Měnit ústavu kvůli Turkovi? Naprosté šílenství, ke kterému není žádný důvod

Ústava se občas stává terčem útoků coby údajně „nedodělaná“, „nepřesná“ či „nevyhovující době“. Kvůli tomu poslednímu se změnila volba hlavy státu z nepřímé na přímou. Dodnes to považuji za hrubou chybu, která způsobila hodně zlého a do společnosti přinesla další štěpící linii. Aspoň však nezměnila jádro konstituce, jíž je vybalancovaný systém vah a protivah v rámci dělby moci.

Vztahy mezi ústavními institucemi jsou klíčové pro chod země, přičemž ústavodárce zcela záměrně neříká, co přesně dělat, ale nechává jednotlivým aktérům volnost k jejich politickému jednání, přijímání rozhodnutí a nacházení řešení v zapeklitých situacích. Příliš sešněrovaný text by vše spíše zkomplikoval a z volených státníků udělal roboty. Platí to i pro výběr premiéra a jmenování členů vlády.

Přispět k sestavení dobré vlády je nejdůležitější rolí prezidenta, přičemž se předpokládá, že se tohoto procesu aktivně účastní a nestane se „strojem na podpisy“. Je pouze na jeho uvážení, koho jmenuje předsedou vlády a rovněž má fungovat coby „pojistka poslední záchrany“ při vyřazení zjevně nevhodného kandidáta na ministra, kdyby tento úkol nebyl schopen či ochoten splnit premiér.

Je to geniální a umožňuje překlenout situaci, kdy je výsledek voleb nejasný, zvítězí v nich extremisté či strana bez koaličních partnerů. Kdyby prošly nápady, že prezident musí vždy a za všech okolností jmenovat „prvního na pásce“, problémy by to nevyřešilo, leč způsobovalo. U členů vlády jsou pravomoci hlavy státu výrazně slabší (už to není celé na něm, ale může uvést do úřadu jen člověka, jehož mu navrhne premiér), leč nejsou nulové.

Za výběr premiéra je zodpovědná pouze hlava státu a jediné (leč zásadně důležité), co musí brát v úvahu, je schopnost předsedy vlády získat pro ni důvěru ve Sněmovně. Má na to dva pokusy, což ukazuje, jak velký význam ústavodárce přikládal tomu, aby měl komfortní prostor nalézt pro republiku nejlepší řešení.

Až třetí pokus má předseda dolní komory. Předpokládá se, že když on sám byl zvolen svými kolegy, povede se mu získat potřebnou podporu i pro jím designovaného premiéra. Někteří ledabylí čtenáři ústavy nebo populisté v tom všem vidí zbytečnou komplikaci. Kdo se však nad tím poctivě zamyslí a porozumí, uvidí čistou krásu pravidel pro běh státu.

Ústava má umožnit, aby v křesle předsedy vlády usedl ten nejlepší možný adept. Nikdo by se například nemohl divit, kdyby Petr Pavel odmítl pověřit tímto úkolem trestně stíhanou osobu ve střetu zájmů. Na druhé straně to udělat směl a konstituce ponechává zcela na něm, v čem vidí menší zlo: zda v tom, že premiér je zatížen takovýmito deficity, nebo v politické krizi, již by zřejmě vyvolalo jeho vetování.

Hlava státu zvolila to první. Je takřka jisté, že kdyby požadovala po Andreji Babišovi jiné jméno z ANO, dokud si nevyřeší své problémy, našla by se hromada rozčilených mužů a žen, kteří by chtěli měnit ústavu i v tomto bodě.

U ministrů se prostor pro politickou úvahu prezidenta výrazně zužuje. Jednak se má za to, že hlava státu vybrala někoho příčetného, jednak máme „polokancléřský“ systém, který posiluje pravomoci premiéra v zájmu stability a akceschopnosti exekutivy. Proto s ním stojí a (jen) s jeho demisí padá vláda. A jak je to s ministry, jejich jmenováním a odvoláváním? Srovnejme si to.

Čl. 68 (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Čl. 73 (1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

Čl. 74 Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

Co z toho plyne? Že prezident musí odvolat ministra, pokud to chce premiér. Jmenovat na jeho návrh dotyčného nemusí, stejně jako nemusí přijmout demisi podanou jím, či jiným členem vlády. Ty rozdíly ve volbě slov jsou až příliš jasné. Toto by pochopilo i dítě v základní škole, kdyby mělo dobrého učitele. Mnozí politici a komentátoři buď mají mizerné vzdělání, nebo dělají hloupé schválně.

Když po třech měsících „Turkova kolona“ z řad koalice a jí placených politologů, novinářů a influencerů konečně pochopila, že Petr Pavel ho nikdy nejmenuje a že to prostě takto udělat může, přichází pokus o pomstu. Nikoli však na něm (podle mě je tohle prezidentovi úplně jedno, nemá ambici hrát mocenské hry jako třeba Miloš Zeman), ale na ústavě. Chtějí poničit její krásu, roztříštit její logiku a vyrobit strašný zmetek.

