 změnila v opotřebovávací bitvu.
Jediná kontinuita, kterou lze v ruském způsobu válčení vysledovat, je totální despekt k lidskému životu. Strategie „mlýnku na maso“ a vrhání vojáků do beznadějných operací ukazuje, že ruští generálové se od dob Stalina v jednom ohledu nezměnili: vlastní lidé jsou pro ně stále jen postradatelným materiálem.
Mezinárodní izolace a technologické zaostávání
Další trhlinu v kremelské lživé paralele představuje mezinárodní postavení obou režimů. Zatímco Sovětský svaz se v boji proti nacismu mohl opřít o vojenskou a materiální pomoc z demokratického Západu, především z USA, současné Rusko je odkázáno na dodávky z diktatur typu Severní Koreje či Íránu. I když se historici dodnes přou o to, nakolik byla pomoc Sovětskému svazu včasná a dostatečná, faktem zůstává, že Moskva tehdy nebyla izolovaná. Dnešní Putinovo Rusko na nikoho takového spoléhat nemůže, navíc současné dění v Íránu neskýtá příliš naděje na zlepšení.
Podobně propastný je i rozdíl ekonomické odolnosti: Sovětský svaz měl silnější průmyslovou základnu a menší, pokud vůbec nějaký, technologický odstup za Západem. Velkou část továren navíc dokázal evakuovat na východ a udržet válečnou výrobu i po ztrátě rozsáhlých území. Dnešní Rusko nemusí nic stěhovat za Ural, ale průmysl naráží na své limity a narůstající technologickou zaostalost. Kreml se snaží křečovitě předstírat, že se „vlastně nic neděje“, Sovětský svaz takové zdání vytvářet nemusel.
Srovnání s Velkou vlasteneckou válkou je tak čistě dílem propagandy bez věcného základu. Rusko nebylo napadeno, ale samo útočí na zemi, kterou označuje za svoje území. Ruská armáda nepostupuje žádným závratným tempem, natož aby stála před branami Kyjeva. A zemi neovládlo žádné autentické vlastenecké nadšení – veřejnost je spíše apatická, což dokládají i rušené koncerty dvorního režimního pěvce Šamana, o které prostě není zájem. Obě války tak spojuje skutečně jen jedna věc: těch 1418 dní.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
