Ruský prezident Vladimir Putin zažívá hororový začátek roku 2026. Jeho spojenec Nicolás Maduro je v americkém vězení, spřátelený íránský režim stojí na pokraji revoluce a – jako by toho nebylo málo – Spojené státy ho teď ještě zesměšnily při honičce v Atlantiku. Když k tomu přidáme i ztrátu spojenců v Sýrii či Arménii a fiasko jeho „třídenní“ speciální vojenské operace na Ukrajině, vychází z toho pro ruského prezidenta černý scénář.
Středeční „hon na tanker“ v Atlantiku jen podtrhuje pohled na Rusko jako obra na hliněných nohou. O co šlo? Údajně prázdný ropný tanker Marinera/Bella 1 se snažil uniknout americké pobřežní stráži od venezuelských břehů hluboko do Atlantiku.
Čtrnáctidenní pronásledování se proměnilo v drama ve chvíli, když si plavidlo na svůj bok namalovalo ruskou vlajku – a Rusko vstříc stíhané lodi poslalo ponorku a několik dalších plavidel. Jenže než ty se k Marineře dostaly, dostalo tanker pod kontrolu komando Američanů jištěných Brity.
Nyní je Marinera na cestě k břehům NATO poté, co ruská plavidla sledovala operaci americké armády, aniž by jakkoli zasáhla. A Rusové potupu koušou opravdu těžce. „Spojené státy otevřeně a demonstrativně pošlapaly státní suverenitu Ruska, protože loď plující pod ruskou vlajkou je ruské území. Máme to dál trpět?“ vztekal se nad zásahem Američanů ruský novinář Jurij Barančik.
Jenže fiasko v Atlantiku není zdaleka jediným ponížením, které musí Rusové v čele s Vladimirem Putinem zkraje roku přetrpět.
Rusko totiž velmi rychle ztrácí i těch posledních pár spojenců, kteří mu na mezinárodní scéně zbyli. Vše začalo už na konci roku 2024, kdy Rusové přišli s pádem režimu Bašára Asada o Sýrii – klíčovou spojeneckou zemi na Blízkém východě. Po překvapivé ofenzívě jednotek HTS proti Asadovi se Rusko muselo vyrovnat se ztrátou přístupu do Středomoří, oslabením pozice v regionu i s reputačním razítkem země, která nedokáže ochránit své spojence.
Zbývá už jen Čína
Další z nemnoha Putinových spojenců padnul na začátku letošního roku, když Američané během nečekané vojenské operace zatkli venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Ten byl jedním posledních hlav států, která s Putinem udržovala vřelé diplomatické vztahy – například jako jeden z mála státníků uznal vyhlášení nezávislosti Luhanské a Doněcké republiky na začátku roku 2022, které předcházelo ruské invazi na Ukrajinu. Pilulka je pro Rusko o to trpčejší, že Madura měla chránit – ale neuchránila – masivní ruská protiletadlová obrana.
A ztráta dalšího spojence je nyní na spadnutí: Íránem v posledních týdnech zmítají masivní občanské nepokoje, které pomalu přerůstají v plnohodnotnou revoluci proti duchovnímu vůdci Alí Chamenejímu a jeho režimu.
„Pokud by současný íránský režim padl, znamenalo by to pro Rusko strategické i reputační fiasko,“ citují zahraniční média zdroje blízké ruskému ministerstvu zahraničí. Jinými slovy – další morová rána v řadě.
Pokud by Írán, resp. současný teokratický režim padl, zbyla by Rusku na mezinárodní scéně z velkých hráčů snad jen Čína. Jenže ani ona si nechce s problematickým a mezinárodně izolovaným režimem příliš špinit ruce.
Namísto toho na ruském Dálném východě posiluje svou přítomnost prostřednictvím měkké síly: v infrastruktuře, v obchodě a demograficky. Zároveň se s pozorností Ruska, jež je upřena na Ukrajinu, začínají v Číně začínají objevovat nároky na tato území, o něž Čína historicky přišla.
Když k tomu všemu připočteme stagnující situaci na Ukrajině, kdy Rusko není schopné se svou frontou postupovat vpřed a naopak samo čelí útokům nejen na Moskvu, ale i na ekonomicky zcela klíčové rafinerie, je zřejmé, že zemi i samotného Vladimira Putina letos čeká další pořádně těžký rok.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
