Čína se pokouší ovládnout lithiový trojúhelník v Jižní Americe. Budovala si náskok, zatímco Západ spal

E15, Pavla Palaščáková

E15 PREMIUM | V souvislosti s energetickou transformací a závodem o globální prvenství v zelených technologiích zažívá svět další obdobu zlaté horečky. Tentokrát jde o kov, jehož zásoby leží především v jihoamerickém trojúhelníku Bolívie-Argentina-Chile. Soustředí se tam téměř šedesát procent dosud známých nalezišť stříbřitého kovu a klíč k tomuto bohatství drží z velké míry Čína, která si v regionu budovala vazby, zatímco Západ spal.

Ceny lithia v posledních dvou letech dramaticky vzrostly a ani aktuální pokles je nepřiblížil k pandemické úrovni. V Číně se přitom už nyní zpracovávají téměř dvě třetiny světového lithia a těžařské firmy z asijské velmoci se snaží dostat k dalším nalezištím, jelikož doma mají jen omezené množství.

Těžba lithia je přitom stále ve velmi raném stádiu. Pouze pár zemí těží podle OSN tolik suroviny, kolik by odpovídalo jejich zásobám. Austrálie má k dispozici osm procent světových rezerv, na globální produkci se ale v roce 2021 podílela zhruba z poloviny. Z jihoamerického trojúhelníku dospělo nejdále Chile, které dodává světu čtvrtinu lithia. Na kov nejbohatší Bolívie je naproti tomu komerční produkcí téměř nedotčená.

CATL usiluje o bolívijská ložiska

Konsorcium čínských firem v čele s bateriovým gigantem Contemporary Amperex Technology (CATL) v lednu vyhrálo soutěž na výstavbu dvou závodů na produkci lithia v Bolívii, když porazilo nabídky amerických, ruských a konkurenčních čínských společností. V první fází by měly do projektu investovat miliardu dolarů, z nichž část má jít i na budování silnic a další infrastruktury. „Dnes začíná éra industrializace bolivijského lithia,“ pochvaloval si podle Reuters prezident Luis Arce.

Text vyšel na stránkách našeho partnerského deníku E15.

Každý závod by měl v budoucnu vyprodukovat 25 tisíc tun uhličitanu lithného ročně. Lidé z branže však zpochybňují dosažitelnost tak ambiciózního cíle, poukazují mimo jiné na politickou nestabilitu a odpor místních, což v minulosti vedlo k zastavení podobných projektů. V neposlední řadě jde o náročnost těžby lithia, která z hlediska nákladů a výnosů nebyla v Bolívii tak efektivní jako jinde.

Čínští hráči by chtěli měkký a lehký kov dobývat přímou extrakcí (DLE), která je považovaná za ekologičtější alternativu ke klasickému odpařovaní z hlubin země získané solanky s nízkým obsahem lithia v obřích nádržích. Panuje podezření, že tato metoda přispívá k nedostatku vody v regionu, na což si stěžují místní komunity. V Jižní Americe navíc v lithiovém trojúhelníku ubývá fauna, která se přizpůsobila životu na slaných jezerech.

Putinova tajná zbraň v energetice: bývalý bankéř Morgan Stanley. Kreml sází na mladé technokraty s hlubokými znalostmi Západu

Přímá extrakce ale zatím není příliš častá a vítězné firmy s ní mají pouze omezené zkušenosti. Je možné, že budou muset sáhnout ke spolupráci s poraženými rivaly, kteří mají v tomto směru náskok. Na druhé straně je podle expertů především CATL extrémně motivovaný, aby si konečně opatřil spolehlivý zdroj lithia poté, co v roce 2021 neuspěl při nabídce na odkoupení společnosti Millennial Lithium se zaměřením na Argentinu. Tehdy jej porazila kanadská společnost Lithium Americas.