Napřed si řekněme, proč vůbec má hlava státu v závažných případech možnost odmítnout jmenovat konkrétní osobu. Inu proto, že na člena vlády nejsou kladeny žádné požadavky. Zatímco i běžný úředník musí být bezúhonný, kvalifikovaný, mít čisté lustrační osvědčení atd., jeho nejvyšší šéf nemusí splnit vůbec nic. Nemusí být ani občanem, ústava u něj (na rozdíl od poslanců, senátorů a prezidenta) ani neuvádí povinný věk… Prostě nula.

Teoreticky může premiér navrhnout ke jmenování extremistu, úplného hlupáka, odsouzeného násilníka, zločince, dítě nebo třeba koně. Proč ne, když ho k tomu zavazuje koaliční smlouva? Ano, neměl by to dělat, ale co už? Pak je tu „záchranná brzda“ neboli prezident, která není vázán žádnými politickými handly a může jednat zcela svobodně v zájmu republiky. Jistěže se nepočítá se „zlou vůlí“ hlavy státu (ale ani premiéra a dalších).

Musíme si uvědomit, že neexistují žádné „definitivní“ pojistky proti špatnému konání volených politiků. To bychom mohli demokracii zrušit úplně. Nebo ji výrazně poškodit tím, že zničíme systém vah a protivah a všechna moc se převáží na jednu stranu. K tomu druhému míří iniciativa partičky poslanců a senátorů. Zřejmě jsou přesvědčeni, že onen mýtický „lid“ se pouze jednou rozhoduje správně a legitimně, a to když volí poslance, což rozhodne o všem.

Všechny ostatní moci ať jdou k čertu. Včetně té soudní – a samozřejmě ani prezident „nesmí“ stát v cestě, protože „teď jsme vyhráli my“. Zajímavé, že je to nenapadlo v době, kdy Miloš Zeman skutečně svévolně nejmenoval tři členy vlády jen a jen proto, že je neměl rád a s věcným zdůvodněním se ani nezdržoval. Tehdy nekřičeli, že se tím „postavil do čela opozice“, že „ohýbá ústavu“ atd. Každý totiž uznával, že přesně tohle hlava státu udělat může.

Ústava předpokládá, že se prezident a premiér na členech vlády dohodnou. Ani jeden nemůže „přetlačit“ toho druhého. První nemá právo navrhovat, druhý zase jmenovat. Musejí to dát dohromady, jako když dva bankéři jen společně odemknou sejf. Je to tak schválně, ústavodárce chtěl dát státníkům prostor a nesvázal je přesným „jízdním řádem“. Sankce za jejich jednání je (jak už to v demokracii chodí) ryze politická, nikoli legislativní.

Je na každém, aby zvážil, zda Miloš Zeman a Petr Pavel jednali v intencích ústavy a svou kompetenci využili ku prospěchu země. Tvrdím, že první ne, druhý ano. Jiní to mohou vidět jinak. Jistěže někdo může pravomoc, míněnou jako výjimečnou, zneužít (což ale za 35 let udělal jen jeden prezident). To je cena za demokracii. Chceme mít jistotu a zbavit se všech rizik? Pak zakažme lidem volit, jen tak se z principu vyhneme všem „špatným“ rozhodnutím.

Tohle asi nikdo nechce. Pak se smiřme s tím, že o podstatných věcech budou nadále rozhodovat volení politici dle své vůle a vědomí. Ústava není trhací kalendář. Je to jemně vyvážená stavba. Vytáhněte z jejich základů důležitý kámen a ona se sesype. Přesně tím hrozí skupinka zákonodárců, za niž vystupují poslanci Libor Vondráček za SPD, Helena Válková z ANO a senátor Zdeněk Hraba z klubu ODS a TOP 09. Chtějí výrazně přenastavit poměr sil.

Jak řečeno, vybalancování různých mocí a institucí je základem stability a rovnováhy ústavního systému. Jakmile změníte podstatné náležitosti, například právě tím, že se pokusíte hlavu státu donutit, aby vždy a za všech okolností „musela“ jmenovat ministrem třeba hlupáka a násilníka, začne se vám to hroutit jako domino. Nejhorší je, že poptávka po takové změně ve společnosti ani neexistuje, jde tak o ryze účelový krok.

Měnit ústavu kvůli Filipu Turkovi? To napadne jen šílence nebo autoritáře. Nebo šíleného autoritáře. Kdyby tento nesmysl prošel, on dávno nebude v politice, ale neblahé důsledky konstitučního obrazoborectví konaného v jeho jménu ano.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.