Inspektorát práce po roce a půl uzavřel zdlouhavé řízení s českobudějovickým hostinským, který na dveře restaurace vyvěsil cedulku, že shání servírku. Měl se tím dopustit diskriminace pohlaví. Z původně dvacetitisícové pokuty se stalo 8 500. Hostinský pokutu zaplatí, nic jinému mu ani nezbývá, zároveň se ale obrátí na soud kvůli tomu, že se cítí být úřadem práce šikanován a diskriminován.
Celá anabáze s údajnou diskriminací pohlaví v jedné českobudějovické restauraci začala už v březnu loňského roku. Jak INFO.CZ tehdy jako první informovalo, majitel restaurace Zlatá hvězda Jan Dobiáš dostal od Inspektorátu práce dvacetitisícovou pokutu za to, že v nabídce zaměstnání, vyvěšené na dveřích hospody, sháněl pouze servírku a ne číšníka či jiný mužský ekvivalent obsluhy v restauraci.
Na to, že tato nabídka může být diskriminační, byl restauratér upozorněn kontrolou českobudějovického Inspektorátu práce, složenou ze dvou žen. Jan Dobiáš, byť s mírným „brbláním“, cedulku na místě přímo před kontrolorkami sundal a později ji nahradil „genderově neutrální“ nabídkou. Tím považoval celou věc za vyřízenou.
Jenže úřad mu zhruba po dvou měsících nejprve po telefonu navrhl tisícikorunovou sankci, a když ji odmítl zaplatit, protože si nebyl vědom, že by kohokoliv diskriminoval, dostal ve správním řízení pokutu 20 000 korun.
Proti tomuto rozhodnutí podal Jan Dobiáš prostřednictvím své právničky k Inspektorátu práce loni v červnu „odpor“. Argumentoval mimo jiné tím, že nikoho z hlediska pohlaví diskriminovat nechtěl, šlo jen o nechtěné pochybení a vzal by samozřejmě rád i číšníka. Že nikoho nediskriminuje, dokládal mimo jiné tím, že v době kontroly pracovali v restauraci samí muži. Navíc cedulku s nápisem „sháníme servírku“ po upozornění okamžitě sundal.
Tahle argumentace ale hospodskému nepomohla, stejně jako například výslechy svědků a další šetření, které úřad během půlročního projednávání „odporu“ proti svému rozhodnutí provedl. Inspektorát práce nakonec dvacetitisícovou pokutu potvrdil a ještě k ní přidal tisíc korun za náklady řízení.
Zástupce úřadu nepřesvědčil ani další argument, spočívající v tom, že stejně „diskriminační“ nabídky práce visely v době kontroly i jinde ve městě, dokonce jen o několik set metrů dál (v duchu sháníme pilaře, sklepmistry, řidiče atd.), a to kontrolu vůbec nezajímalo.
Dobiášovi nepomohla nakonec ani nepřímá podpora kanceláře ombudsmana. I ten označil (i když v obecné rovině) podobné přestupky za něco, co se dá řešit i jinak než vysokou pokutou. „Musíme rozlišovat mezi tím, když někdo bez úmyslu někoho diskriminovat napíše na dveře třeba ‚hledám servírku‘ a skutečně vážnými případy diskriminace v nabídce zaměstnání. I těch evidujeme totiž mnoho a mohou mít vážné důsledky,“ řekla v rozhovoru s INFO.CZ Hana Brablcová, právnička odboru rovného zacházení kanceláře ombudsmana.
Jan Dobiáš se ale ani s dalším rozhodnutím inspektorátu práce nesmířil a po takzvaném odporu podal v rámci zákonem stanoveného postupu i odvolání.
A dnes mu po osmi měsících přišel výsledek. Z úředního sdělení, které má INFO.CZ k dispozici a proti kterému už v rámci úřadu není další odvolání, vyplývá jediné: Inspektorát znovu dospěl k závěru, že se Dobiáš dopustil nepřípustné diskriminace a náleží mu za to definitivně pokuta.
Jen by možná vzhledem k polehčujícím okolnostem nemusela být tak vysoká. Místo původních 20 000 nakonec úřad vyměřil 8 500 korun. „Pokutu zaplatím, nic jiného mi ani nezbývá. Zároveň se ale obrátím na soud, protože s trestem nesouhlasím. Nikoho jsem diskriminovat nechtěl,“ řekl INFO.CZ Jan Dobiáš.
Nadějí pro něj může být rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který se letos v červenci v podobném sporu zastal České lékařské komory. Komora obdržela od Inspektorátu práce ČR patnáctitisícovou pokutu za to, že sháněla „administrativní pracovnici-asistentku“ a nikoliv také „pracovníka nebo asistenta“.
Soud však v tomto případě dospěl k závěru, že se ze strany úřadu jedná o „přepjatý formalismus“. A pokutu zrušil. Udělení sankce ze strany Inspektorátu práce označila předsedkyně senátu za krok „přepjatě formalistický, neodpovídající rozumnému uspořádání vztahů ve společnosti“.
Otázka, kdy a za jakých okolností zaměstnavatelé v nabídce zaměstnání diskriminují určité pohlaví a kdy nikoliv, je obecně z hlediska českého práva značně složitá. Úřady při obecném výkladu některé názvy povolání považují za natolik obecné, že nepotřebují ženský a mužský ekvivalent. Armáda například může bez hrozby jakéhokoliv postihu shánět vojáky a nikoliv vojákyně. U jiných povolání, například právě u obsluhy v restauraci, to ale neplatí.
Hostinský Jan Dobiáš si přitom během rok a půl trvajícího řízení všiml i jiné, pikantní genderové nerovnosti: Od začátku až do konce figurovaly v celém procesu samé ženy. Byť se v jeho případě jedná o to, aby nebyli při práci v hospodě diskriminováni muži, kontrola byla složená ze dvou žen a na všech dokumentech a rozhodnutích souvisejících s případem jsou podepsané také výhradně ženy.