Jižní Amerika v centru závodu o zdroje

Čína ale uspěla v Argentině i tak. Společnost Ganfeng Lithium, která má lithiový projekt například i v Mexiku, zaplatila loni téměř miliardu dolarů za firmu Lithea a její práva na dvě solná jezera v Argentině. Ta by měla v první fázi produkovat třicet tisíc tun uhličitanu lithného ročně s tím, že v budoucnu by to mohlo být až padesát tisíc. Ganfeng Lithium vlastní i podíl v dalším argentinském projektu. V zemi navíc těží kov další čínská společnost, Zijin Mining.

Peking přitom mohutně investuje i do zelených energetických zdrojů v Jižní Americe a uzavírá smlouvy na projekty solárních, větrných a vodních elektráren. V Brazílii pronikly čínské firmy do průmyslu elektromobilů a je tak zjevné, že asijská velmoc chce co nejvíce využít příležitostí dekarbonizace.

Jižní Amerika je navíc obecně bohatá na suroviny, po kterých nyní řada zemí prahne kvůli výrobě baterií a dalším technologiím. Peru a Chile jsou největší světoví producenti mědi, zatímco v Brazílii leží sedmnáct procent všech zásob niklu. „Latinská Amerika je středobodem závodu o nerostné suroviny. Jde o každý nerost, který potřebujete k napájení moderní zelené infrastruktury,“ řekl magazínu The Foreign Policy Ryan Berg z amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).

Mýtus německého pacifismu a epochální proměny. Nerozhodný Berlín může hledat inspiraci na druhé straně planety, kde se právě rodí příští globální krize

V závodu o zdroje má Čína náskok. Po celá desetiletí si v regionu vytvářela vliv, investovala tam a upevňovala vazby, zatímco Jižní Amerika zůstávala spíše stranou pozornosti Západu. V době pandemie a ekonomického útlumu se západní firmy z tohoto regionu dokonce stahovaly, zatímco Peking doma sice razil přísnou karanténní politiku, ale čínské společnosti do Jižní Ameriky dále expandovaly. A covidovou pomoc a vakcínovou diplomacii využila asijská velmoc k dalšímu vylepšování vztahů se státy v oblasti.

Scholz shání lithium pro automobilky

Celkově si Čína podobně jako v Africe získala místní vlády tím, že si nediktovala podmínky svých investic a půjček. „Vědí, že partnerstvím s čínskými společnostmi nedosáhnou stejné úrovně kvality, ale také budou mít méně bolestí hlavy, méně předpisů, méně lekcí o životním prostředí i méně stížností od nevládních organizací,“ podotkl Berg. Kritici přitom poukazují, že nestabilní země tak mohou snadno spadnout do dluhových pastí a dostat svůj obchod a kritickou infrastrukturu do silné závislosti na Číně.

Region se díky svým zásobám dostává v poslední době i do centra pozornosti Západu, který se snaží po lekcích z pandemie a války na Ukrajině diverzifikovat zdroje a odříznout se od závislosti na Číně. Do lithiového trojúhelníku tak nedávno zavítal německý kancléř Olaf Scholz, aby pomohl německým automobilkám sjednat zdroje pro baterie. Podle zasvěcených zdrojů nabízel především místní zpracování a k životnímu prostředí šetrnou těžbu, aby trumfl Peking.

„Existují státy, které si myslí, že všechny suroviny pocházejí z Číny, ale není to pravda. Mnoho surovin ve skutečnosti pochází například z Argentiny nebo Chile, dostávají se do Číny, tam se zpracovávají a pak znovu prodávají. Otázka zní: Nelze přesunout zpracování těchto materiálů, které vytváří tisíce pracovních míst, do zemí, odkud tyto materiály pocházejí?“ snažil se Scholz zapůsobit v Buenos Aires podle webu mining.com. Jisté je, že jihoamerické státy mají jedinečnou příležitost využít toho, že si je investoři v lithiové horečce předcházejí.

sinfin.digital