Benzín je jen zástěrka. Hlavním palivem inflace jsou stamiliardové vládní sekery

Ropa a plyn od začátku nové války v Zálivu zdražily na světových trzích zhruba o polovinu a v důsledku toho začaly neprodleně růst ceny pohonných hmot v Česku, když benzín i nafta skočily během pár dní nahoru řádově o několik korun. Inflační impulz v rámci Česka je tedy reálný a hmatatelný. Nejde jen o hrozbu či chiméru. 

Je otázkou délky válečného konfliktu a citlivosti světových trhů, jak dlouho budou mít pohonné hmoty tendenci zdražovat, a na jaké úrovni se válečné ceny zastaví. A samozřejmě jde i o to, jak se tento již probíhající cenový kmit směrem vzhůru konkrétně promítne do celkové inflace v Česku.

Co je však zásadní doříci. Po skončení konfliktu na Blízkém východě se ceny ropy, plynu, a tedy i pohonných hmot v Česku zcela jistě sníží k předválečným, relativně snesitelným hodnotám a jejich negativní vliv na celkovou inflaci se zminimalizuje, respektive začne být pozitivní. Což je fatální rozdíl od negativního vládního vlivu na inflaci, který je setrvalý a bude i nadále hrát zásadní neblahou roli. Jinými slovy, vliv globálních turbulencí ropy a plynu na cenovou hladinu v Česku je sice nesporný, ale je krátkodobý.

Citelně vyšší nebezpečí pro inflaci a zdražování tkví v domácích proinflačních krocích v podobě neustálého vládního sypání dluhových, a tedy ekonomickým výkonem hospodářství nekrytých stovek miliard korun ročně do ekonomiky, potažmo do kapes spotřebitelů. Právě tohle vládní lití dluhových, v ekonomice nevytvořených peněz do ekonomiky, prováděné skrze obrovské deficity státního rozpočtu, může za většinu inflace v ČR. Nikoliv ropa, plyn či pohonné hmoty, jejichž cena u nás v posledních letech reálně klesala. Dominantním viníkem inflace u nás byly, jsou a zjevně i budou tuzemské vlády, které už 7 let (od roku 2020) „zásobují“ každoročně Česko stovkami miliard ekonomicky nekrytých korun.

Zdůrazňovat na letošek schvalovaný deficit státního rozpočtu ve výši 310 miliard, jenž po všemožných úhybných peripetiích „vykouzlila“ nová Babišova vláda, by bylo nošením dříví do lesa. Stejně jako opakování celé předchozí destruktivní sekvence vládních seker, jež započala v roce 2020, koronavirovou pandemií nastartovaným, Babišovým schodkem ve výši 367 miliard, kterou nezastavila ani Fialova vláda, jež se loučila deficitem blížícím se 291 miliardám korun. Tohle jsou ty hlavní spouštěče a katalyzátory tuzemské inflace. 

Shodou náhod, spotřebitelské ceny v Česku podle čerstvých dat (či kvalifikovaných odhadů) klesly v únoru (meziročně) na 1,4 %, což je nejnižší hodnota inflace za posledních 10 let. „Zásluhu“ v řádu desetinek procentního bodu na zatím posledním snížení inflace má rozhodnutí Babišovy vlády přesunout platby za obnovitelné zdroje od spotřebitelů na stát. Jenže, to lze fakticky považovat za cosi jako „odloženou inflaci“, populisticky přesunutou „na později“ a zakamuflovanou do zvýšených vládních dluhů, které jsou samy o sobě zdrojem inflace.

Podle některých ekonomů může současná válka v Zálivu a z tohoto plynoucí jevy vést ke zvýšení inflace v ČR až o 1 procentní bod, tedy až kamsi k 2,5% hladině. Podle jiných by zase mohl tento vliv vést k tomu, že jím jen bude eliminováno snížení inflace „zařízené“ převodem plateb za OZE na stát. 

