KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V Moskvě a v Teheránu se nás nyní mají strašně bát. Ano, určitě na tom nejsou dobře a války proti nám nevyhrávají. Nicméně musí ruské a íránské diktátory těšit, jakým způsobem se Západ rozpadá na prvočinitele. Co nás mělo spojit, spíše ukazuje, jak hanebná, hloupá, slabá a bezectná je většina našich vůdců.
Naším společným zájmem je držet světový řád
Snad se shodneme, že kremelský a teokratický režim jsou našimi zarytými nepřáteli. Je ale neuvěřitelné a děsivé, jak americký prezident a jeho evropské protějšky „řeší“ tyto hrozby. Chybí elementární schopnost domluvy, empatie, ale nakonec i prozíravosti a hájení vlastních nativních zájmů. Jistě o jejich chování v této těžké době bude napsána hromada esejí, diplomových prací a knih. Stručně ho lze popsat alibistickým sloganem: „to je vaše věc“.
Známá poučka říká, že státy nemají přátele, jen zájmy. Jenomže prvotním interesem Západu je držet při sobě. Proč? Protože my všichni závisíme na tom, aby ve světě platil řád, který nám umožní žít v bezpečí a dělat byznys. Což nutně neznamená, že v každé zemi funguje demokracie, ale musí jít o režimy, jež jsou s našimi hodnotami kompatibilní, či se jim aspoň přizpůsobují a respektují je. My totiž v jiném systému žít neumíme a nechceme se to učit.
… ale Evropa a Amerika si rozbíjejí bábovičky
Přijde vám to sobecké? Bingo! Tímto odpovídám chytrolínům, kteří ustavičně remcají „proč máme všude prosazovat lidská práva, když to přece není v našem zájmu?“ Ale je. Svět vždy někdo ovládá, moc nezůstane ležet na ulici, nesnáší vakuum a když planetě své hodnoty nevtiskneme my, udělá to někdo jiný místo nás. A nám se to nebude líbit… Rozhodně bychom všichni ztratili mnohem víc, než když se vzájemně podpoříme v boji s Putinem a ajatolláhy.
Vidíme však pravý opak. Trump o ruské agresi na Ukrajině říká: „to není moje válka a za mě by nikdy nevypukla, řešte si ji sami“. My mu to oplácíme stejně s Íránem: „neměli jste útočit, způsobili jste chaos a my vám nebudeme pomáhat z vašich problémů“.
Tohle je přece z obou stran totální popření spojeneckých závazků. Navíc se v tom zračí pokrytectví, pokud ne přímo lež. Nemluvě o tom, že si jak malé děti rozkopáváme bábovičky a zavíráme oči nad tím, že k pískovišti míří banda gaunerů. Rozeberme si všechny tři chyby – či spíše fatální selhání.
Tři dobré důvody ke spolupráci
Za prvé se ptejme: Co je smyslem dodržování aliančních dohod? Pomáhat si? Jistě. Ale primárně chránit sám sebe. Partner, který nedrží slovo, nemůže počítat s tím, že se jeho samého někdo zastane. Pokud snad zradí, musí mít opravdu dobrou jinou možnost, jinak dopadne zle. A my nemáme alternativu, Amerika za Evropu, Evropa za Ameriku. Jsme odkázáni jeden na druhého.
Za druhé není pravdou, že kdokoli na Západě nese vinu za dobyvačné spády Putina a ajatolláhů. Máme odpovědnost za to, že jsme k nim včas nebyli tvrdší, ale je iluzorní myslet si, že se šlo vyhnout válkám, jež rozpoutávají ze své vůle. Z Moskvy se šíří imperialismus, z Teheránu islamismus, oba režimy dlouhodobě vyvolávají konflikty, vraždí a ohrožují tím zájmy Západu, protože ty jsou globální. Spojené státy nejsou dost daleko od Ruska a my od Íránu.
Nejdůležitější nakonec: I kdybychom kašlali na spojenectví, i kdyby skutečně Evropané zavinili ruské přepadení Ukrajiny a Donald Trump zbytečně vyvolal konflikt s Íránem, nic to nemění na tom, že musíme myslet hlavně na sebe. Posilování Moskvy a Teheránu ohrožuje naše bezpečí a prosperitu, jejich „hodnoty“ negují ty naše a prosazují je s maximální brutalitou v míře, již jim dovolíme. A Čína se dívá, zda v boji s relativně slabými protivníky neselžeme.
