Zemětřesení o síle 8,8 Richterovy škály, které se po dřívější „varovné sérii“ odehrálo v půl druhé ráno našeho času pod poloostrovem Kamčatka, vyvolalo vlnu tsunami. Ta s nejničivější silou zasáhla město Petropavlovsk-Kamčtaskij a nyní se radiálně od epicentra šíří dál po celém Pacifiku. Příkaz k evakuaci dostali nejen obyvatelé ohrožených příbřežních oblastí – od Japonska přes jihoasijské ostrovní země až po západní pobřeží USA, ale také plavidla kotvící v přístavech nebo v jejich blízkosti. Tsunami je totiž na otevřeném moři nemá jak ohrozit, v mělčích vodách by ale vlny mohly způsobit katastrofu.
Dnešní zemětřesení v cca 20kilometrové hloubce pod seismicky nestabilní Kamčatkou, kde se stýká euroasijská a pacifická tektonická deska, bylo nejsilnější od roku 2011. V žebříčku moderních seismografických měření od roku 1900 se nachází na šestém místě.
Číselné vyjádření je ale na první pohled ošidné, protože škála měřící sílu zemětřesení je logaritmická, ne lineární, takže zemětřesení v roce 2011 v japonské oblasti Tōhoku bylo při magnitudě 9,1 ve skutečnosti téměř třikrát silnější než to nynější kamčatské. Což platí i pro to předchozí na Kamčatském poloostrově v roce 1952.
Následné tsunami, což jsou rázové vlny šířící se vodním prostředím, vyvolává v závislosti na hloubce epicentra pod zemským povrchem zemětřesení o síle cca 7,5 magnitudy a výše.
Na volném moři s hlubokým dnem se tsunami šíří sice obrovskou rychlostí, až 800-900 km/h, ale její vlnová délka je roztažená až na stovky kilometrů, zato její výška je velmi nízká, často i jen desítky centimetrů. Pro lodě plující daleko od pevniny tak nepředstavuje žádné nebezpečí.
Když ale tsunami narazí na podmořský svah, typicky zdvihající se dno před pevninou, začne se její vlnová délka zkracovat, rychlost se zpomalí a energie rozprostřená dosud v celém vodním sloupci způsobí dramatický nárůst v její výšce – výsledkem je mohutná vodní stěna, která může dosáhnout výšky až desítek metrů.
Ta současná toho zdaleka nedosahovala, v Japonsku byl rekord pár metrů, a když dorazila na Havajské ostrovy a později k pobřeží Kalifornie, zvedla se už jen zhruba do výšky metr a půl, resp. jeden metr – což se ostatně shoduje i s předchozími předpověďmi.
Varovný systém a včasná evakuace lidí i lodí
Hlavní roli při zvládání tsunami sehrál Pacifický varovný systém, který sestává z tisíců seismických stanic po celém světě schopných detekovat zemětřesení s potenciálem vyvolat vodní rázovou vlnu, z čidel na dně oceánu a tlakových bójí na hladině indikujících skutečný průběh tsunami a pobřežních mareografů měřících změny výšky hladiny.
Vše je propojeno hned přes několik nezávislých komunikačních kanálů včetně satelitních a rádiových na národní varovná centra ve všech ohrožených zemích.
Zdá se to jako samozřejmost, ale ještě v roce 2004 (což mají dosud v paměti i mnozí Češi, kteří byli na dovolené v Thajsku) tento systém fatálně zklamal. Tsunami přišla „příliš brzy“ a spousta lidí nestačila utéct, v mnohých oblastech bylo varování jen „mírné“, pokud vůbec nějaké.
Shodou okolností byla tehdy v době Vánoc většina velkých lodí na moři a ztráty způsobené tsunami tak byly minimální.
Naopak další ničivé zemětřesení (magnitudo 9,1), které se odehrálo 11. března 2011, mělo na svědomí nejen jadernou elektrárnu Fukušima a následkem toho (nejen) německý úprk do jádra, ale i desítky kontejnerových lodí kotvících v přístavech (jak vidno z mapky, ohromné množství této námořní dopravy probíhá právě v seismicky nestabilních oblastech).
Někde až 40metrové vlny zničily přístavy jako Miyako a Sendai, několik nákladních lodí bylo vyplaveno na břeh nebo potopeno, MV Asia Symphony o výtlaku 10 000 tun to odneslo daleko na pevninu.
Celkové škody na přístavních zařízeních a lodích tehdy dosáhly 12 miliard dolarů a následný výpadek obchodu do jeho plného obnovení přinášel ztráty v nižších jednotkách miliard dolarů – denně! Podobné to bylo i při zemětřesení a tsunami v Indonésii v roce 2018.
Nyní se ale díky varovnému systému mohly všechny ohrožené lodě dostat včas do bezpečí na volné moře, případně zůstaly v chráněných přístavech. Tsunami navíc daleko víc než velká plavidla ohrožuje ta malá a středně velká.
Největší neznamená nejničivější
Dosud nejvyšší zaznamená tsunami (pokud odhlédneme od mnohakilometrových vln po dopadu meteoritů, jak to dokazují paleontologické nálezy) zasáhla zátoku Lituya Bay na Aljašce v roce 1958 – tehdy se po sesuvu půdy do fjordu vytvořila vlna o výšce přes 500 metrů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o neobydlenou oblast, šlo spíše o kuriózní geologickou událost masivních rozměrů, nikoli o lidskou katastrofu.
Více jak desetkrát nižší tsunami (vlna s výškou max. 30 až 40 metrů) po „Vánočním zemětřesení“ s epicentrem pod Sumatrou v roce 2004 měla na svědomí přes čtvrt milionů lidských životů.
V souvislosti s nynějším zemětřesením na Kamčatce jsou zatím hlášeny jen dvě nepřímé oběti – jedna v Rusku, druhá v Japonsku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
