Pád režimu v Íránu? Může přijít něco horšího. Analytik se vrátil ze Sýrie a varuje před vojenskou juntou

Jan Malina: Dnešní téma je zřejmé – aktuální situace okolo Íránu v souvislostech okolních států. USA a Izrael dál bombardují všemožné cíle, dozvěděli jsme se, že se zaměřily i na ropnou infrastrukturu. Minule jsi říkal, že íránský režim funguje v jakémsi krizovém managementu, kde různí lidé hrají specifické role. Co na místě vidíme právě teď?

Filip Sommer: Ofenziva, ty americké a izraelské útoky začaly koncem února a pokračují dodnes. I když ty cíle nebyly vysloveny nahlas, vnímám to jako možné taktické rozhodnutí. Podle mě je hlavním cílem geopolitická změna nebo změna geopolitické kalkulace Íránu ve prospěch USA a Izraele v regionu. Nemusí jít nutně o nějakou celkovou změnu režimu, jak se často zmiňuje v médiích, ale spíše o obměnu. Nedokážu si představit, že by se celá ta struktura zhroutila – byla budována 40 let. Dokážu si ale představit obměnu v podobě dosazení nějakých loajálních, nebo řekněme pragmatičtějších figur.

Jan Malina: Myslíš to tak, že ty cíle nebyly vyřčeny nahlas záměrně, aby se pak leccos dalo popsat jako vítězství?

Filip Sommer: Přesně tak. Úniková cesta je v tom, že když bude vnitřní opozice v Americe sílit, nebo se bude chtít Washington vyhnout dalšímu vleklému konfliktu, může Donald Trump – který je v tomto směru showman – zkrátka říct: „Dosáhli jsme svých cílů.“ Ať už to bude dekapitace nejvyššího leadershipu, snížení počtu odpalovacích ploch balistických střel nebo poškození jaderného programu. Tím se mohou vyhnout závazku několikaměsíční války.

Jan Malina: Co si umíš představit jako nejhorší možnou variantu současného vývoje pro celý region? Že by ten režim přečkal se zatnutými zuby a po odchodu Ameriky se znova vybudoval?

Filip Sommer: Ano, podle mě je ta nejhorší varianta z pohledu Američanů a Izraelců přesně to pokračování statu quo. Že ten režim to prostě přežije. Pro ně je tento boj existenciální. Pokud to struktury v základech přežijí, bude to deklarováno jako velké vítězství proti „velkému Satanovi“ v podobě USA a „malému Satanovi“ v podobě Izraele. Zahraniční intervence by pak mohla paradoxně vytvořit ještě větší monstrum. Představte si vojenskou juntu v podobě velení Íránských revolučních gard, která by přitvrdila postoj vůči USA i Izraeli a urychlila vývoj jaderné zbraně.

Jan Malina: Jak to souvisí s Modžtabou Chameneím, druhorozeným synem současného duchovního vůdce, který má být jeho nástupcem? On je přece také považován za „hardlinera“, navíc úzce propojeného s Revolučními gardami.

Filip Sommer: Tito dva aktéři – Modžtaba Chameneí a Revoluční gardy – jdou skutečně ruku v ruce. Jsou dlouhodobě propojeni, on dokonce bojoval v koncích íránsko-irácké války jako součást Revolučních gard. Hovoří se o tom, že je dosazen právě proto, že gardy mají v současném procesu obrovské slovo. Je velmi možné, že Revoluční gardy budou tou hlavní silovou složkou a Modžtaba bude spíše figurou pro oficiální duchovní a politické vedení. Viděl jsem jeho první projev a musím říct, že mě, co se týče mobilizačního potenciálu, příliš nenadchl. To dekapitování íránského leadershipu, o kterém jsme se bavili, možná cílí nejen na zabití ajatolláha, ale i na rozrušení právě tohoto systému nástupnictví.

Jan Malina: Mluví se o jménech jako Alí Larídžání nebo Mohammad Bager Ghalibaf. Jsou to lidé, kteří mohou v pozadí tahat za nitky?

