RECENZE MICHALA BORSKÉHO I Korejská automobilka v poslední době valila na trh jeden elektromobil za druhým a konzervativní čeští chalupáři se oprávněně báli, že jakmile skončí výroba oblíbeného typu CEED, nebudou mít do čeho přesednout. Novinka pojmenovaná prostě K4 úspěšně rozvíjí koncept auta, které bude spolehlivě sloužit a neotravovat zbytečnostmi.
V autoprůmyslu platí v posledních letech nepsané pravidlo: když nevíš co by, udělej to větší a dej tomu víc displejů. Kia na to jde jinak. Designový jazyk „Opposites United“ pod taktovkou Karima Habiba dospěl do fáze, kdy už nekopíruje evropskou prémii, ale sama ji definuje.
Bylo jasné, že dědictví legendárního CEEDU je zavazující. Ale současně v KIA věděli, že je potřeba postavit úplně nové auto, které však současně udrží definici pojmu „normální“: rozuměj prodejné širokým masám dosavadních zákazníků. Kia K4 se mi zamlouvala už od pohledu, ale dopředu jsem nechtěl nic předjímat...
Lidovka jak ze žurnálu
Když se podíváte na aktuální nabídku evropských automobilek, máte pocit, že se všichni domluvili na jedné věci: auto musí být buď elektrické SUV s cenovkou garsonky v Brně, nebo unylý hatchback, který se bojí i vlastního stínu. K4 Sportwagon je vizuální úkaz. Přední maska s vertikálními LED světlomety, které Kia poprvé naznačila u elektrické EV9, dává autu až kyberpunkový výraz.
Ale je to právě silueta verze Sportwagon, co mě baví nejvíc. Linie střechy se svažuje tak akorát, aby auto vypadalo dynamicky, ale přitom nerezignovalo na to, proč si lidé kombíky kupují – tedy na objem. Skryté kliky zadních dveří v C-sloupku jsou sice starý trik, ale v tomto podání fungují skvěle a opticky dělají z auta stylový „shooting brake“, tedy něco, za co se jinde krvavě připlácí. Sportwagon se prostě nesnaží být jen praktickou „krabicí“, ale i autem, na které se rádi mrknou sousedi.
Digitální věk s lidskou tváří
Uvnitř K4 se odehrává malá revoluce v ergonomii. Zapomeňte na koncernový „očistec“ v podobě dotykových lišt na ovládání hlasitosti, které ve tmě nenajdete. Kia sází na horizontální architekturu s dominantním panelem, který v sobě integruje trojici displejů (přístrojový štít, ovládání klimatizace a infotainment). Působí to čistě, moderně, skoro až luxusně.
Ale to podstatné je pod nimi. Kia si ponechala řadu fyzických tlačítek pro klíčové funkce. Je to drobnost? Ne, je to civilizační vítězství. Můžete přepnout rádio nebo změnit teplotu, aniž byste museli v menu pátrat jako badatel v archivu StB.
Materiály jsou měkčené tam, kde je to potřeba, a celkové zpracování působí dojmem, že tohle auto přežije víc než jen pětiletý operativní leasing. A ten prostor? Díky nárůstu rozvoru je na zadních sedadlech tolik místa, že by se tam mohl pohodlně usadit i Ivan Hodáč a vést odtud debatu o konkurenceschopnosti Evropy. A 604 litrů kufru v základu? Fantazie!
Asi nejošklivější plochou celé kabiny jsou záda předních sedadel, na která zadní cestující opravdu nebudou mít radost pohledět – vzadu u nás kromě dětí naštěstí dnes už skoro nikdo nejezdí. Fungují nicméně i jako držáky na oblečení, takže si přes ně hodí bundu a bude dobře. I přes levnější materiály je kabina zpracovaná pěkně a má známý střih současných modelů Kia, což je obecně uklidňující záležitost.
Motor, který jede, ale rád se nají
Pod kapotu testovaného kusu jsme dostali známý přeplňovaný čtyřválec 1.6 T-GDI, jinak je základem tříválec 1,0 T-GDi (85 kW) spojený se šestistupňovou manuální převodovkou. Tento motor může využívat i 48 V mild-hybridní podporu a kombinuje se i se 7-stupňovou dvouspojkovou převodovkou. Více dynamiky propůjčí K4 čtyřválec 1,6 T-GDi (110 kW) a pak už testovaná verze. S výkonem skoro 180 koní a točivým momentem, který nastupuje s příjemnou lineární naléhavostí, je takto motorizovaná K4 velmi příjemným společníkem.
Pravda je také to, že pocitově působí tento agregát tradičně poněkud utlumeným dojmem co do vnímané dynamiky. Při rozjezdu nebo při prudším zrychlení z nízké rychlosti je reakce na plyn o něco pomalejší a může se objevit citelné zpoždění mezi tím, co chcete, a tím, co auto udělá.
V běžném provozu to vůbec nevadí. Spíše je to cítit, když chcete rychle předjíždět a zařadit se, případně rychleji vyrazit z křižovatky. Zohlednit je třeba v tomto směru i „rozvážnou“ dvouspojkovou převodovku, která drží agregát v běžném režimu v co nejvíce nízkých otáčkách.
Mnohem spíš člověka potěší, jak je motor při jízdě kultivovaný a o dvouspojce při řazení ani nevíte. Naladění je tedy výkonově sebejisté, ale zaměřené hlavně na pohodové „rodinné“ ježdění, což je ostatně u K4 to nejpřirozenější. Spotřeba je v normě – Kia K4 v tomto směru nijak nevyniká, ale ani nezklame. Deklarovaný průměr je 6,3 až 6,9 litru na sto kilometrů, já jsem jezdil asi za 7,5 litru, což je vzhledem k výkonu a velikosti auta tak akorát.
Jistota vždy a všude
Už jste asi pochopili, že kompaktní rodinná Kia nebude primární volbou pro dynamicky jezdící řidiče, spíše osloví ty, kteří preferují pohodové i když někdy svižné ježdění. Řízení je lehké, přesné a usnadňuje manévrování ve městě. Ale nějakou extra zpětnou vazbu nečekejte.
Podvozek s víceprvkovou zadní nápravou je pak přesně tím, co od moderního rodinného auta chcete: je jistý, netluče na nerovnostech a v zatáčkách se nenechá snadno rozhodit. Jízdní komfort je opravdu dobrý, zvláště na kvalitních silnicích a dálnici. Přejezd většími nerovnostmi však pocítíte (a uslyšíte) o něco více, než byste chtěli.
Já bych pro K4 určitě volili civilnější obutí. Do 19palcových kol, která jsou standardem pro GT Line, bych určitě nešel - krásně vypadají ale auto je s nimi zbytečně tvrdé.
Dobrý start
Korejské automobilce se podařilo vyrobit víc než důstojného následníka oblíbeného CEEDu, což ještě více vyniká u kombíku. Stejně pohledné auto s moderní technikou a vyváženým mixem všech podstatných vlastností, abyste dnes pohledali. Pokud hledáte kompaktní rodinné auto, který působí dospěleji a v kabině nabídne atmosféru vyšší třídy, K4 bude trefou do černého. Potěší i ty, kteří chtějí více prostoru a moderní techniky, než nabízel starý model.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
