Aktuální čísla dle studie McKinsey Global Institute poukazují na to, že Česká republiky výrazně pokulhává v přístupu k preventivní péči a zdravotnické osvětě směrem k obyvatelů. Nejde však pouze o podfinancovanost preventivních programů českých pojišťoven, ale také o fakt, že se v tuzemském prostředí spíše lečí akutní nemoci, než by se těmto stavům předcházelo. Byla by chyba to podcenit, protože dle analytiků McKinsey by zvýšení prevence a obecně zdravější životní styl Čechů mohl do roku 2040 přinést do státního rozpočtu až 840 miliard korun.
Odhad je navíc v meziročním porovnání ještě o 140 miliard vyšší než loni. „Říkává se, že zdraví se nedá koupit. Naopak. Neinvestovat do zdravotní prevence se podepisuje jak na ztrátách kvality lidských životů, tak na samotných ekonomických ukazatelích. Mezinárodní studie McKinsey přináší poměrně unikátní pohled na to, jak důležité je vnímat fungující zdravotnictví a propojení oblasti jako investici, nikoli jako náklad. Studie McKinsey je také připomenutím, že i po odeznění pandemie bude důležité systematicky pracovat na snižování zdravotní zátěže a zlepšování zdraví, což bylo prioritou i před pandemií,“ uvedl Dan Svoboda, řídící partner McKinsey pro Českou republiku a Slovensko.
Podceňování neplatí ve všech oblastech. Například v onkologických prevencích jsou Češi na úrovni ostatních zemí Evropské unie a v případě karcinomu děložního čípku je ČR v EU dokonce na špici. Bohužel, opět, se jedná spíše o prevenci závažnějších onemocnění a celkový trend ze světa, kdy se lidé aktivně motivují k lepšímu životnímu stylu, pokulhává. Nezdravé stravovací návyky, konzumace alkoholu a kouření zapříčiňují u Čechů to, že jejich průměrná délka života je pod průměrem EU. Kromě onkologie, obyvatelé ČR ani nevyužívají programů pojišťoven. Ty sice komunikují napřímo s lékaři, ale motivovat pak samotné návštěvníky ordinací k preventivním opatřením a prohlídkám se moc nedaří. Například celostních lékařských prohlídek využívá jen 1/3 Čechů přesto, že na ni mají jednou za dva roky nárok. Přitom onemocnění srdce a rakovina jsou nejčastější příčinou úmrtí v české populaci.
McKinsey ve své zprávě ukazuje, že za posledních 80 let se naděje dožití u nás výrazně prodloužila a to až o 20 let. Lidé se tedy u nás sice dožívají vyššího věku, ale ne nutně v lepším zdraví. Skoro dvě třetiny (62 %) období, kdy se Češi potýkají se zdravotními potížemi, spadají do produktivního věku. Což znamená, že státní kasa přichází o peníze například proto, že nemocní lidé mají nižší produktivitu nebo nejsou pracovně způsobilí. Lidé s chronickými onemocněními nebo ti, kteří pečují o své blízké, potřebují méně náročnou práci, za kterou dostanou i nižší výplatu.
Zdravotní zátěž populace by bylo možné snížit přibližně o třetinu, pokud by se lépe využily možnosti prevence, které jsou již dnes dostupné. Největší efekt má například zanechání kouření nebo snižování nadváhy a cvičení. Lidé v pětašedesáti by tak mohli mít zdraví dnešních pětapadesátníků.
Jak je to s prevencí po pandemii? Například lékař a ekonom Pavel Hroboň soudí, že investovat do zlepšení zdravotního stavu dává velký smysl: „Právě teď, po zkušenosti s pandemií, je ten pravý čas, kdy podpořit občany ve změně životního stylu a využívání preventivních služeb.“
Recept na zlepšení zdravotního stavu Čechů se podle McKinsey dá rozdělit do 3 kategorií. Jedna třetina připadá na terapeutické pomoci, zbývající dvě třetiny se zaměřují na preventivní opatření a změny chování lidí. 72 % příležitostí ke zlepšení zdravotního stavu spočívá ve zmíněných intervencích zaměřených na prevenci a změnu životosprávy. V českém kontextu by největší přínos měly preventivní léky na infarkt a osvěta ke změně životního stylu.
