Soudkyně Městského soudu v Praze (MS) Marcela Kučerová neuspěla s žalobou proti výtce, kterou dostala od předsedkyně soudu za způsob, jakým vedla spolu s další soudkyní pohovor s dvěma nezletilými dětmi ve sporu jejich rodičů. Soudkyně podle předsedkyně soudu nezjišťovaly jejich názor, ale velmi důrazně dětem vysvětlovaly, jak by se správně měly chovat k matce. Jedno z dětí se během tohoto výchovného pohovoru dokonce rozbrečelo.
Problematického jednání se měla soudkyně Kučerová dopustit v postavení předsedkyně senátu, který rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o úpravě poměrů dvou nezletilých dětí vůči rodičům. Soud je svěřil do dominantní péče otce a odvolací senát soudkyně Kučerové pro účely posouzení věci vedl s oběma dětmi pohovor.
Ten však podle zjištění předsedkyně soudu, které nyní potvrdil i soud v řízení o výtce, pojaly soudkyně nikoliv jako informativní, ale důrazně výchovný, kdy dětem vysvětlovaly důležitost role matky při jejich výchově. Během tohoto pohovoru došlo i na zvyšování hlasu a dětský pláč.
Vnějším pohledem by se mohlo jednat o banální spor, který navíc mohl i rychle skončit, kdyby se soudkyně Marcela Kučerová za své jednání dětem omluvila, jak po ní požadovala předsedkyně MS v Praze Jaroslava Pokorná.
Soudkyně ovšem odmítla, že by se dopustila chyby. Omluvu navíc nepovažovala ani za adekvátní způsob, jakým by soud měl vůbec s účastníky jednat. Předsedkyně jí proto uložila výtku, proti níž podala soudkyně Kučerová správní žalobu. Tu nyní zamítl soud, když konstatoval, že se soudkyně chyby v jednání s nezletilými dětmi dopustila.
A navrch zkušené soudkyni, která doposud neměla jakýkoliv kárný problém, připomněl, že na omluvě soudce účastníkům v případě pochybení není nic špatného. Tomuto rozsudku ovšem ještě předcházelo rozhodování o podjatosti celého správního úseku MS v Praze u Nejvyššího správního soudu (NSS) a také ústavní stížnost soudkyně.
Podle aktuálního rozhodnutí soudu se soudkyně Kučerová pochybení dopustila, když pohovor s dětmi vedla nikoliv jako informativní, ale s cílem na děti působit a přesvědčovat je o jejich nesprávném pohledu na jejich matku, přičemž tak soudkyně činily i přes pláč jednoho z dětí.
Účelem jednotlivého civilního soudního řízení, a to ani řízení ve věcech péče o nezletilé, není a reálně ani nikdy nemůže být výchova konkrétní osoby k čemukoliv.
„Zamýšlel-li odvolací soud vzít na sebe v zájmu nezletilých jistě náročný úkol pracovat v průběhu soudního řízení s členy rodiny s cílem naučit je komunikovat a nastavit pro rodinu funkční řešení do budoucna, pak měl tuto činnost zřejmě vhodněji směřovat na rodiče, a nerealizovat ji formou desítky minut trvajícího intenzivního výchovného působení na nezletilé děti za nepřítomnosti dospělých osob,“ uvedl k tomu v odůvodnění rozhodnutí soud.
Ten odmítl i argument soudkyně Kučerové, že bylo povinností soudu takto postupovat, neboť soud má ze zákona povinnost vychovávat k úctě k zákonům, mezinárodním smlouvám a právům druhých.
„Tuto doktrínu nelze brát doslovně, neboť účelem jednotlivého civilního soudního řízení, a to ani řízení ve věcech péče o nezletilé, není a reálně ani nikdy nemůže být výchova konkrétní osoby k čemukoliv. Soud pochopitelně může na základě odkazovaného ustanovení například vést procesní strany k tomu, aby poctivě plnily procesní povinnosti, které jim vznikají v konkrétním řízení. Obecněji soud zřejmě může vychovávat (nejen účastníky řízení, ale též veřejnost) k lepšímu právnímu vědomí atp. Odkazované ustanovení však nelze vykládat tak, že by byl soud oprávněn či dokonce povinen žalobkyní zvoleným způsobem výchovně pracovat s nezletilými, kteří očekávali pouze to, že jim bude podána informace umožňující zvážit vše potřebné, a poté jim bude dána možnost důvěrně a bez přítomnosti jiné dospělé osoby sdělit vlastní názor na styk se svými rozvedenými rodiči,“ vysvětluje v odůvodnění soud.
A nesouhlasil ani s tvrzením soudkyně Kučerové, že pokud by se za své jednání omluvila, jak po ní požadovala předsedkyně soudu, snížila by tím přesvědčivost rozhodnutí soudu a postupovala by mimo zákon, neboť ten s žádnou omluvou soudce nepočítá.
Že omluva soudce účastníkům není zákonem upravena, je sice podle soudu pravda, ale na stranu druhou s ní pracují různá memoranda a etické kodexy, k nimž by soudce měl při výkonu své profese přihlížet. „Městský soud se domnívá, že příkladem etického chování soudce, souladného s uvedenými dokumenty, může být v určitém konkrétním případě i omluva za případné pochybení, zvláště nejsou-li důsledky pochybení zhojitelné opravnými prostředky,“ konstatuje se v rozsudku.
Proti němu může soudkyně Kučerová ještě podat kasační stížnost, o které by rozhodoval Nejvyšší správní soud.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