Vinu za války mají tyrani v Moskvě a Teheránu
Opravdu nehledejme vinu za agresivní války u nikoho ze zápaďanů. Proč Putin a ajatolláhové dlouhé roky útočili na cizí země, rozsévali smrt skrze nastrčené militanty, vraždili vlastní obyvatele? Protože mohli a protože chtěli. Nezačalo to zabráním Krymu v roce 2014 ani letošní operací, již Izrael nazval „Řvoucí Lev“ a Spojené státy „Epická zuřivost“. Zlo se zrodilo již tehdy, kdy na pomyslné trůny v Moskvě a Teheránu usedli světovládní diktátoři.
Od počátku mělo být zřejmé, že nejde o to, zda se demokratický Západ dostane do konfliktu s orientálními autokraty, ale kdy. Ani na jednoho z nich appeasement nefunguje, vždyť Putin přepadl Ukrajinu ve chvíli, kdy mohl svého dosáhnout jednáním a íránští islamisté přes všechny dohody směřovali k výrobě atomové bomby a svedení „konečné“ bitvy s Izraelem. Včas jsme je neprohlédli, což byla chyba. Daleko horší by bylo nejednat rázně ani teď.
Poslední možnost přibrzdit Rusko jsme měli v roce 2008, když anektovalo část Gruzie, u Íránu právě teď. Židé a Američané fakticky válku nerozpoutali, jen přišli ukončit tu, kterou ajatolláhové dávno vedou v celém regionu a zabránit, aby se její plameny rozhořely ještě více. Což by přineslo mnohem více mrtvých i důkladnější uzavření Hormuzu s daleko drsnějšími dopady na ceny ropy a globální ekonomiku. Jinými slovy: mír nebyl v nabídce.
Rusko a Írán nejsou zase tak moc silné
Když vše shrneme, tak příčinou válek jsou diktátorské režimy, boje dopadají na všechny zápaďany a naším společným cílem musí být v obou zvítězit. Přestaňme se tedy už přes oceán obviňovat, kdo za jaký konflikt údajně může a tvářit se, že se nás jeden či druhý netýká. Můžeme se dohodnout, že s Putinem si to mají vyřídit především Evropané a s ajatolláhy Američané a Izraelci. Avšak nebuďme ve při a jednejme ve shodě.
Ničíme sami sebe navzájem. Když si na obou březích Atlantiku uvědomíme, že náš nepřítel nesedí ve Washingtonu, případně v Bruselu, ale v Moskvě a Teheránu, to ostatní už by nemuselo být tak těžké. Rusko je přes všechno vyhrožování a harašení zbraněmi jen stínem někdejšího Sovětského svazu. Írán prolévá potoky krve a působí hrozně moc utrpení, ale fakticky není ničím více než málo významnou regionální mocností.
V boji s diktátory nás oslabuje nesvornost
Nesvornost Západu je tou základní překážkou v tom, abychom ochránili naše zájmy. Hodně slov, málo akce, hodně vzájemných výčitek, málo solidárního spojenectví. Vládnou nám lidé bez páteře, odvahy a mozku? Chci zdůraznit to poslední: Jaké mají mudrci jiné řešení než transatlantické spojenectví? Jasně, že se musíme v Evropě více vyzbrojit, ale to přece neznamená úplně se odstřihnout od Spojených států. A ty za nás také nenajdou náhradu.
Zde zkrátka platí známé americké heslo „united we stand, divided we fall“, popřípadě staročeská pověst o prutech Svatoplukových. Skutečně přežijeme jen společně, rozděleni padneme – a je úplně jedno, kdo dříve a kdo později. Tvrzení „multipolaristů“, že místo atlantické vazby se například máme snažit nějak „kohabitovat“ s Čínou a Ruskem, svědčí jen o tom, že jsou buď zrádní, nebo hloupí. Popřípadě hloupí zrádci.
Žádný západní ďábel není jako zlo z Orientu
Donald Trump nám nemusí být po chuti a jemu zase mohou vadit Keir Starmer, Emmanuel Macron či Pedro Sánchez. Všichni k tomu budou mít oprávněné důvody. Ale Západ se nebudoval dva tisíce let pro to, aby ho pár pošetilých, zbabělých a bezectných lídrů rozbilo na kusy. Máme odpovědnost vůči naší úžasné kultuře a vůči naším potomkům, že ji uchováme.
Světlo naší kultury září pro celou planetu. Kdyby zhaslo, ke globální moci se dostanou ti, kteří nevěří tomu, čemu my věříme a ve světě, který by stvořili, by pro nás nebylo místo. Ať si tohle uvědomí každý, kdo snad má v Evropě, respektive v Americe pocit, že na druhé straně oceánu sedí sám ďábel.
Nic, co potkáme v západní civilizaci, není a nemůže být zdaleka tak strašné jako zlo číhající na východě a na jihu. Nevidí to pouze člověk nemoudrý, nestatečný a nemorální. Takoví nám vládnou?
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