Filip Sommer: Alí Larídžání je poradce Nejvyšší rady národní bezpečnosti Íránu a Ghalibaf je předseda íránského parlamentu. Co je dělá specifickými, je jejich pragmatismus. Zastávají sice konzervativní linii, ale dokáží obratně jednat se všemi centry moci – s Revolučními gardami, duchovenstvem i parlamentem. Larídžáního rodina je navíc jednou z nejvlivnějších v celém Íránu. Nevnímám je jako lidi skryté ve stínech, ale jako plnohodnotné, velmi obratné politické hráče. Uvidíme, jakou roli nakonec sehrají v budoucím uspořádání.

Jan Malina: Přesuňme se k tématu tobě vlastnímu – k roli Kurdů a dalších menšin v regionu. Víme, že protesty v Íránu často rezonovaly právě v oblastech obývaných menšinami. Jaká je teď situace íránských Kurdů na západě a Balúčů na východě?

Filip Sommer: Kurdové jsou dlouhodobě jedni z nejspolehlivějších spojenců Spojených států na Blízkém východě, ať už v boji proti Islámskému státu v Sýrii, nebo při operacích v Iráku. Obávám se ale, že v současnosti je role Kurdů spíše jen nástrojem zahraniční politiky Washingtonu. Američané by rádi rozšířili svůj vliv a měli takzvané boots on the ground v západním Íránu. Modré body izraelských a amerických vzdušných úderů silně pokrývají právě západ Íránu. Říká se, že to má vytvořit cestu pro íránské Kurdy sídlící na severu Iráku, aby mohli vstoupit do Íránu.

Jan Malina: Jsou ale ti Kurdové reálně tak podstatnou silou, aby něco takového zvládli?

Filip Sommer: Podle mě spíše ne. Mají silnou sociální základnu v íránském Kurdistánu, jsou to nižší tisíce bojovníků, ale Teherán nyní vyvíjí obrovský diplomatický a částečně vojenský tlak na irácké Kurdy. Těm jasně vzkazuje: Víme, že pro ně tvoříte útočiště. Pokud jim dovolíte vstoupit na naše území, zasáhneme vaši energetickou a ekonomickou infrastrukturu. Iráčtí Kurdové se bojí, chtějí zůstat neutrální, ale zabránit přesunům na tak složité hranici je téměř nemožné. Pokud centrální moc v Íránu oslabí, menšiny to využijí, ale neočekávám, že by tyto jednotky pochodovaly na Teherán. Budou si hlídat své etnické oblasti.

Jan Malina: Pojďme se podívat na takzvanou „osu odporu“. Jak jsou na tom nyní pro-íránské milice v regionu? Třeba Jemenští Húsíové jsou teď podezřele potichu...

Filip Sommer: Přesně tak. Húsíové neboli Ansar Alláh v Jemenu, se do současných bojů zatím nezapojili. Nejsou hlášeny útoky na lodě v Rudém moři, na Izrael ani na americké základny. Hodně to souvisí s tím, že arabské státy – například Spojené arabské emiráty či Bahrajn, které podepsaly normalizační Abrahamovské dohody s Izraelem – se zoufale snaží vyhnout přímé eskalaci. Pro ně je tento konflikt absolutní noční můrou. Mají obrovský strach o svůj ekonomický a energetický byznys i o letecký průmysl.

Jan Malina: Zaznamenal jsem zprávy, že si arabské státy stěžují na nedostatečnou protileteckou obranu ze strany Západu. Je to ten důvod jejich opatrnosti?

Filip Sommer: Určitě. A představ si ten psychologický efekt. Celé roky budují obraz míst, jako je Dubaj nebo Dauhá, coby bezpečných zón pro západní turisty a byznysmeny. A najednou ti kolem Burdž Chalífy mohou létat íránské drony a rakety. K tomu se přidává export přes Hormuzský průliv, který je nyní de facto uzavřený. Tankery se bojí plout, čeká se na americké eskorty, a to dostává západní lodě přímo do hledáčku íránských protilodních střel. Ceny ropy okamžitě vystřelily nahoru.

Jan Malina: Co to znamená třeba pro stát jako Irák, který je na ropě existenčně závislý a tys tam nějakou dobu žil?

