Kritika slabosti Západu: Kompromis místo vítězství s Íránským režimem nás přijde draho

Americký prezident opsal během pár hodin velký myšlenkový oblouk: Od hrozby zničením íránské civilizace po přistoupení na potupné příměří domluvené mezi Pákistánem a Íránem (a nejspíše i Čínou). Že mu tleskají evropští politici jako britský premiér Keir Starmer či šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová (a mnozí další), neznamená potvrzení, že udělal dobře. Právě naopak – jde o neklamný signál prohry.

Jediný, kdo vidí věci správně, jsou (jako obvykle) Židé. Ja'ir Lapid, velký odpůrce premiéra Benjamina Netanjahua – který se ovšem za něj ve věci války s teheránskými islamisty zásadově postavil – označil nejnovější vývoj za „největší politické neštěstí“ v historii Izraele. A hlavu vlády obvinil z naprostého selhání. Není divu, protože dokonce není vůbec jisté, že se Írán vzdá obohaceného uranu a ukončí snahy získat atomovou bombu.

Podmínky troufale požadované Íránem jsou všechny nepřijatelné. Od jeho „práva“ kontrolovat lodě v Hormuzu a vybírat od nich mýtné přes pokračování jaderného programu až k požadavku na reparace. Jistěže jde o maximalismus a každé jednání (je-li úspěšné) končí nějakým kompromisem. Problém je v tom, že z tohoto toxického jídelníčku nelze přistoupit vůbec na nic. Pokud tedy nemá jít o totální vítězství teokratů a prohru demokratů.

Nepřekvapuje, že fanatičtí ajatolláhové přicházejí s tak drzými návrhy. Silně znepokojivé však je, že nacházejí sluchu u Donalda Trumpa, který je k nim až sebevražedně vstřícný. Mimo jiné si dal na svou síť Truth Social toto: „Spojené státy budou úzce spolupracovat s Íránem, o kterém jsme zjistili, že prošel velmi produktivní změnou režimu! ... S Íránem jednáme a budeme diskutovat o zmírnění cel a sankcí.“

Změna režimu? Byl Trump při smyslech, když to psal? Ajatolláhové vládnou dál a on dokonce přistupuje na (přinejmenším některé) jejich podmínky. Zmírnění sankcí? Odměnou za co? K tomu přidejme, že osud obohaceného uranu a celého programu zůstává nejistý. A prezident USA se sice rozčílil, že prý CNN odvysílala o vyjednávání lži, ale sám postuje prohlášení Teheránu, dle nějž si chce udržet kontrolu nad plavbou v Hormuzu. Čili s tím souhlasí?

Čeho za cenu obrovských nákladů Trump dosáhl? Ničeho takového, aby měl právo na slova o „úplném a naprostém vítězství“. On své cíle ani nedefinoval. Na to přitom nemusíte být geostrategický génius, aby vám bylo jasné, co lze považovat za úspěch: Žádné obohacování uranu a zabavení toho, co už obohaceno je. Otevření Hormuzu silou, aby Írán ztratil možnost vydírat jeho uzavřením, což dělá desítky let. Naprostá degradace raketového průmyslu.

K tomu všemu by příjemným bonusem byla reálná možnost, aby se Íránci sami osvobodili. Což by ale chtělo ajatolláhy dále oslabit a ne je legitimizovat a petrifikovat jejich moc tím, že si s nimi sednete za jednací stůl jako rovný s rovným – a ne jako vítěz s poraženým. Tohle je prostě celé strašně špatně a vše směřuje k tomu, že bohužel ajatolláhové ještě posílí a jejich moc nad Hormuzskou úžinou se stane z potenciální absolutní.

Pravda, jednání teprve začala a jejich výsledek neznáme. Vše se rychle mění a zítra třeba uslyšíme něco jiného. Ale opravdu to vůbec nevypadá dobře. Dalo by se říci, že trumfy drží ajatolláhové. Jejich režim nepadl, lodě se stále bojí proplouvat Hormuzem a místo aby je prezident Spojených států ztrestal za nedodržení ultimáta, aby okamžitě nechali dopravu úžinou volně proudit, pokorně přistupuje na jednání o příměří za jejich výchozích podmínek.

Dohoda o míru je samozřejmě něco jiného. Ale už to, která strana si prosadí svou ohledně předpokladů pro přerušení bojů, dost jasně ukazuje, kdo má navrch. Trump chtěl, aby se začalo s vyjednáváním poté, až se uvolní plavba obchodních lodí, to se ale nestalo. Islamisté jsou stále pány situace – a chtějí jimi zůstat i do budoucna a „dohlížet“ nad dopravou v Hormuzu. Tohle je přece zcela nepřijatelné, takovou pravomoc (a sílu) neměli ani před válkou.

