ANALÝZA | Evropští politici a část médií v posledních dnech opatrně slaví. Saúdskoarabský ropovod Petroline běží poprvé za 45 let na plný výkon a zdá se, že nabízí elegantní obchvat kolem zablokovaného Hormuzského průlivu. Jenže oslavy jsou předčasné a tvrdě narážejí na realitu blízkovýchodního bojiště. Zatímco starý kontinent počítá barely s ropou, v Saúdské Arábii hoří americké tankovací letouny, do války otevřeně vstoupili jemenští Hútiové a Pentagon do regionu stahuje tisíce mariňáků. O tom, proč nás saúdský ropovod nespasí, jak Asie přeplácí tankery určené pro Evropu přímo na otevřeném moři a proč Západ doplácí na léta naivity, jsme hovořili s ředitelem Centra asijsko-pacifických studií na CEVRO Univerzitě Janem Železným.
Aktuální zprávy z Blízkého východu tak trochu připomínají scénář špatného geopolitického thrilleru. Zatímco Izrael svými údery paralyzuje íránské ocelárny a jadernou infrastrukturu, Írán a jeho proxy spojenci se rozhodli hrát vabank. To ale asi všichni víme, přesto...
Z vojenských svodek vyplývá, že situace nebezpečně eskaluje: na saúdskoarabské základně Prince Sultan bylo při dronovém útoku zraněno deset amerických vojáků a satelitní snímky ukazují zničené tankovací letouny KC-135 přímo na letištní ploše.
Do toho oficiálně vstoupili do války jemenští Hútiové, kteří vypálili první rakety na Izrael. Region se tak mění v sud prachu, do kterého momentálně míří mimo jiné 31. expediční jednotka námořní pěchoty USA a Pentagon zvažuje vyslání dalších až 10 000 vojáků, čímž by celková americká síla narostla k 17 000 mužů. A to i přesto, že ministr zahraničí Marco Rubio ještě nedávno tvrdil, že americké „boty na zemi“ nebudou potřeba.
V této výbušné atmosféře se západní nelevičácká média upnula k jedné konkrétní záchranné brzdě: saúdskoarabskému ropovodu East-West, známému jako Petroline. Ten má Evropu zachránit před energetickým šokem. Podle Jana Železného jde ale o nebezpečnou iluzi.
„Saúdskoarabský ropovod ceny ropy v EU rozhodně nespasí,“ říká hned v úvodu Železný. „V posledních dnech se sice spekuluje, že toto potrubí pomůže přesměrovat dodávky černého zlata mimo fakticky uzavřený Hormuzský průliv a ropovod nyní poprvé za 45 let pracuje na plnou kapacitu zhruba 7 milionů barelů denně, nicméně přestože jde o důležitou diverzifikaci, situaci v Evropě to zásadně nezlepší.“
Matematika, která nevychází
Důvody k pesimismu jsou dány tvrdými daty. Petroline byl postaven společností Saudi Aramco v roce 1981 právě jako záloha pro podobný krizový scénář. Vede 1 200 kilometrů ze zpracovatelského komplexu ve Východní provincii přes Arabský poloostrov až do vývozního terminálu Janbu v Rudém moři. Matematika ale hovoří neúprosně.
Za normálních okolností propustí Hormuzský průliv asi 20 milionů barelů denně. „Petroline pokryje zhruba jen 35 procent z tohoto objemu. A co hůř, přepravuje pouze surovou ropu. Tu je následně nutné zpracovat na naftu, benzín nebo letecké palivo v rafinériích v zahraničí,“ doplňuje Železný.
Záchranu nepřináší ani Spojené arabské emiráty. Ty sice disponují vlastním obchvatným ropovodem ADCOP s kapacitou 1,5 až 1,8 milionu barelů denně k pobřeží Ománského zálivu. Obě trasy však v součtu s Petroline reálně nepokryjí ani polovinu objemu surové ropy, která dříve proudila Hormuzem. Část kapacity si navíc Saudi Aramco nechává pro sebe a samotné terminály mají své fyzické limity.
Strukturální past a dědictví ruských sankcí
Pokud se ptáte, proč je to tak fatální zrovna a právě pro Evropu, musíme se vrátit do roku 2022. Podle ředitele Centra asijsko-pacifických studií tkví evropský problém v samotné struktuře dovozu, nikoliv jen v logistice.
„Evropská unie dnes odebírá významný podíl své nafty a leteckého paliva právě z Blízkého východu. Tato závislost vznikla v důsledku (samozřejmě naprosto správně uvalených) sankcí na ruské energetické komodity po vypuknutí války na Ukrajině a kvůli pomalému hledání alternativních zdrojů. Tyto zdroje, stejně jako Hormuzský průliv, však mají svá geopolitická rizika,“ vysvětluje analytik nechtěné důsledky evropské energetické politiky.
Terminal Janbu a Hútiové jako predátoři
Přesunutí logistiky do terminálu Janbu má navíc jeden masivní vojenský háček, který plně koresponduje s vývojem na bojišti z posledních dní. I když ropa úspěšně doputuje k Rudému moři, musí následně proplout průlivem Báb al-Mandab. A tam vládnou jemenští Hútiové, integrální součást íránské „osy odporu“.
Ti už v minulosti ukázali, že umí námořní dopravu paralyzovat, a jejich aktuální vstup do války je pro saúdskou ropu fatální hrozbou. „Celá trasa je extrémně zranitelná vůči vojenskému úderu,“ varuje Železný. „Nelze vyloučit jejich útok na samotný ropovod, přepravní terminály či funkční ohrožení bezpečné plavby v průlivu. Uzavření obou průlivů by představovalo silný šok pro světovou ekonomiku, převážně pak pro její asijskou část.“
Jenže ani Evropa nezůstane ušetřena. Pokud se Báb al-Mandab zneprůchodní – byť jen částečně – v kombinaci s již blokovaným Hormuzem vystřelí ceny nezasmluvněné ropy na spotových trzích do astronomických výšin. V ten moment jdou gentlemanské dohody stranou a nastoupí otevřená volnotržní rvačka, v níž má podle Železného bohatá Asie často navrch.
„Asiaté budou s Evropany soutěžit o volné barely. Již několikrát se během posledních týdnů stalo, že tankery původně mířící do Evropy provedly na otevřeném moři otočku a zamířily do Asie. Krize navíc ještě drasticky zdraží pojištění lodí v oblasti, což dále navýší náklady na evropské dodávky,“ popisuje realitu námořního obchodu.
Konec iluzí
Zatímco ve Washingtonu zřejmě roste nervozita a izraelští a američtí velitelé řeší, že teheránské vedení vlivem své odtrženosti od reality stále věří, že válku vyhrává, Evropa čelí strategickému – snad to není přehnané slovo – zúčtování.
Ropovod Petroline tedy trhy možná uklidní, ale pravděpodobně jen na chvíli. „Je to pouze provizorní a neplnohodnotné řešení. Co více, evropská zranitelnost je strukturální, nikoli čistě logistická. Léta nedostatečné diverzifikace dodávek ponechala starý kontinent, a třeba i Asii, energeticky velmi zranitelnými. To je potřeba do budoucna absolutně změnit a přijmout diverzifikaci dodavatelských řetězců strategických surovin jako top prioritu,“ uzavírá Železný.
Lekce z Blízkého východu je tak pro Západ nesmírně krutá: Spoléhat se na to, že logistiku za nás v krizích vyřeší trubka v poušti postavená před čtyřiceti lety, je strategií předem odsouzenou k nezdaru.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky!
