Rakousko v NATO? Ale kdeže! Jen politická hra. V neutralitě mají prsty Rusové

Rakousko má statut neutrálního státu od roku 1955, kdy získalo státní suverenitu právě za slib neutrality. Část země totiž – podobně jako východní Německo – okupoval po válce Sovětský svaz. 

To, že sovětští vojáci Rakousko nakonec opustili a ponechali mu možnost demokratického vývoje, bylo výsledkem těžkých diplomatických jednání, zaměřených na splnění řady sovětských podmínek.

Rakouská vláda musela slíbit, že z vlastní iniciativy vyhlásí trvalou neutralitu po vzoru Švýcarska, zajistí práva pro slovinskou a chorvatskou menšinu a bude aktivně bojovat proti neonacismu. 

Teprve poté souhlasil tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov s tím, že Sověti Rakousko opustí a na rozdíl od východního Německa mu nebudou nutit socialistické zřízení. Ze strany Chruščova to přitom byl velmi pragmatický krok.

Sověti totiž brzy zjistili, že zavést socialismus v Rakousku nebude zdaleka tak jednoduché jako ve východním Německu, Česku či Polsku, proto od tohoto záměru upustili výměnou za to, že Rakousko bude mít trvale neutrální statut a nebude vstupovat do západních vojenských aliancí.

V rakouském veřejném povědomí se od té doby traduje, že státní smlouva, která zajistila Rakousku svobodu pod slibem neutrality, byl nejen velký úspěch rakouských vyjednávačů, ale navíc i důležitý krok k tomu, aby se Rakousko stalo důležitým prostředníkem v jednání mezi Východem a Západem.

Vídeň je z titulu rakouské neutrality nejen vyhlášeným „rejdištěm špiónů“, ale i sídlem řady důležitých mezinárodních organizací. 

V době studené války se tady konala řada diplomatických jednání na nejvyšší úrovni, včetně schůzky mezi Chruščovem a americkým prezidentem Kennedym. 

V Rakousku je tato pozice země jako jakéhosi „hybatele světových dějin z pozice prostředníka“ tak zažitá, že ji trvale podporuje většina obyvatel. Pro zachování neutrality se tady vyjadřuje mezi 75 % až 90 % respondentů. 

O to víc překvapila ministryně Meinl-Reisingerová svým výrokem o možném zahájení debaty o vstupu Rakouska do NATO.

V rozhovoru pro německý list Die Welt členka rakouské vlády připustila možnost opuštění rakouské neutrality. „Jsem v zásadě velmi otevřená veřejné debatě o budoucnosti rakouské bezpečnostní a obranné politiky,“ uvedla mimo jiné Meinl-Reisingerová.

Byť zároveň připustila, že většina rakouských poslanců i občanů Rakouska si nadále přeje neutralitu, debata o přehodnocení tohoto stavu by podle ní mohla být velmi plodná.

Meinl-Reisingerová tím vyvolala celosvětový ohlas, protože změna dosud velmi pevného postoje Rakušanů k neutralitě by i z historických důvodů znamenala velký přelom. A zřejmě by i Putinovo Rusko vedla k ostré reakci a připomínce toho, na jakém základě rakouská neutralita vlastně vznikala.

Jenže nic takového se nestalo. Podle některých rakouských komentátorů je to prostě proto, že se jedná o pouhý politický výkřik bez jakékoli možnosti jeho reálného naplnění. 

„Je to opravdu jen bouře ve sklenici vody. V Rakousku ve skutečnosti neexistuje žádný základ pro seriózní debatu o členství v NATO,“ řekl INFO.CZ rakouský politický komentátor Manfred Maurer.

Podle něj všechny strany vědí, že neutralitu v průzkumech podporuje drtivá většina obyvatelstva a pro každou stranu by prosazování požadavku na její zrušení znamenalo politickou sebevraždu. 

„Pouze liberální hnutí NEOS (je členem současné vládní koalice se sociálními demokraty a lidovci – pozn. red) to ignoruje,“ doplnil Maurer.

Rakouští liberálové tím ale podle něj jednoznačně nahrávají rakouské ultrapravici, tedy Straně svobodných (FPÖ), která naopak konec neutrality tvrdě odmítá a dokonce prosazuje referendum za potvrzení jejího zachování. 

Volker Reifenberger, mluvčí FPÖ pro obranu, loni v rakouském parlamentu v emotivním projevu řekl, že si jako voják domobrany dobře uvědomuje, že vojáci jsou cvičeni k nasazení v nouzových situacích, což může také znamenat ‚jít do války‘.“ 

Ovšem rozdíl je podle něj v tom, za koho bojujete. „Děláte to na obranu své vlasti – Rakouska? Nebo to děláte jako člen NATO, a tedy jako poskok samozvaného světového policisty – USA? Nebo to děláte jako součást armády EU, po které touží neo-demokraté – pro geopolitické zájmy Ursuly von der Leyenové?“ ptal se Reifenberger.

Je třeba připomenout, že FPÖ je dnes i díky této rétorice v Rakousku nejsilnější politickou stranou, která vyhrála poslední parlamentní volby. A do vlády se nedostala jen kvůli tomu, že vládní koalici nakonec dokázaly sestavit další strany v pořadí.

I když mnoho Rakušanů s politickým programem ultrapravice, který je v mnohém proruský a protiunijní, nesouhlasí, každá zmínka o konci neutrality může ultrapravici přihrát další politické body. Vstup do NATO totiž v Rakousku podporuje jen opravdu mizivé procento obyvatel. 

„O tomto možném vstupu dnes diskutují snad jen ti politici, kteří chtějí, aby FPÖ Herberta Kickla dosáhla v příštích volbách absolutní většinu a Kickl se stal kancléřem,“ podotýká Manfred Maurer. 

Na druhou stranu je ale podle něj zřejmé, že určité přehodnocení své obranné doktríny v dnešních podmínkách Rakousko potřebuje.

Rakušané chtějí být oficiálně neutrální, i když ve skutečnosti evidentně nejsou, protože jsou členy EU, která agresi Ruska vůči Ukrajině jako celek odsuzuje a uplatňuje proti Rusku sankce. 

Zajímavé také je, že Rakousko si jako neutrální stát udržuje prezenční vojenskou službu a na rozdíl od Česka a naprosté většiny zemí EU tady mladí muži stále rukují na povinnou vojnu.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.