Honda Prelude: starý koncept v moderním kabátě, který překvapí

Ne všechno, co vypadá ryze sportovně, musí být nutně extrémně rychlé, nepraktické a nepohodlné. Pokud pomineme zdánlivě sportovní modely Škody z dob socialismu, kde šlo spíš o nutnost než volbu, nabízela podobně laděné vozy většina světových výrobců. V našich chalupářských luzích a hájích sice velký úspěch neměly, v zámoří ale patřily k velmi oblíbeným variantám.

Model Prelude je v nabídce Hondy dobře známým jménem a jeho návrat po více než dvaceti letech od ukončení výroby předchozí generace lze jen přivítat. Potěší už tím, že si zachoval originální sportovní střih a nestal se z něj bezpohlavní elektromobil, jako se to přihodilo novodobému Fordu Capri. Prelude ostatně nikdy nebyl ultimativním sporťákem po vzoru Civicu Type R nebo kupé CRX. Šlo především o elegantní GT s pohodlným interiérem a dostatečně velkým kufrem na delší cesty. A přesně tím se snaží být i jeho loňská inkarnace.

Designéři, kteří při návrhu nové generace Hondy Prelude vycházeli z ladnosti a čistoty moderních větroňů, odvedli skutečně špičkovou práci. Zatímco současný Civic může kvůli svému nezvykle dlouhému „nosu“ na někoho působit lehce disproporčně, Prelude je po stránce designu příkladně vyvážený vůz. Karoserie sází na hladké, plynulé křivky bez zbytečné agresivity a vystačí si s vkusnými devatenáctipalcovými koly.

Na délku měří Prelude 4,5 metru, klíčovým parametrem je však výška pouhých 1349 mm. Výsledkem je kompaktní sportovní kupé s mimořádně čistou siluetou, jíž sluší štíhlé přední světlomety i moderně pojatá záď protnutá vodorovnou diodovou lištou evokující vozy Porsche. Funkčním prvkem jsou vzduchové clony v předním nárazníku, které usměrňují proudění vzduchu k odvětrávaným blatníkům. Tradiční koncovky výfuku, typické pro předchozí generace, zde nenajdete – sportovní výraz ale zachovává decentní černé křídlo, které citlivě doplňuje ladnou siluetu vozu.

Při nastupování do kabiny vás možná překvapí nebo dokonce zklame, že Honda u dveří nepoužila bezrámovou konstrukci oken, což je u vozů typu kupé prvek, který se tak nějak automaticky očekává. Nejde však o chybu v návrhu – konstruktéři dali přednost maximální tuhosti skeletu a špičkové akustické izolaci od vnějšího prostředí - je fakt, že auto je extrémně kultivované. Navíc díky tomu, že jsou rámy lakovány černou barvou, působí prosklená část kompaktně a evokuje bezrámové řešení.

Samotný interiér vás uvítá extrémně nízkým posezem, což je zážitek, který vám dnešní elektromobily kvůli tlustým bateriím v podlaze nedokážou nabídnout. Jedinou výjimkou je v tomto směru Porsche Taycan, to se ovšem pohybuje v úplně jiných cenových hladinách.

Kokpit sice působí na první pohled stroze, ale z ergonomického a funkčního hlediska mu nelze nic vytknout. Přestože řidiče a spolujezdce jasně odděluje vysoký středový tunel, vnitřní prostor nepůsobí stísněně. Naopak, Prelude v tomto směru příjemně překvapí, k čemuž přispívá i slušný výhled všemi směry.

Konkurenční automobilky by si měly vzít příklad především ze štíhlých předních sloupků, které jen minimálně omezují zorné pole. Zpoza volantu navíc vidíte i hranu přední kapoty, což výrazně usnadňuje orientaci při manévrování.

Sedadla jsou navržena velmi povedeně – nabízejí výbornou oporu, ale zároveň nejsou přehnaně úzká, takže neunaví ani na delších cestách. Palubní deska sice koncepčně vychází ze Civicu, odlišuje se však například řešením ventilačních výdechů i širším využitím kvalitních dekorů.

Prémiový dojem interiéru podtrhují hliníkové prvky a lesklá klavírní čerň. Velmi rychle si oblíbíte i jemně zploštělý volant s klasickými fyzickými ovladači. Jedinou výraznější výtku si zaslouží volič převodovky v podobě tlačítek. Absence klasické páky, jakou mají i menší modely Jazz nebo HR-V, zamrzí – zejména při rychlém parkování nebo nutnosti okamžitě zařadit zpátečku mohou být tlačítka poněkud nepřehledná.

