Zelenskyj ztratil svatozář a pomohl těm, kdo odmítají členství Ukrajiny v EU

Minulý týden toto vše sám zkazil nebo přinejmenším zpochybnil. Nechal v urychleném řízení vypracovat a schválit zákon, kterým podřídil dvě agentury – známé pod zkratkami NABU a SAPO a pověřené potíráním korupce – generálnímu prokurátorovi jmenovanému vládou, tedy je zbavil nezávislosti. 

Což neušlo velmi bdělé ukrajinské občanské společnosti – válka neválka, tisícovky lidí protestovaly pod okny prezidentského paláce a také v městech napříč Ukrajinou.

Evropskou unii zasáhla tato aféra jako blesk z čistého nebe. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která se na fotkách se Zelenským obvykle dojatě držela za obě ruce, byla nepříjemně zaskočena a žádala vysvětlení.

Prezidentův krok kritizovali komisaři i premiéři. Mluvilo se o oslabení právního státu na Ukrajině, o neplnění požadavků kladených na kandidátské země. 

Zelenskyj se samozřejmě zalekl, a to jak demonstrantů pod okny, tak hněvivé reakce z Evropy. Vymlouval se, že mu šlo hlavně o odhalování ruských agentů v obou protikorupčních úřadech.

Zákon nepodepsal a urychleně poslal do Rady (parlamentu) nový, který opět garantuje jejich nezávislost. Hlasovat se o něm bude ve čtvrtek a projde podle všeho podobně hladce jako ten minulý, opačný.

Škoda však už byla napáchána a nedá se jen tak napravit, a to ani doma, ani v Evropě. Tam se radují ti politikové, kteří byli vždy skeptičtí vůči rychlému vyjednávání s Ukrajinou o členství v EU, poukazovali na rozpor mezi slovy a činy a varovali před lakováním ukrajinské reality na růžovo. 

Sám Zelenskyj si velmi uškodil, jeho svatozář pohasla a nahradilo ji podezření z politických čachrů, pochyby o poctivosti a integritě vládnoucí ukrajinské garnitury. Překvapivé na tom je, že Zelenskyj s takovou reakcí nepočítal a ignoroval první signály. 

Slovinská komisařka Marta Kosová přitom reagovala okamžitě poté, co Rada zmíněný zákon schválila. „Odstranění základních záruk chránících nezávislost NABU a SAPO představuje závažný krok zpět,“ uvedla s tím, že obě agentury mají klíčové postavení v ukrajinském systému vlády práva, který je stěžejním požadavkem pro přijetí Ukrajiny do EU.

Litevský komisař Andrius Kubilius mluvil o tom, jak snadné je za války přijít o důvěru občanů i zahraničních partnerů a vyzýval k rychlé nápravě. Jeho kolega Valdis Dombrovskis upozornil, že nejen přijetí do EU, ale také nárok na finanční podporu vyžaduje „významnou schopnost boje proti korupci“. 

Von der Leyenová vzkázala z Číny, že je „značně znepokojena“; podotkla, že dodržování vlády práva a potírání korupce musí být „nekompromisní“.

Pro EU tato aféra znamená určitý „návrat na zem“, jisté prozření, oproštění se od „romantického“ pohledu na chrabrý boj slabší Ukrajiny proti ruské přesile. 

Politikové si lépe uvědomují, že Ukrajina má svou komplikovanou vnitřní politiku, že prezident a jeho okolí od roku 2022 soustředili ve svých rukách značnou moc, a že v této bublině probíhá neustálý boj, který se navenek projevuje například častým a nečekaným střídáním tváří na vysokých vládních postech. Prostě že nic není ani černé, ani bílé, jako obvykle. 

Evropská unie samozřejmě ocenila, že se Zelenskyj vzpamatoval a svou chybu napravil. Podle politologa Nicolase Tenzera „umět rychle uznat chybu a učinit opatření k nápravě patří k vlastnostem velkého lídra“. Upozornil, že to však nemusí stačit – Ukrajina bude muset více dokazovat, že aktivně potírá korupci na všech úrovních. 

„Jakékoli podezření ohledně odhodlání vlády bojovat proti korupci by bylo nejen zničující pro Ukrajinu, její legitimní budoucnost v EU a v NATO, ale také pro další vedení války; krom toho by pomohlo ruské propagandě v Evropě.“

A nejen ruské. Marjorie Taylor Greenová, poslankyně americké Sněmovny reprezentantů a významná představitelka hnutí Trumpova MAGA, opakovaně vyzývala k zastavení americké pomoci Ukrajině a k sesazení Zelenského s odůvodněním, že západní pomoc slouží jen k obohacování ukrajinských potentátů. 

V Evropě se podobně vyjadřují krajně pravicové národovecké strany, které horují pro rychlý mír podle ruských požadavků a pravidel. 

Zpochybnění ukrajinské integrity vyhovuje však i těm mainstreamovým politikům v Evropě, kteří sice Ukrajinu podporují, mají však zásadní pochybnosti o tom, zda by měla v dohledné době vstoupit do EU. Odmítají argument, že si Ukrajina za svou chrabrost jaksi zaslouží zvláštní zacházení a vyžadují velmi pečlivé zvažování její připravenosti v každé z třicítky kapitol, o kterých se bude jednat. 

Takto promlouvá třeba bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Ale i německý kancléř Friedrich Merz se nechal slyšet, že nevidí Ukrajinu v EU dříve než v roce 2034; optimisté přitom pořád ještě doufají, že by k tomu mohlo dojít na přelomu desetiletí. 

Někteří západní politikové rádi poukazují na to, že největší ohrožení vlády práva v Evropské unii způsobily dosud Maďarsko a Polsko; v poslední době jim sekunduje Slovensko. Považují to za důkaz, že velké rozšíření roku 2004 bylo uspěchané a že některé státy nebyly dostatečně připravené na život podle demokratických principů. 

Podobná chyba by se podle nich neměla opakovat, zvláště jde-li o zemi tak velikou, tak relativně chudou a tak zatíženou vnitřními problémy, jako je Ukrajina.

Volodymyr Zelenskyj zůstává zajisté uznávaným, právoplatným a charismatickým lídrem bojující země. Symbolem obrovských lidských obětí, které Ukrajina přinesla a přináší, jejího nesmírného nasazení proti agresi, která je čistým zlem.

Není však už tak nedotknutelný jako dosud. Evropa zpozorněla, už mu nic neodpustí. Ukrajina to bude mít těžší.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.