Filip Sommer: Pro Irák je to fatální rána. Jejich ekonomika závisí z více než 90 procent na exportu ropy. Státní instituce zaměstnávají přes čtyři miliony lidí a tato čísla stále rostou. Bez exportu centrálními kanály nemají peníze. Tím, že se lodě bojí proplouvat Perským zálivem, je Irák v pasti. Jejich alternativní ropovod přes Turecko pojme jen zlomek toho, co Irák běžně vyváží. Nálada v zemi je nesmírně ponurá. Zvlášť, když vidíte ty americké základny v Iráku a zároveň pro-íránské milice, které se snaží eskalovat situaci.

Jan Malina: Pojďme k tvojí nedávné cestě, ze které ses před pár dny vrátil. A stihl jsi to jen tak tak, než se rozhořely boje v sousedním Libanonu. Projel jsi Damašek, Homs, Hamá, Aleppo, Idlíb, Tartús... Po čem jsi v Sýrii šel?

Filip Sommer: Zkoumám legitimitu neúplně uznaných aktérů. Zajímal mě terén. Jak se buduje legitimita moci po pádu režimu Bašára Asada. Zda vláda dokáže navázat vztah s obyvatelstvem mimo Damašek. Cílem bylo dostat se mimo ty oficiální kulisy. Zjistil jsem, že každé město v Sýrii je naprosto jiné, diverzifikované. Ta společnost je rozdělená a izolovaná – děti v Rakce kvůli válce nikdy neviděly moře, i když to není daleko. Dnes se teprve začínají lidé pohybovat po své vlastní zemi.

Jan Malina: Díváme se na tvoje fotky. Damašek vypadá vlastně celkem v pohodě, ale pak tu vidíme rozbombardovaný Homs. Lidé tam zjevně normálně žijí, z těch rozbitých domů visí černé kabely... To je nějaká vlastní síť generátorů?

Filip Sommer: Přesně tak. Homs byl na začátku revoluce považován za její hlavní město. Velká část je zničená a nerekontruovaná, nejsou na to peníze. Elektřina tam jde třeba jen pět hodin denně. V odlehlejších oblastech i jen dvě hodiny. Takže obrovsky tam teď letí byznys se solárními panely. Nabijete si přes den baterku a ta vám pak drží základní světla, ledničku nebo internet. Jakmile zapnete fén, vyhodí vám to pojistky. I v těch ruinách se lidi snaží normálně fungovat. Mají dole kavárnu, drží svůj byznys, jak jen to jde.

Jan Malina: Co tě tam nejvíc překvapilo? Jaká je tam nálada?

Filip Sommer: Ten neuvěřitelný kontrast. Okolo vás jsou trosky, ale ti lidé nejsou úplně zlomení. Udržují si jakousi dobrou náladu, jsou extrémně pohostinní. Velmi si váží toho, když tam někdo přijede. A navzdory těm podmínkám neskutečně dbají na to, jak vypadají. Nejdou na ulici zanedbaní. Jsou dobře a čistě oblečení, ačkoliv za rohem je rozbombardovaný blok. Je to ukázka hluboké hrdosti.

Jan Malina: A co bezpečnost? Zmínil jsi Idlíb, což se vždycky prezentovalo jako bašta drsných islamistů. Jaké to bylo potkávat na checkpointech lidi se samopaly z HTS (Haját Tahrír aš-Šám)?

Filip Sommer: Překvapivě, Idlíb vypadá jako normální arabské město. Samozřejmě máte v hlavě tu historii a radikální pověst HTS, ale oni se teď velmi snaží prezentovat jako oficiální státní orgány. Jsou profesionální. Normálně si od nás slušně vzali víza, zkontrolovali je a pustili nás dál. Nedýchal jsem tam úplně hrůzou, ale obrovský respekt tam samozřejmě máte. Co je tam ale naprosto fascinující, je vliv Turecka. Na severozápadě jsou turecké posádky a normálně se tam v obchodech platí tureckou lirou. To je jasná sféra vlivu Ankary.

Jan Malina: Filipe, já ti moc děkuju. Máš štěstí, že ses stihl včas vrátit. Ten Blízký východ je skutečně neuvěřitelně provázaný.

Filip Sommer: Také moc děkuji za pozvání. Musíme to dál pečlivě sledovat, protože ty dopady – od cen ropy až po migrační tlaky – nakonec doženou i nás.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.