V ostatních ohledech je však pracoviště řidiče dotažené téměř k dokonalosti. Digitální přístrojový panel zůstává věrný přehledné, „analogově“ laděné grafice. V ostrém režimu S+ sice chybí klasický otáčkoměr, kruhové stupnice ale zůstávají zachovány ve všech jízdních režimech – mění se pouze jejich grafické pozadí.

Pochvalu si zaslouží i infotainment. Honda nepodlehla módní vlně přehnané digitalizace, takže klimatizace má vlastní panel s fyzickými tlačítky. Dotykovou obrazovku navíc doplňují dvě mechanická tlačítka pro návrat do menu a klasický otočný ovladač hlasitosti. Jedinou vyloženě nepříjemnou věcí je vypínání otravného zvukového alarmu překročení rychlosti – vyžaduje zanoření hluboko do menu, a to ještě pouze ve chvíli, kdy vůz stojí.

Diskuse o prostornosti zadních sedadel u kupé 2+2 bývají tradičně krátké a v případě Prelude tomu není jinak. Druhá řada je spíše symbolická, podobně jako u Porsche 911. Dospělí zde kvůli klesající střeše a minimálnímu prostoru pro kolena cestovat nemohou, navíc sedadla postrádají plnohodnotné opěrky hlavy. Nejde ale o výtku, spíše o vlastnost této kategorie.

Prostor za předními sedadly je naopak velmi dobře využitelný pro zavazadla. Oproti svým předchůdcům je nová Prelude liftbackem s velkým výklopným víkem, což výrazně usnadňuje přístup do zavazadlového prostoru.

Pokud byste pod kapotou očekávali přeplňovaný motor z Civicu Type R, budete zklamáni. Prelude totiž sází na sofistikovaný hybridní systém 2.0 e:HEV známý z ostatních modelů Hondy. Dvoulitrový čtyřválec pracující v Atkinsonově cyklu o výkonu 103 kW zde slouží primárně jako generátor energie, zatímco o pohon předních kol se stará elektromotor s výkonem 135 kW (184 k) a točivým momentem 315 Nm.

Celek je ale vyladěn natolik přesvědčivě, že prakticky eliminuje „vysavačový efekt“ typický pro některé hybridy. V režimu S+ Shift navíc elektronika dokáže simulovat osmistupňovou automatickou převodovku – včetně skokových změn otáček i autentického zvukového doprovodu, který vychází přímo ze spalovacího motoru, nikoli z reproduktorů.

Zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,3 sekundy sice v době bleskových elektromobilů nepůsobí ohromujícím dojmem, o emoce za volantem ale rozhodně nepřijdete. Prelude totiž exceluje v zatáčkách. Díky (na hybrid velmi nízké) hmotnosti 1 480 kg, adaptivním tlumičům a špičkové přední nápravě Dual-axis MacPherson převzaté z Civicu Type R působí vůz mimořádně agilně. Zároveň v režimu Comfort neztrácí každodenní použitelnost a zůstává komfortním společníkem.

Třešničkou na motodortu je provozní efektivita. I při svižnější jízdě se spotřeba pohybuje kolem 6,5 l/100 km, což z Prelude dělá jedno z nejúspornějších sportovně laděných aut na trhu. Příjemný bonus.

Honda nikdy nepatřila k automobilkám, které by lákaly zákazníky nízkou cenou, a nová Prelude v tom nijak nevybočuje. Částka 1,2 milionu korun rozhodně není něco, co nadšenec jen tak vytáhne z kapsy. Zvlášť když vezmete v úvahu, že za technicky spřízněný Civic v nejvyšší specifikaci zaplatíte zhruba o dvě stě tisíc méně. To je poměrně sebevědomá přirážka za stylovější siluetu.

Na český trh se navíc Prelude dováží výhradně ve vrcholné výbavě Advance, čemuž odpovídá i bohatá standardní výbava – od široké škály asistenčních systémů přes audiosystém Bose s osmi reproduktory až po dvouzónovou klimatizaci. Přesto se najdou detaily, které v této cenové hladině zaskočí, například absence elektrického nastavení sedadel nebo chybějící střešní okno.

Na druhou stranu si Honda takto nastavenou laťku může dovolit. Po odchodu charakterních dvojčat Toyota GR86 a Subaru BRZ z evropských ceníků má totiž Prelude na trhu v podstatě volné pole. Byť nejde o ryzí sporťák v jejich duchu, pokud hledáte stylové kupé a nechcete u německých prémiových značek utrácet ještě výrazně víc, alternativ momentálně mnoho není.