REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Daleko od rušných center velkoměst leží pod mlčenlivým masivem Králického Sněžníku někdejší německé sídlo Staré Město pod Sněžníkem. Právě tady, „na ztracené vartě“ jsem letos souběhem náhod vhazoval svůj hlas do volební schránky. Co si lidé ve zdejším kraji myslí o svém životě, globální situaci a politickém klání na domácí scéně?
„Volím SPOLU, jsem živnostník, nenechám se od Babiša zničit,“ říká mi za chůze ke staroměstské volební místnosti v kulturním domě Jiří Janda, místní živnostník.
Zdejší „voliště“ v sobotu dopoledne sice nepraská ve švech, přesto je proud lidí mířící ke dveřím konstantní a dobře patrný. Podle zapisovatele volební komise Jaroslava Sučana je účast tentokrát nečekaně velká, což potvrzuje i předsedkyně komise Jana Karabcová: „Odhaduji, že přišlo dvakrát tolik lidí než minule.“ To by při minulé volební účasti 55 % bylo číslo trochu nad plán, ale i tak je povzbuzující, že mají lidé v malé obci o politické dění zájem.
Na dotaz, jak místní vnímají dění v posledním volebním období, nedostávám zrovna povzbudivou odpověd: „Je to horší. Především proto, že ceny úplně všeho šly nahoru, ale lidi tady berou pořád dvacet tisíc – pokud tedy vůbec nějakou práci mají,“ povídá mí další členka volební komise, která si nepřála svoje jméno zveřejnit.
„Býval zde gynekolog, zubař, spousta služeb... To už je dávno pryč,“ pokračuje obyvatelka obce, které se kromě nádherného okolí na náměstí pyšní „sedmdesátkovou“ benzinkou hned vedle barokní radnice. „Lidi budou chtít změnu,“ odhaduje výsledek na rozloučenou s tím, že jasně favorizuje hlavní opoziční stranu.
V minulých parlamentních volbách v roce 2021 ve „Staráči“, jak místní vylidňující se obci na česko-polském pomezí přezdívají, s převahou zvítězilo Babišovo hnutí ANO (33,45 %), druhá byla koalice SPOLU (22,55 %) a třetí SPD (12,01 %). Letos v Oloumouckém kraji, kde se Staré Město pod Sněžníkem nachází, vede kandidátku ANO Lubomír Metnar, jedničkou SPOLU je Marian Jurečka a SPD šéfuje Radim Fiala.
Svéráz hospodské kultury
Jen co díky voličskému průkazu, který by mimochodem snad také už příště mohl mít jinou podobu než cár papíru kvality poštovní dodejky, vhodím obálku se svým volebním listem do schránky, potkávám ve dveřích volební místnosti starší paní ze sousedství.
Potutelně se usmívá, jako by se za svou volbu před místními styděla, a nechce říct své jméno. „Volila jsem číslo 11,“ šeptá mi konspiračně, což si vzápětí páruji s vládním uskupením SPOLU.
Tohle jsem fakt nečekal a když mi jméno stejného politického subjektu vzápětí zvěstuje ještě romský zedník Milan, mám pocit, že se na mě místní domluvili.
Na parkovišti vedle ne moc udržované bytovky se konečně dostávám trochu do rovnováhy: „Já normálně volit nechodím, ale letos jsem šel, protože mě rodina donutila. Takže jsem to hodil Babišovi jako všichni,“ vypravuje odhadem třicetiletý usedlík, zatímco do kontejneru vyhazuje prázdné lahve.
Opodál se svému „auťáku“ před garáží věnuje pan Miroslav, a už zdálky na mě švitoří: „Volím ANO, stejně jako před pěti lety, a opět doufám, že bude líp,“ využívá vesele stranický slogan bodrý místní důchodce. „Lidi jsou naštvaní, ale taky plní naděje. Chtějí změnu,“ dodává už vážněji.
Člověku na horském vzduchu vytráví, a tak nelze jinak než zamířit do jediné zdejší pořádné restaurace Národní dům. Jak známo, důležité informace se zvláště na venkově člověk dozví v hospodě.
Paní hospodská je milá, ale o politice ztratila veškeré iluze, byť její výklad působí poněkud nejasně: „Nemám vůbec důvěru ve vládu, je mi to cizí, to není naše vláda, když podporují tolik Ukrajinců, co je nám do toho?“ pokládá tradiční dotaz.
Když se snažím zjistit, proč si nevybrala některou z mnoha stran s „antiukrajinským“ programem, opáčí, že nevěří žádné ze stran, neboť Ukrajinci jsou všude.
Jděte do...
Místní štamgast Miloslav, sedící u stolu hned před výčepem, šel už tradičně hodit svůj hlas hnutí ANO. „My tady v horách máme rádi svobodu, ale taky pořádek,“ povídá pán, který podle svých slov volil u všech voleb od roku 1989. Stejnou stranu volila i jeho spolustolovnice v důchodovém věku.
To už se ale do hovoru vměšuje podsaditý muž středního věku: „Co se jich tady vyptáváš, proč obtěžuješ lidi v hospodě? Myslíš, že když tu budeš mávat nějakou kartičkou, že seš něco víc?“ doráží bez špetky soucitu poté, co jsem se novinářsky legitimoval průkazem.
„Co se ho ptáš, koho volil? To je trestný, to se nesmí. Mílo, nic mu neříkej!“ rozkazuje agresivně mému respondentovi. Když se osmělím k dotazu, koho volí on, rozhodně odpovídá: „Ty tvoje určitě ne, chytrolíne.“ To jsem se toho zase dozvěděl.
No nic, trousím se zvolna k vlakovému nádraží, které je současně konečnou stanicí lokální trati. Staré Město je jedním z tisíce míst s podobnými radostmi a strastmi, ale jak vidno, není radno tato malá místa obestírat předsudky a podceňovat jejich lidský substrát.
V zásadě jde v životě jen o pár důležitých hodnot. Jak říká jeden kamarád, horský vůdce: „Důležité je, aby nebyla válka, aby byl sníh a aby jezdil vlek. Všechny dosažené rekordy budou stejně jednou překonány, ale planoucí lásku k přírodě ti nikdo nevezme.“
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
