Zabiják pod hladinou: Jak ukrajinský „Sub Sea Baby“ obelstil ruskou obranu i kamery v Novorossijsku

Podle ukrajinských vyjádření byl v posledních dnech proveden útok na ruskou dieselelektrickou ponorku konstruovaných v rámci Projektu 877 (v kódu NATO třída „Kilo“) v Novorossijsku, největším ruském černomořském přístavu. 

K zásahu byl údajně použit podvodní bezosádkový prostředek, který Ukrajina označuje jako Sub Sea Baby. Exploze měla podle informací z ukrajinské strany ponorku vážně poškodit a vyřadit z bojového nasazení – na její palubě se podle Ukrajiny nacházela odpalovací zařízení pro střely Kalibr.

Ruské ministerstvo obrany reagovalo prohlášením, že ukrajinský pokus o sabotáž neuspěl a žádná loď ani ponorka neutrpěla škody. Ruská strana zveřejnila také záběry ponorky v přístavu, které mají dokazovat, že plavidlo zůstalo v provozuschopném stavu – je na nich viditelná pouze část trupu nad hladinou.

Satelitní snímky dostupné z otevřených zdrojů potvrzují, že ponorka se nepotopila; neříkají však nic o stavu pohonu, kormidel ani dalších systémů pod hladinou.

Podstatné není jen to, zda byla zničena jedna konkrétní ponorka, ale hlavně, kde k útoku došlo. Ne na otevřeném moři, ne v bojové zóně, nýbrž v přístavu, který měl být bezpečným zázemím ruské Černomořské flotily.

Po opakovaných úderech na krymské přístavy stáhlo Rusko své nejcennější námořní jednotky právě do Novorossijsku. Tento přístav měl být chráněn kombinací sítí, plovoucích bariér, hlídek a technických prostředků, jejichž hlavním cílem byla obrana proti hladinovým dronům. Útok na ponorku v takovém prostoru je nabouráním samotného předpokladu, že přístav v „týlu“ daleko od fronty automaticky znamená bezpečí.

Ponorka není tank, ani běžná loď. Je to složitý systém, jehož slabá místa nejsou vidět z mola. Zásah do zadní části – do oblasti lodního šroubu, hřídele nebo kormidel – může znamenat konec manévrování, konec ponorů a konec bojového nasazení, i když trup zůstane celistvý.

Takový stroj pak nemůže být nasazen do služby bez zevrubných kontrol a případných oprav v suchém doku. A právě tady se spor o to, zda se ponorka „potopila“, ukazuje jako irelevantní: z vojenského hlediska může být ponorka vyřazená dávno předtím, než by šla ke dnu.

Na celém incidentu je možná ještě více alarmující jiná věc než samotný zásah ponorky. Ukrajina nezveřejnila jen informaci o útoku, ale i video z kamerového systému přímo v přístavu. Ne z mobilu náhodného svědka, ne ze satelitu, ale z pevné kamery, která je součástí ruského zabezpečení jednoho z nejcitlivějších vojenských objektů v zemi.

Tohle není detail. To je zásadní problém jiné kategorie.

Ten záznam JE autentický. Ukrajina ho zveřejnila jako součást oficiální komunikace o své operaci. A ruská strana jeho pravost nijak nezpochybnila – naopak: reagovala pouze tvrzením, že útok nezpůsobil žádné škody. Jinými slovy – Rusko nepopírá, že se někdo (Ukrajina) dívá do jeho přístavu. Popírá jen to, že to mělo následky. Jenže právě to, odkud se kdo dívá, je podstatné.

Video ukazuje otevřený vjezd do přístavu, pohyb plavidel i okamžik exploze. Ukazuje, že útok nebyl překvapením zachyceným náhodou, ale událostí, kterou někdo sledoval v reálném čase – z ruského kamerového systému! A to nutně otevírá otázku, která je pro ruské velení mnohem nepříjemnější než stav jedné ponorky: jak dlouho už Ukrajina do těchto systémů vidí – a kam všude ještě vidí.

Jak upozorňuje i námořní analytik H. I. Sutton, samotný fakt, že takový záznam existuje a byl zveřejněn, naznačuje, že Rusko útok nečekalo. Jinak by byl přístav uzavřen běžně používanými bariérami. Ale to se nestalo. A kamera přesto běžela.

Poškozenou ponorku lze opravit. Změnit taktiku lze časem taky. Ale kompromitovaný dohledový systém v domovském přístavu není lokální problém. To je systémové selhání. A v tu chvíli už nejde o to, co se stalo té jedné ponorce, ale o to, kolik dalších věcí se může stát, protože někdo sleduje přípravy, pohyb i rutinu ruského námořnictva zevnitř.

Pojďme si zaspekulovat, a to s pomocí analytiků z AiTelly – existuje totiž scénář, který se znovu a znovu objevuje v odborných rozborech. A který dává smysl.

Ruská ochrana přístavu v Novorossijsku byla navržena hlavně proti tomu, co je vidět. Proti hladinovým dronům. Proti rychlým cílům na vodě. Sítě, bariéry a hlídky počítaly s tím, že útok přijde shora nebo po hladině. Jenže tyto překážky mají jednu vlastnost: obyčejně končí několik metrů pod vodou.

Podvodní dron se ale dokáže chovat jinak. Nezastaví ho plovoucí bariéra, nezaregistruje ho kamera na molu. Pokud se pohybuje pomalu a nízko, může se doslova „plížit“ pod ochranou, která je navržená proti úplně jinému typu hrozby.

Podle technického rozboru, z něhož tento scénář vychází, mohl bezosádkový prostředek využít i samotný charakter přístavu. Novorossijsk totiž není „prázdná“ vojenská základna, to ani omylem – je to rušný přístav s civilním provozem: loděmi, remorkéry, motory, vibracemi... A v takovém prostředí není jednoduché rozeznat jeden další zdroj pohybu či zvuku pod hladinou.

Pokud se dron skutečně dostal až k ponorce, dává z vojenského hlediska smysl cíl na zádi. Nejsilněji chráněné části trupu jsou uprostřed plavidla. Záď, kde je soustředěn pohon a řízení, je zranitelnější – a zásah právě tam může ponorku „zabít“, aniž by ji bylo nutné potopit.

Tohle není potvrzený popis operace. Je to rekonstrukce, která vychází z technických možností, známé ochrany přístavu a následných reakcí obou stran.

Bez ohledu na to, jaký bude konečný verdikt o stavu konkrétní ponorky, incident v Novorossijsku ukazuje slabé místo ruské námořní obrany. Ta byla dlouhodobě postavena na ochraně hladiny. Prostor pod ní byl považován za okrajové riziko.

Na tento problém upozorňuje také již zmiňovaný námořní analytik H. I. Sutton – ten opakovaně zdůrazňuje, že útoky pod hladinou mění logiku ochrany přístavů. Pokud je možné dostat se k ponorce v domovském přístavu, přestává přístav fungovat jako bezpečné útočiště.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.