Dronový vizionář proti staré generalitě. Pád ministra Fedorova otřásl Ukrajinou

Ukrajinská politika zažívá zemětřesení, jaké od začátku plnohodnotné ruské invaze nepamatuje. Prezident Volodymyr Zelenskyj provedl masivní rekonstrukci vlády. Využil k tomu ústavní mechanismus (článek 115 ukrajinské ústavy), podle kterého rezignace nebo odvolání premiéra automaticky znamená demisi celého kabinetu ministrů. Novým premiérem se stal respektovaný manažer Serhij Koreckyj z ropného gigantu Naftogaz.

Skutečným epicentrem této politické rošády se ale stal odchod ministra obrany Mychajla Fedorova, kterého má nahradit dosavadní šéf vnitra Ihor Klymenko.

Fedorov, pětatřicetiletý tvůrce státní digitalizační aplikace Diia a architekt masivního nasazení dronů do ukrajinské armády, vydržel v čele obrany pouhých šest měsíců. Za tu dobu si stihl vybudovat obrovský respekt mezi řadovými vojáky, zajistit partnerství se špičkami ze Silicon Valley (jako je Elon Musk či šéf Palantiru Alex Karp) a prosadit radikální asymetrický způsob boje, který měl šetřit ukrajinské životy.

Jeho vyhazov vyvolal okamžitý šok. Před prezidentskou kanceláří se sešly tisíce demonstrantů skandujících hesla na podporu exministra. Na protest proti jeho konci dokonce rezignoval zástupce velitele ukrajinského letectva Pavlo Jelizárov a v parlamentu chyběly hlasy pro schválení jeho nástupce.

Proč musel takto oblíbený a zjevně efektivní politik skončit? Jak trefně poznamenal ukrajinský investiční bankéř Serhij Fursa pro Financial Times: „Udělal chybu, že se stal příliš populárním. Vypadal vysoce efektivně. A aby toho nebylo málo, rozhodl se netolerovat korupci.“ K tomu se přidal osobní a především doktrinální střet s nejvyšším velitelem armády Oleksandrem Syrským, který měl podle zákulisních informací vyústit ve vzájemná ultimáta a tvrdé střety.

Jak se na pozadí tohoto dramatického kroku dívají přední čeští bezpečnostní experti a analytici?

Základní konflikt se odehrál v pojetí samotné války. Fedorov prosazoval digitalizaci, inovace a hromadné nasazení dronů, což tvrdě narazilo na představy starších armádních špiček v čele s generálem Syrským.

Podle novináře a analytika Jiřího Justa měl exministr obrovskou podporu mezi občanskou společností a mladými kluky, kteří „chtěli bojovat trošku jinak než staří páprdové z generálního štábu“. Just připomíná, že se Fedorov obklopil dravými inovátory, kteří viděli v moderních technologiích jedinou šanci, jak silně poranit ruského medvěda.

Bývalý vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný k tomu dodává, že Fedorov zjevně požadoval odstoupení samotného generála Syrského i náčelníka generálního štábu Hnatova, aby mohl své reformy plně realizovat. Zde ale narazil. „Zelenskyj podle ukrajinských zdrojů původně zvažoval, že odvolá oba – jak Syrského, tak Fedorova. Ale za Syrským stojí celé velení armády. Bylo zkrátka jednodušší odvolat civilního ministra obrany než velitele operací,“ vysvětluje Kopečný pragmatismus prezidentského kroku.

Zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky Otakar Foltýn nicméně varuje před podceňováním armádního velení. „Ukrajinská generalita z hlediska moderního operačního umění aktuálně patří ke světové špičce. Nicméně pro vojáky je vždy typická jistá míra konzervatismu. Ten dlouhodobý směr, kterým generál Syrskyj připravoval ruskou obranu na to, v čem je nyní úspěšná, má svůj mechanismus,“ upozorňuje Foltýn na to, že srážka armádního konzervatismu s extrémně aktivním inovátorem byla logická.

