KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Jestli něco v souvislosti s letošním suchem vrátí lidi do reality, pak je to podle odborníků nedostatek trávy. Zvykli jsme si totiž vyhazovat trávu jako něco přebytečného, ačkoliv její dostatek doslova rozhoduje o našem přežití.
Prakticky za vším, co sníme, se skrývá tráva. Jen si to často neuvědomujeme. Přitom jde o naprosto jednoduchou souvislost, kterou si donedávna na vesnici uvědomovalo každé malé dítě.
Slepice, králík, koza či kráva se živí travinami (v různých podobách), takže i za každým vajíčkem, kilogramem masa nebo litrem mléka se skrývá tráva. A protože býložravci jsou zase potravou masožravců, jsou na trávě naprosto závislé i všechny další části potravního řetězce, včetně lidí. Jakkoliv to může znít divně, bez travin nelze žít.
To, že se pro naši vyspělou společnost staly životodárné traviny v řadě případů něčím přebytečným, považují odborníci za jeden z největších ekologických zločinů. „Jestliže používáme mechanizaci k tomu, abychom se zbavili přebytečné trávy, pak ve skutečnosti vydáváme obrovské množství drahé energie na to, abychom jinou energii, kterou jsme dostali zadarmo z přírody, zlikvidovali,“ popisuje podstatu problému Vladimír Kavka, zahradník z Hluboké nad Vltavou a člen Českého agrolesnického spolku.
Vyhazování trávy přirovnává k vyhazování peněz. „Je to podobné, jako kdybyste od někoho dostali zdarma stokorunu, ale hned vydali ze svého dvě stě korun na to, abyste tu stokorunu zlikvidovali,“ říká Kavka.
Přesně takhle se totiž ke trávě chováme. Zatímco naši předci ještě poměrně nedávno v potu tváře hledali každou, byť nepatrnou možnost pastvy pro hospodářská zvířata a tráva skutečně představovala zelené zlato, dnes si pěstujeme zelené plochy pro okrasu či zábavu a trávu sekáme a vyhazujeme bez užitku. A to je něco, co by naši předci nedokázali nikdy pochopit.
Svědčí o tom i proměna krajiny. Kdo se dívá na staré fotografie třeba z první republiky, musí si všimnout podstatného rozdílu. Dnes je krajina mnohem více zarostlá lesem a křovím, protože si jako společnost můžeme dovolit pohrdat možnostmi pastvy pro zvířata na úkor jiného využití krajiny.
Kvůli intenzifikaci zemědělství a mezinárodnímu obchodu si chodíme pro vajíčka, mléko a maso do supermarketů a už tolik nepřemýšlíme na tím, kde se ty potraviny vlastně vzaly. „Přitom dříve lidé věděli, že když neseženou ošatku trávy, nebude ani vajíčko,“ říká Kavka. Dostatek trávy byl základem přežití a nepřímo i životní úrovně. A to nejen jako čerstvá komodita, ale i v podobě sena, využívaného jak ke krmení zvířat, tak jako podestýlka, izolace a stavební materiál.
Přebytečná tráva?
Lidé platili drahám za to, aby mohli pást kozu u kolejí. Dnes naopak „dráhy“ platí firmám za to, že tam trávu zlikvidují. Obrázek dědečka, který jde se srpem v ruce po vesnici nasekat trávu pro králíky, vystřídal obrázek biokontejnerů, do nichž i mnozí vesničané vozí tuny přebytečné trávy.
Nebo jiný příklad. Kastelán zámku v Českém Krumlově Pavel Slavko mi kdysi vysvětloval tajemství dokonale střiženého trávníku v zámeckých barokních zahradách. Nebylo to žádnou zázračnou údržbou.
Bylo to tím, že každý kout s trávou, využitelný k pastvě, byl také k pastvě využívaný. A to včetně zámeckých zahrad. Takový trávník sice vypadá krásně, kvůli exkrementům byste si ale na něj podle Slavka nelehli.
Intenzivnější zemědělství a obchod pozici trávy jako zeleného zlata ovšem v posledních letech změnily. Jak ale ukazují důsledky letošního sucha, nikoliv nadlouho. Tráva se znovu mění ve zlato.
Důkazem je například současné vybíjení dobytka ve střední Evropě kvůli rostoucím cenám sena a jeho nedostatku. Pokud je kvůli suchu málo trávy, pochopitelně chybí i seno. Stejně tak méně zvířat bude znamenat (byť třeba dočasně) i vyšší ceny masa a živočišných produktů.
To vše dokazuje, že tráva je nejen pro potravinářství, ale i pro celou ekonomiku stejně důležitá a možná ještě důležitější než třeba uhlí a jiné energetické komodity. Má skutečně cenu zlata a tak bychom k ní zjevně měli přistupovat. Jednoduše řečeno: Není zbytečné trávy. Tráva je tou nejpřirozenější obnovitelnou surovinou, jakou máme k dispozici.
Dej nám svou trávu!
V případě pokračující klimatické změny bude podle Vladimíra Kavky tráva stále vzácnější a bude nutné s ní přestat plýtvat. „Jednou se vám může stát, že u vás zazvoní pětičlenná rodina s tím, abyste jí přenechali svůj pečlivě střižený anglický trávník k obživě. To, co si dnes pěstujete pro okrasu, může jako v minulosti uživit třeba pět lidí,“ říká Kavka.
Je přesvědčen o tom, že důsledky současného sucha mnoha lidem otevřou oči. I kdyby už zítra začalo pršet, potrvají sucha ještě dlouho. Mnoho lidí, kteří už ztratili kontakt s realitou, mohou k té realitě znovu vrátit. A to nejen ve výrobě potravin.
„Jestliže bude méně trávy a obecně zelené hmoty, čím budeme krmit bioplynové stanice vyrábějící dnes takzvanou čistou energii?“ ptá se Kavka. A to je podle něj jen jeden z mnoha příkladů, kdy takzvaný bioprůmysl může zásadně ovlivnit nedostatek zeleně.
Aby ovšem pohled do budoucnosti s nedostatkem trávy nepůsobil tak katastroficky, připomíná zahradník Kavka velkou schopnost adaptability travních porostů. Tráva vypadá jako spálená, totálně zničená, jakmile ale přijdou srážky, velmi rychle se obnoví. Příkladem může být zelenání stepí.
„Tráva při nedostatku vláhy nezmizí, nezahyne. S nadsázkou řečeno se schová pod zem a při změně hydrologických podmínek velmi rychle regeneruje,“ říká Kavka. Až se tak ale stane, v což všichni doufáme, měli bychom se na trávu evidentně dívat úplně jinýma očima, než jsme byli ještě nedávno zvyklí.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy.