Těžko cokoliv předvídat, neboť na válku s Íránem, která se přenesla do zemí Perského zálivu (nemluvě o Izraeli) a která znemožňuje tankerům s ropou a plynem běžný provoz v Hormuzském průlivu, reagují světové trhy značně překotně. Odhady a úvahy o vlivu na tuzemskou inflaci jsou tedy korektní a smysluplné, ale neměly by úplně odvádět pozornost od zásadnějších a trvalejších příčin té hlavní části inflace u nás, jíž je vládní dluhové rozhazování pytlů peněz z přerozdělovacího vrtulníku.

A jak lidé alespoň částečně znalí ekonomických zákonitostí vědí, teorie říká jasně, že pokud se množství statků a služeb v ekonomice fakticky příliš nezmění, ale současně se uměle – na dluh, z budoucnosti získanými penězi – podstatně zvyšuje objem peněz v ekonomice, vede to nevyhnutelně ke zvyšování spotřebitelských cen, tedy k inflaci.

Což se u nás děje setrvale už sedm let, i když se to do citelnějšího vzedmutí hladiny spotřebitelských cen začalo vážněji promítat až na podzim roku 2021. A bude se to nepochybně dít i nadále, neboť není v politických silách jakékoliv vládní koalice, natož té aktuální (ANO, SPD, Motoristé), snížit deficit státního rozpočtu z roku na rok z letošních 310 miliard Kč k přijatelným hodnotám či dokonce k nule.

Rizika nezodpovědného, tedy dluhového hospodaření státu, jsou ovšem v kontextu prohlubování vládních rozpočtových deficitů zmiňována ve veřejných debatách jen okrajově, spíše v odbornějších debatách než v běžné politické diskusi. 

Politici nejen že nezdůrazňují inflační rizika spojená s neustálou „výrobou“ rozpočtových schodků a dluhů, ale negativa spojená s každoročním žitím státu na enormní dluh bagatelizují či dokonce z nich dělají přednost a slibují výhody. Jako třeba ministryně financí Alena Schillerová, která i nyní občas opakuje v praxi vyvrácenou mantru o tom, že přerozdělováním vyššího objemu státních peněz (jež eufemisticky označuje za „investování“) zemi navede na trajektorii zvyšování ekonomického růstu. 

I kdyby toto dluhové investování k nějakému růstu ekonomiky dopomohlo (nezapomínejme však, že tuzemská ekonomika není ve stagnaci, ale – v unijním kontextu – roste solidním tempem o 2,5 % ročně), pak jde o umělý, dluhový růst, který připomíná fata morgánu či „klasický“ pokus o politicko-ekonomické perpetuum mobile.

Prakticky každý jeden občan Česka si od podzimu 2021 zhruba do konce roku 2023 (ostatně, v kumulované podobě to bolí většinu lidí dodnes) na vlastní kůži bolestně vyzkoušel, co to je inflace a jaké negativní dopady s sebou nese: znehodnocení úspor, snížení koupěschopnosti, tlak na investiční nákupy bytů a s tím spojené zdražování nemovitostí, apod. Bohužel se zdá, že lidé již zapomněli, jaké tato vysoká inflace měla příčiny; nebo to možná nikdy ani pořádně nevěděli, což vyjde nastejno. A nyní je opět vytvářen dojem, že nám hrozí růst spotřebitelských cen převážně z důvodu růstu světových cen ropy.

Ve skutečnosti však jsou hlavním viníkem uplynulé i současné inflace vlády a jejich zadlužovací a ze své podstaty proinflační politika. Kyselou třešinkou na aktuálním inflačním dortu je fakt, že citelné zdražování pohonných hmot je doslova požehnáním pro státní kasu, neboť ta si prostřednictvím vyššího výběru z DPH navýší příjmy a bude pak moci o něco více přerozdělit, čímž ovšem opět „napomůže“ k zesilování inflačních tlaků.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.