Nešlo ale jen o taktiku na frontě. Druhým – a možná mnohem zásadnějším – důvodem byla podle expertů Fedorovova snaha o rozbití starých pořádků ve zbrojních zakázkách.

„Největším nepřítelem kromě Rusů je na Ukrajině korupce,“ říká bezpečnostní analytik Milan Mikulecký. „Fedorov po příchodu na ministerstvo zpřetrhal celou řadu zaběhlých byznysových vazeb. Generál Syrskyj si kolem sebe vytvořil velice silné lobbistické podhoubí jak uvnitř armády, tak uvnitř byznysu. A v okamžiku pocitu ohrožení byl schopen dosáhnout odvolání ministra.“ Mikulecký se domnívá, že přerušení finančních toků velkého byznysu bylo při odvolávání hlavní motivací.

S tím souhlasí i Tomáš Kopečný: „Tím, že Fedorov explicitně pojmenovával korupční klany na ministerstvu a snažil se stlačovat ceny za dodávky, vyvolal obrovský protitlak u okruhů, které byly zvyklé dodávat armádě dlouhodobě.“ Jiří Just přidává detail, že ministr peníze záměrně přesměrovával k novým strukturám (primárně dronovým výrobcům), čímž tradiční dodavatele „odřízl od koryta“.

Třetí rovinou sporu byla politika. Fedorov se sice prezentoval jako technokrat, ale jeho mezinárodní sláva (například úspěšné vyjednávání s Elonem Muskem o vypnutí Starlinku Rusům) z něj udělala politickou těžkou váhu, což možná začalo vadit v prezidentském paláci.

Zde analytici vidí jasnou paralelu s koncem dřívějšího náčelníka generálního štábu Valerije Zalužného. „Zelenskyj hraje politickou hru. V okamžiku, kdy popularita Zalužného začala ohrožovat popularitu prezidenta, tak skončil. A Fedorov měl rapidně rostoucí podporu u ozbrojených složek,“ připomíná Milan Mikulecký. Jiří Just to formuluje ještě ostřeji: „Zelenskyj zkrátka na Fedorova trošku žárlil. Ztratil o něj zájem a byl částečně rád, že prostě vypadne.“

Zatímco ruští prováleční komentátoři a propaganda neskrývají podle Justa nadšení a vnímají rošádu jako velkou Zelenského prohru a znak ztráty důvěry společnosti, hodnocení českých expertů se v tomto ohledu štěpí.

Milan Mikulecký to vnímá velmi kriticky: „Při všem respektu k prezidentu Zelenskému je to v pořadí minimálně třetí velká chyba, které se dopustil. Odvolání Zalužného, pokus o likvidaci protikorupční agentury a teď Fedorov.“ Tomáš Kopečný dodává, že jde o nepochopitelný odklon od modernizačních ambicí ukrajinské obrany. A ztráta populárního ministra je podle něj to poslední, co armáda potřebovala.

Otakar Foltýn však vnáší do celé debaty jakýsi státnický pragmatismus a odmítá paniku. „Je to normální proces. Pamatujete si, kolik náčelníků generálního štábu nebo ministrů obrany vyměnil Winston Churchill během druhé světové války? Generálové a ministři se zkrátka mění, důležité je, že strategie a nakročení k vítězství zůstává,“ uzavírá s tím, že ukrajinský systém je i nadále o světelné roky před tím ruským.

Fedorov sice svůj post opouští, ale tlak z ukrajinských ulic a znervóznělý parlament ukazují, že proces asymetrické modernizace armády a potírání staré korupce se nedá snadno zamést pod koberec. Pokud chce nový kabinet udržet důvěru vojáků i Západu, bude muset v započaté revoluci „dronového ministra“ chtě nechtě pokračovat. A navíc – právě v těchto chvílích se stále vyjednává a prezident Zelenskyj se podle dostupných informací snaží hasit požár, který rozpoutal. Jak to vše dopadne, stále není jisté.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky moc.