KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zelení komunisté jsou stejní jako ti rudí. Ukázala to další ze série debat k volbám do europarlamentu na CNN Prima News. Obhájci Zeleného údělu a zákazu aut se spalovacími motory se chovali jako bolševici v časech RVHP. Opravdu chceme změnit Evropskou unii, která původně vznikla kolem společného trhu, ve skanzen direktivně řízené ekonomiky? Nebo svými hlasy vrátíme do EU kapitalismus a rozum?
Byl to pro mě kulturní šok, když jsem si v úterý pustil diskusi o ekonomice, v níž vystupovali kandidáti do Evropského parlamentu (EP). Když mluvili „zelení levičáci“ (opravdu seděli vlevo), musel jsem si kontrolovat kalendář, zda místo roku 2024 nemáme 1984.
Protože Danuše Nerudová za Starosty, Luděk Niedermayer z TOP 09 (ale zde za koalici SPOLU) a Pirát Mikuláš Peksa mluvili jako na sjezdu komunistické strany, kde se probírá „soubor opatření“, která měla nastartovat chřadnoucí plánovanou ekonomiku.
Tomu balíčku jsme tehdy posměšně říkali SOS = Soubor Opatření Soudruhu. Byl samozřejmě zoufalý a neúčinný. Což všem kromě bolševiků bylo jasné. Když máte špatný cíl (zachovat komunismus) a volíte špatné prostředky (příkazy a zákazy), dosáhnete špatných výsledků (kolaps ekonomiky).
Zažíváme to znovu, jen si místo komunismus dosaďte klimatismus. Opravdu je neuvěřitelné a strašně smutné, že se s Evropskou unií opět vracíme tam, odkud jsme utekli a (už zase) zatracujeme kapitalismus.
Debata byla z velké části o tom, zda se má zrušit nesmyslný zákaz spalovacích motorů na fosilní paliva od roku 2035. V roce 2026 může nová Evropská komise navrhnout revizi této direktivy. Což si ale zmínění tři kandidáti evidentně nepřejí.
Argumenty, že auta na baterky jsou drahá a většina lidí si je nebude moci koupit, ba dokonce ani logická poznámka, že pokud jsou tak skvělá, prosadila by se i bez zákazu benzínu, po nich stékaly jako kapky vody po zelených listech.
Udělejme si malý vhled do myslí klimatických komunistů. Věru to není hezká podívaná…
Abychom uvedli vše do kontextu – v Evropském parlamentu se na poslední chvílí povedlo vyjednat aspoň odklad rozsudku smrti pro auta, a to změnou emisní normy Euro 7. Velice se v tom angažoval lídr kandidátky SPOLU Alexandr Vondra, který na tom odvel obrovský kus práce. A pak přijde do televize „trojka“ Luděk Niedermayer a celé to „hodí do koše“… Podle něj za pomalý rozvoj elektromobility může skutečnost, že prý „málo zdaňujeme externality“. Cena povolenky by údajně správně měla být přes tisíc eur.
A co to nechat na trhu? Ale kdepak, snad nechcete v Evropě ve 21. století kapitalismus?!
To je tedy opravdu „báječné“ řešení. Prý nemusíme nic zakazovat, stačí pořádně napařit daně. Tahle suma je dokonce ještě desetkrát vyšší, než loňské maximum, kdy i kvůli tomu rapidně zdražila elektřina. Navíc už je rozhodnuto o tom, že se emisní povolenky začnou platit i v dopravě. Což by mohlo zvýšit cenu benzínu a nafty až o deset korun.
Ale to je zelenému ideologovi asi málo. Vlastně všem třem. Nikdo z nich ani na chvíli nezapochyboval, že direktivní likvidace aut na fosilní paliva je „nutnost“.
Niedermayer to řekl za všechny: když nezničíme klasické automobily, nesnížíme emise o 55 %. Ano, když nezabavíme továrny, tak ten (zelený) komunismus nevybudujeme, soudruzi. Jde samozřejmě o nesmyslný a hloupý cíl. A k jeho dosažení se navíc volí špatné prostředky.
Ti tři v tom ale mají jasno: Evropská unie „musí“ zakazovat, případně víc danit, případně dotovat výrobu aut na baterky. A co to nechat na trhu? Ale kdepak, snad nechcete v Evropě ve 21. století kapitalismus!?
Tedy, Peksa po vzoru Niedermayera mluvil o „trhu“. Prý by nebylo nutné nic zakazovat, kdyby se napálila pořádná uhlíková daň, a to úplně na veškerou produkci včetně oceli. Pravda, kdyby byla rovná a dobře nastavená, zavinila by možná méně škod než spekulativní byznys s povolenkami.
Jenže kdo ví, jak by to dopadlo v podání Bruselu. Nejspíš tak, že by raději v EU nevyráběl už nikdo nic. Peksa by trestal i import, neboť kdo dostatečně neválčí s uhlíkem, má „nekalou“ výhodu. A co když se pak na nás zbytek světa prostě vykašle?
