KOMENTÁŘ RADKY TYPLTOVÉ | Dívku s krycím jménem Anička několik let v kuse znásilňoval otčím. Odporně zneužil nejen její tělo. Od soudu odešel s podmínkou. Proč Česko neposune věkovou hranici při „zneužití důvěry“ a nereflektuje status nevlastního otce jako přitěžující okolnost, jak je běžné v jiných zemích?
Když slyším slovo otčím, trochu se mi navaluje. Promile úchylných otčímů totiž udělalo všem nevlastním otcům světa odpornou antireklamu, která se zažrala hluboko pod „kolektivní kůži“. Nejlepší pověst nemá ani macecha, ale ta si ji nese spíše z pohádek než z reality.
Elegantním řešením, jak zvrátit tyto negativní konotace, je říkat nevlastnímu rodiči „třetí rodič“. Stejnojmenný projekt pomáhá a radí lidem, kteří se kvůli „patchworkové rodině“ stali rodiči, aniž by dítě porodili či zplodili. Je potřeba zdůraznit, že „třetí rodič“ plní velmi náročnou roli. Bezpodmínečně přijmout dítě, s nímž nejste pokrevně svázáni, není snadné. Přesto se většina nevlastních rodičů snaží, seč jim síly stačí. Za to jim patří velký respekt.
Klíčovou ingrediencí v jejich vztazích s nevlastními dětmi je důvěra. Napřed si ji musí u dětí vydobýt a později udržet. Otčím, který znásilňuje nevlastní dceru, zničí její důvěru nejen k sobě, ale i ke světu jako takovému. Soud, který ho nedostatečně potrestá, ničí důvěru v právní stát.
Znásilnění na druhou: zneužití důvěry
V některých evropských zemích obsahuje paragraf trestního zákoníku o pohlavním zneužití důležitou klauzuli navíc: zneužití z pozice důvěry. Ta věkovou hranici pro legální sex posouvá na 18 let. Sexuální kontakt dříve je nepřípustný, i kdyby byl konsenzuální.
Takto ošetřeny jsou sexuální vztahy s učiteli, lékaři, policisty atp., případně i s opatrovníky a pečujícími osobami. Funguje to tak ve Švédsku, Finsku, Itálii (hranice se zvyšuje ze 14 na 16 let), Dánsku, Portugalsku, Španělsku, Rumunsku nebo Andoře. Stejně tak i na Balkáně, například v Severní Makedonii, Černé Hoře nebo v Bosně a Hercegovině.
V Británii speciální právní norma upravuje i sexuální kontakty mezi rodinnými příslušníky, jako jsou nevlastní rodiče nebo sourozenci. Standardní zákonný věk povolení k sexu je 16 let, v těchto případech je zvýšen na 18 let.
Že do „kruhu důvěry“ spadají i rodinní příslušníci, a to nejen ti pokrevní, zdůrazňuje i tzv. Lanzarotská úmluva o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání z roku 2007. Česká republika k ní připojila svůj podpis v roce 2014.
Mezinárodní nástroje postihující sexuální násilí na dětech, které předcházely Lanzarotské úmluvě, se týkaly především komerčního zneužívání – prostituce, pornografie nebo obchodování s lidmi. Výbor z Lanzarote chtěl upozornit na skutečnost, že děti jsou často oběťmi sexuálního násilí v rámci rodiny, ze strany osob jim blízkých, například i nevlastních a adoptivních rodičů.
Mohla si za to tak trochu sama?!
Z rozsudku, který brněnský soud minulý týden zveřejnil, vyplývá, že sex se svým otčímem iniciovala dívka sama. Ten si později pořídil fotografie a videa, kterými ji následně vydíral.
Soud sice odsuzuje konání dospělého muže, který byl vůči dospívající dívce v pozici důvěry, evidentně ho ale vnímá jen jako trestuhodné, nikoli trestné. Koneckonců, český trestní řád mluví jasnou řečí. Vágně zmiňuje i „zneužití důvěry“. Limituje ho však standardní věkovou hranicí 15 let.
„Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu,“ stojí v trestním zákoníku 40/2009 Sb. § 187 o pohlavním zneužití.
Brněnský soud se s případem odporného zneužívání těla i důvěry dívky, která bohužel už nebyla „pod zákonem“, vypořádal takto: „Lze konstatovat, že pokud měl obžalovaný s poškozenou z její strany dobrovolný intimní kontakt, zahrnující i pohlavní styk, cca po dobu tři čtvrtě roku, nepochybně se z jeho strany jednalo o zásadní selhání a jednání v rozporu s elementární morálkou, když měl jako druh její matky, tedy její otčím, nabídku poškozené odmítnout. Nicméně nebylo možno dovodit jeho trestněprávní odpovědnost, jelikož poškozená byla starší patnácti let.“
Nakonec dospěl k závěru, že kdyby nevlastní dcera intimní kontakt sama nenavázala, nejspíš by k žádnému trestnému činu později nedošlo, protože by si otčím nemohl obrazové materiály pořídit a vydírat ji. Kdyby nebylo kdyby, nebylo by chyby. Angličané říkají: „Kdyby moje teta měla koule, byla by můj strýc.“
Za prvé: Kdyby byl otčím „normální“, svést se nenechá. Sex s nezletilou nevlastní dcerou by měl být přípustný jen ve fantazii nebo „jakoby“ v pornofilmech se zletilými herci. Za druhé: Kdyby náš právní systém kopíroval nastavení v některých jiných státech, nemuselo se jednat jen o selhání v rozporu s elementární morálkou, ale i s trestními předpisy.
V celé věci figuruje ještě jedna morální obludnost, která ale také není trestná. Matka znásilňované dívky o jednání svého druha věděla.
Znásilnění sem, pornografie tam, podmínku ti dám
Z rozsudku vyplývá, že přestože otčímův čin je „morální chucpe“, mohla si za to slečna tak trochu sama. Sekundární viktimizace v celé své kráse.
Otčím tedy podlehl vábení „přestárlé Lolity“, kterou později vydíral videi natočenými během jejich zprvu konsenzuálních styků. To už se „konečně“ opravdu nesmí ani podle českých zákonů. Jde o nakládání s dětskou pornografií a zneužití dítěte k výrobě pornografie. Přesto za podobné prasárny hrozí menší postih než za pěstování většího množství marihuany pro vlastní potřebu.
Navíc se pomocí vydírání dopustil opakovaného znásilnění. Horní sazba za znásilnění dítěte (tady už zákon vnímá jako hranici zletilost, tedy 18 let) je až 10 let natvrdo. Obžalovaný dostal 3 roky za 3 trestné činy. U odvolacího soudu si vykňoural podmínku.
Těžko říct, jestli by mu dodatek o „zneužití důvěry“ hypoteticky přitížil. Třeba by ho ale odradil, když už jsme u těch by a kdyby, se kterými v rozsudku operuje brněnský soud.