Když už nic jiného, tak právě ukončení jakékoli možnosti, aby Írán kdykoli v budoucnu ohrožoval provoz v úžině, mělo být minimalistickým cílem operace a předběžným požadavkem pro příměří, přes nějž „nejede vlak“. Kdyby opravdu po válce teokraté vybírali mýtné, či i jen svým loďstvem „kontrolovali“, kdo tudy projíždí, šlo by o strašné ponížení Ameriky a globální obchod by byl ohrožen více než předtím.

Abych však netepal jen Trumpa: Evropané se také nevyznamenali. Místo abychom se za spojence postavili (alespoň morálně a politicky) a začali diplomaticky a ekonomicky tlačit na Teherán, naši vůdci dokola opakovali, že „tohle není naše válka“ – čímž udělali stejnou chybu jako americký prezident v případě Ukrajiny. Jak na tu dopadne naše „zrada“? Nehodí ji Trump přes palubu úplně, jak už vyhrožuje? Ani zde není důvod k optimismu.

Během posledních šesti týdnů neobstál ze západních lídrů nikdo. Nájemník Bílého domu potvrdil pravdivost rčení, že vždy zbaběle uteče (fenomén TACO – Trump Always Chickens Out) a Evropa se opět ukázala jako nespolehlivý a slabý partner. Ať je to způsobeno tím, že politici starého kontinentu trucovali, protože je americký prezident štve, jsou zbabělí, nebo prostě neměli, co do Zálivu poslat, ve výsledku působíme chabě, směšně, hloupě a nedůležitě.

Když začnete válku, musíte mít představu, jak ji vyhrát a k tomu i dost silné vůle. Teprve pak je opravdu spravedlivá, protože ukončí utrpení a zastaví vznik dalších škod. Ukončit desítky let trvající agresi ajatolláhů vůči vlastním obyvatelům, celému regionu a specificky Státu Izrael, zabránit jim vlastnit atomovou zbraň a nadále ohrožovat dopravu v Hormuzském průlivu byl legitimní cíl. Ale to platí jen pro případ vítězství, nikoli prohry.

Jak Izrael, tak Saúdská Arábie dobře věděly, že když už se vytáhlo proti ajatolláhům, je třeba dokončit práci. Ale Donald Trump je neposlechl. Vyděsil se pádu voličských preferencí? Podlehl tlaku izolacionistických a antisemitských MAGA fanatiků? Nebo zkrátka „nemá koule“? Že je postrádá většina evropských prezidentů a premiérů, to víme dávno. Zjevně navíc nečetli knihu Vladař od Machiavelliho. Nebo se jí neřídí.

Pro tento případ má zřejmě nejslavnější politolog v dějinách pro vůdce hned dvě rady. Ta první objasňuje, proč nikdo nemohl počítat s rychlou výhrou. Protože Persie vždy patřila k centrálně řízeným říším. Takové je těžké dobýt – nenajdete totiž uvnitř dost silného spojence, opozice prakticky neexistuje či je marginalizována. Jakmile však vládu porazíte, snadno si takovou zem udržíte, neboť je uvyklá pořádku. Mělo se tedy pokračovat v boji.

Za druhé Machiavelli říká, že s nepřáteli „se musí buď jednat štědře, nebo je zničit, protože se mstí za malá příkoří, ale za velká nemohou“. Když už se začalo bombardovat, nemělo se přestávat, dokud je režim stále pevný. Lze čekat, že ajatolláhové už myslí na vendetu. Íráncům, Izraelcům, celému světu. Utrpěli „křivdu“, ale ne dost tvrdou, aby neměli šanci vracet rány. Pokud se nestane něco, co by je omezilo, budou teokraté horší než dosud.

Jak řečeno, v dalších dvou týdnech se může stát (skoro) cokoli. Je však těžké si představit, že takto započatá jednání přinesou výsledek, jenž bude pro Zápaďany, pro Izraelce a pro utiskované Íránce elementárně přijatelný. Trump tvrdí, že když se mu nebude přístup ajatolláhů líbit, okamžitě znovu udeří plnou silou. Otázka ale zní: Můžeme mu ještě věřit? Nejde o další velkohubé prohlášení? Neuzavře hanebný mír a nebude se u toho tvářit, že triumfuje?

Sliby se slibují, blázni se radují. Podlehli jsme kolektivnímu šílenství, že vesele křepčíme kvůli zlevnění ropy? V budoucnu můžeme za nedůslednost, nejednotu a nestatečnost zaplatit mnohem víc. Cena za slabost bývá vysoká.

Zase ztrácíme respekt. Dojde ještě k zásadnímu obratu? Zatím není důvod k oslavám ani ve Washingtonu, ani v Bruselu, ani v Jeruzalémě. Jedině v Teheránu, v Pekingu a v Moskvě. Kdo by nyní vsadil na dlouhý život Západu?

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.