GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Tento týden jsme se dozvěděli, že státní podnik Čepro kupuje tuzemskou síť čerpacích stanic Robin Oil. Transakci sice zatím posuzuje antimonopolní úřad, nicméně vzhledem k velké konkurenci na trhu ji ÚOHS pravděpodobně schválí a z kapes daňových poplatníků pak Čepro vynaloží stovky milionů na koupi nových, retailových čerpacích stanic. Existuje přitom přesně nula dobrých důvodů, proč by stát měl nové benzínky kupovat.
Pravicovost vlády Petra Fialy a ministra financí Zbyňka Stanjury, jehož ministerstvo je jediným akcionářem Čepra, opět zažívá tvrdou zkoušku. Namísto toho, aby kabinet privatizoval nestrategické státní podniky, jak je ve slušné společnosti – a mj. i dle doporučení OECD – zvykem, jde cestou opačnou. Vedle pivovaru Budějovický Budvar či karlovarského hotelu Thermal chce být novým velkým hráčem na trhu čerpacích stanic.
Státní podnik Čepro (jediný akcionář je ministerstvo financí) totiž rozhodnul o koupi tuzemské sítě čerpacích stanic Robin Oil, o čemž se na trhu již několik měsíců spekulovalo. Pokud transakci posvětí antimonopolní úřad, přibližně 70 retailových benzínek Robin Oilu doplní přes dvě stovky čerpacích stanic, které Čepro provozuje pod značkou EuroOil.
Zcela zarážející je přitom fakt, že nikdo nikde neuvedl jediný dobrý důvod, proč by měl stát na poli čerpacích stanic expandovat. Nejspíš proto, že žádný takový důvod ani neexistuje; ministerstvo financí se v replice pro ČTK omezilo pouze na oznámení, že „tuto akvizici, která znamená rozšíření počtu čerpacích stanic Čepra, považujeme vzhledem k chování a vývoji trhu s pohonnými hmotami za rozumnou.“
Argumentů proti transakci se naopak nabízí celá řada. Ten hlavní, praktický, tkví v tom, že se dnes a denně ukazuje, že soukromý sektor zkrátka spravuje podniky efektivněji než „erár“.
Stát sice v posledních měsících horečně nakupuje jakýkoliv podnik napojený na strategickou energetickou infrastrukturu (byť slonovi v místnosti – minoritnímu podílu v ČEZu – se ostentativně vyhýbá), nicméně retailové benzínky Robin Oilu do této kategorie nespadají ani náhodou.
Problematické je i načasování. Vláda ohlásila – a prezident dnes (22. listopadu) podepsal – velký konsolidační balíček, ministr Stanjura se při návrhu státního rozpočtu s ostatními ministry dohaduje téměř o každý milion a odbory kvůli nedostatku financí plánují výstražné stávky. Vydávat v takové době (pravděpodobné) stovky milionů za nepotřebnou síť stanic je nejen zbytečné a marnotratné, ale také to vysílá špatný signál do společnosti: vy se uskromněte, my si nakoupíme. Bohužel, tato vláda je v tragické komunikaci poměrně konzistentní.
V neposlední řadě je nákup pochybný i ze strategického pohledu. Česko, stejně jako celá Evropa, je zcela jasně na cestě přechodu k elektromobilitě. Pochopitelně, zatím se jedná o pár procent trhu. Během deseti let, kdy se postupně ukončí prodeje aut se spalovacími motory v Evropě, však bude nástup elektromobilů naprosto jasně dominantní. A na co pak bude státu rozsáhlá síť čerpacích stanic, když všichni pojedou na elektřinu?
Jako třešinka na dortu marnotratnosti pak působí fakt, že stát vedle toho, že z jedné kapsy nakupuje benzínky Robin Oilu, z druhé kapsy zase masivně dotuje firmám elektromobily. Jakoby se nemohl rozhodnout, kde utratit peníze dřív.
