„Česká sfinga“ vystoupila ze stínu. Pět klíčových poselství z ojedinělého vystoupení Daniela Křetínského

• Co si jeden z nejvlivnějších evropských byznysmanů myslí o vládě Petra Fialy?

• Co vzkazuje do Bruselu a jak se staví k největším evropským výzvám?

• Jak přemýšlí o svém byznysu?

Přečtěte si pět klíčových postřehů z hodinového rozhovoru s Danielem Křetínským.
(A pro pořádek: Daniel Křetínský skrze své firmy vlastní jak deník E15, tak i INFO.CZ.)

Jednou z největších současných výzev Evropy je dekarbonizace a Green Deal, který počítá s přechodem na bezemisní ekonomiku do roku 2050. „My jsme však k tomu v Evropě přistoupili hodnotovým způsobem, stylem ‚lead by example‘. Chceme ‚jít příkladem‘ a ukázat světu, jak přejít na bezemisní ekonomiku,“ popisuje Křetínský. 

Jenže – argumentuje český byznysman – takový přístup „začal znemožňovat racionální diskusi“. „Stanovili jsme si totiž jasný, poměrně drastický cíl,“ popisuje Křetínský. „Ovšem odporovat tomuto cíli znamená odporovat celé myšlence dekarbonizace.“ 

Křetínský, jehož jádro byznysu leží v energetice, neapeluje na to, že je třeba tento cíl změnit, změkčit, posunout. Doslova tvrdí: „Neříkám, abychom se vzdávali cílů v oblasti snižování emisí.“ Argumentuje však, že je třeba změnit přístup, jak bude Evropa emise snižovat.  

Je třeba, aby se Evropa ideově posunula. Aby byla více pragmatická. A aby namísto přístupu „lead by example“ přišla s konkrétním a funkčním řešením. Možností je podle něj celá řada: Evropa například může snižovat emise nejen na svém území, ale i mimo ně. „To je vzhledem k tomu, že Evropa se na globálních emisích podílí necelými osmi procenty, poměrně racionální řešení,“ argumentuje Křetínský. 

Imperativ dekarbonizace má pochopitelně vliv na tradičně průmyslová odvětví v Evropě. Zejména pak na automobilový průmysl, na energetiku. A Daniel Křetínský by „si přál, aby Česko bylo v tomto ohledu zastáncem racionálního hlasu v Evropě.“ 

Tak tomu podle něj sice do jisté míry již je, nicméně se nám nedaří zformovat širší křídlo podobně smýšlejících zemí, které by hovořily stejným hlasem. „Představoval bych si větší aktivitu na mezinárodním poli v oblasti prosazování změny paradigmatu, respektive konkrétní racionální politiky.“ 

Tím zásadním, na co podle Křetínského nesmí Česko nikdy zapomenout, je, že „potřebujeme investice a zahraniční investory“. Předpokladem je pak předvídatelné investiční prostředí, které by v investorech udržovalo důvěru.

„Evropa má v tomto ohledu tři klíčové hodnoty. Jednak skvělý právní a regulační rámec – stále jsme jedno z nejlepších prostředí na světě, kde se dá podnikat. Za druhé pracovní sílu, která je kvalifikovaná jak v oblasti inovace, tak v oblasti exekuce. A za třetí máme obrovský jednotný trh,“ vypočítává Křetínský.

Podle byznysmana se nyní „musíme starat o to, aby tyto výhody zůstaly zachovány na úrovni Evropy a Česko pak musí v rámci Evropy excelovat. To je způsob, jak uspět.“

Daniel Křetínský se také vyjádřil k vládě Petra Fialy – a veskrze to byla slova pochvaly. „Podporuji českou vládu z hlediska její hodnotové orientace i komunikace, je to určitě vláda, za kterou se nemusíme stydět.“  

Ovšem na druhou stranu... „Máme kompetentní ministerstva. Ministerstvo financí je vysoce kompetentní, na MPO jsou pracovníci, kteří tématu dobře rozumějí. Ale když se občas podíváte na celkový výstup toho procesu, na ten úřad, na to, co předkládá za podklady, je to složitější.“ 

Křetínský to ilustruje na schopnosti svého analytického týmu, který pro jeho firmy detailně mapuje evropský tok elektřiny. „U každé elektrárny v Evropě máme představu, jakou má účinnost, jak dlouho poběží, kdy bude odstavena z provozu.“ A pochybuje, zda má tuzemský státní aparát k dispozici podobně detailní data, na jejichž základě by pak mohl stavět konkrétní politiky a smysluplné výhledové plány.  

Křetínský argumentuje, že stát by měl daleko více komunikovat právě s průmyslovými a dalšími byznysovými podniky a „hledat možnosti, jak ty informace vstřebávat“. „Potřebujeme ministry, kteří naslouchají státní správě, a ve státní správě pak mít alespoň několik kompetentních lidí, kteří jsou schopni vést debatu s průmyslem a zpracovávat výstupy, které od průmyslu dostanou. Dnes tam v podstatě nejsme,“ uvedl Křetínský. 

Daniel Křetínský podniká převážně v tradičních byznysech. V energetice, retailu, médiích. A jak říká, do nových trendů, jako je umělá inteligence, se investorsky a priori nežene. „Není to náš úkol v systému, nejsme investor do inovací, investujeme do tradičních odvětví. Za tím stojí určitá byznysová logika a vyhodnocení našich vlastních schopností, které se snažíme nepřehánět.“ 

Zároveň ale říká, že se v oblastech svého podnikání bude snažit o „správné uplatnění“ nových trendů včetně AI. „Paradoxně největší pozornost to poutá v souvislosti s našimi investicemi do médií. Juraj Felix (ex co-CEO CNC) pracuje na několika projektech, které ukazují překvapivé výsledky.“ Křetínský dodává, že nevylučuje okrajové investice do start-upů věnujících se umělé inteligenci; primárně ji však chce rozvíjet ve „svých“ odvětvích. 

Jak se budou podle Daniela Křetínského vyvíjet ceny elektřiny v příštích letech? „Jsou dvě věci, které hrají obrovskou roli. Nyní je stále klíčovým faktorem ovlivňujícím cenu ,base loadu’ (základního zatížení) cena zemního plynu. U ceny plynu v Evropě je zásadní otázka, zda bude pokračovat ruský tok, respektive v jakém rozsahu budeme spoléhat na LNG,“ vypočítává Křetínský. 

Připouští přitom, že zda se politici přikloní na jednu či druhou stranu, je především hodnotovou otázkou. 

Pokud se Evropa vydá cestou LNG, Křetínský připomíná, že okolo roku 2026 by mělo na globálním trhu dojít k výraznému nárůstu kapacit zemního plynu. „Od roku 2026 by tak na světovém trhu měl být dostatek LNG – a pokud nedojde k velkým geopolitickým otřesům, viděl bych cenu plynu v tomto období na úrovni mezi 20 a 30 eury za MWh.“

„Aktuálně je trh nervózní a predikovat je velmi složité, ale dlouhodobě bych viděl cenu elektřiny bez vnějších otřesů těsně nad 100 eury za MWh,“ uzavírá český byznysman.