Kdyby se skutečně splnily sny zelených levičáků, pak by naše kdysi silné společenství mohlo být pro nové ekonomické mocnosti jednou zcela nezajímavé, a než by platily uhlíkové clo či daň, možná by raději prodávaly jinde.
Ale to je (věřme) jen spekulace a volby do Evropského parlamentu budou začátkem konce Zeleného údělu. Ne, že by ho někdo úplně zrušil, ale měl byl se zásadně reformovat, aby přestal nebezpečně deformovat trh.
Zničíme evropské „rodinné stříbro“ – špičkové technologie spalovacích motorů, a pak se kolektivně zadlužíme, protože bez dotací by naše vozy na baterky neprorazí
Peksa a Niedermayer se shodli na zavedení nových, ještě drakoničtějších daní za kysličník uhličitý. To Nerudová na to šla „od lesa“. Prý by se měly vydat evropské dluhopisy, z kterých by se subvencoval rozvoj elektromobility.
Výborně. Takže si napřed zničíme evropské rodinné stříbro, jímž je špičková technologie spalovacích motorů, a pak se ještě kolektivně zadlužíme, protože bez dotací by zřejmě evropské vozy na baterky neprorazily.
Paradoxně se zelení zakazovači oháněli tím, že automobilky to tak „chtějí“. No jistě, musely kvůli hloupému politickému rozhodnutí investovat „bambiliony“ do technologií, jež ani nejsou pořádně vyvinuté, a teď na oplátku očekávají od klimatických ideologů „ochranu“. Ať už ve formě dotací, nebo zdanění a zákaz konkurence.
Což je šílené. Místo aby sázely na trh, podřídí se regulaci a čekají, že jim pak pomůže plánované zelené hospodářství…
Nakonec to možná vážně může být šéfům automobilek jedno. Prodají daleko méně aut, ale dražších, a propustí hromadu zaměstnanců. Když budou hodní, Nerudová jim slibuje peníze z dluhopisů, Niedermayer desetinásobnou cenu povolenek za vypouštění uhlíku a Peksa vyřazení levnější konkurence uhlíkovým clem.
Tito všichni tak budou spokojeni. Jediný, kdo to odnese, budou občané, kteří si nebudou moci dovolit nové auto. Nebo na to budou také dotace, a to pro všechny?
Špatné cíle vedou k volbě špatných prostředků, a ty vedou ke špatným výsledkům. Celý náš boj ve stylu „poručíme větru dešti“ je nesmyslný
Nerudová přišla s tím, že smartphony byly také drahé a nikdo je nechtěl, přesto se nakonec prosadily. Nechtěně tím nakonec uhodila hřebíček na hlavičku. Ano, Apple se svým nápadem vyhrál – ale ne díky regulaci, zákazům a zvláštním daním, ale právě proto, že v tomto sektoru ekonomiky nic takového neexistovalo.
Že mají elektromobily nižší spotřebu, vyšší účinnost a jednoduší výrobu motorů, to víme už přes sto let, lídryně Starostů neřekla nic nového. Ovšem po celou tu dobu jsou jejich zásadní slabinou baterie.
Kdybychom skutečně vše nechali trhu, tak bychom se jednou dočkali toho, že elektroauta budou ve všem všudy lepší a nebudou dražší než benzíňáky. Tak jako se občané zemí svobodného světa po válce dočkali blahobytu, zatímco komunismus ekonomicky zkrachoval.
Jenomže v roce 1989 jsme ho vyhodili dveřmi, a zelení bolševici nám ho teď cpou zpátky oknem. Proč si myslí, že tentokrát ti bude fungovat? „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky,“ řekl Albert Einstein. A měl pravdu.
Špatné cíle vedou k volbě špatných prostředků a ty způsobují špatné výsledky. Celý náš boj ve stylu „poručíme větru dešti“ je nesmyslný. Pokud se změní klima, tak se musíme přizpůsobit. A to dokážeme jen tehdy, když vsadíme na trh a inovace, ne na zákazy a příkazy, navíc za cenu zadlužování příštích generací.
Je děsivé, že tak vzdělaní lidé jako Nerudová, Niedermayer a Peksa natolik podléhají zelené ideologii, že říkají naprosté a snadno odhalitelné bludy.
V tomhle je klimatismus opravdu úplně stejný jako komunismus. Jde o hermeneutickou doktrínu, v jejímž rámci nejen že nejste schopni nazřít úplně jednoduché pravdy, ale ani nemáte myšlenkový aparát a vůli je vůbec začít hledat. Jste uzavřeni v „zelené bublině velké megalži“, jako kdysi v té rudé. Rozbijme ji a běžme do Evropského parlamentu volit politiky, kteří ještě nemají „zelené mozky“.
