GLOSA RADKA KOVANDY | Lucie noci upije, ale dne nepřidá – praví lidová pranostika. Podle historiků byla původně jednovětá, protože svátek sv. Lucie (byť jej dnes slavíme 13. prosince), připadal ve skutečnosti na slunovrat, kdy se dny pozvolna prodlužují (a noci zkracují). Podle astronomů se dovětek „dne nepřidá“ přidal až později – teprve když se přešlo z juliánského kalendáře na gregoriánský, které se jistou dobu lišily o deset dní. Jisté je, že jak vysvětlení historiků, tak astronomů zní logicky. A že „Svatolucijská noc“ je u nás zapomenutý, ale ve Skandinávii dodnes živý a impozantní svátek.
Začněme astronomií, ta je pro vysvětlení zmatků kolem původního data svátku svaté Lucie zásadní. Zeměkoule jednak rotuje kolem své osy (obvodová rychlost na rovníku je cca 1670 km/h, jeden oběh = jeden den), a zároveň obíhá po eliptické dráze kolem Slunce (rychlostí asi 107 tisíc km/h, jeden oběh = jeden rok).
Díky gravitační síle Slunce se ale rychlost oběhu zeměkoule mění: čím víc se od něj vzdaluje, tím se rychlost zpomaluje, a naopak. Přitom nejblíže se ke Slunci dostává Země právě teď. (To, že máme zimu, je dáno sklonem její osy.)
Zásadní je, že Země nyní zrychluje svůj oběh kolem Slunce, ale rychlost rotace je stejná a dochází tak – každoročně právě v období kolem 13. prosince – k „zajímavému jevu“: je sice ještě před zimním slunovratem, ale Slunce začíná zapadat o něco později než předchozí den (i když dosud od dob letního slunovratu zapadalo dříve). Den se celkově stále zkracuje, a bude se zkracovat až do 21. prosince, ovšem už jen díky tomu, že Slunce pořád ještě vychází každý den o něco později.
Tahle změna času je ale tak nepatrná, prakticky v řádu sekund, že si jí běžný pozorovatel nemá šanci všimnout – takže teorie o tom, že přísloví vzniklo až na základě sledování tohoto fenoménu, je poněkud vachrlatá. Muselo by totiž pocházet někdy z dvacátého století, kdy už byly k dispozici přesné měřící prostředky. Jeho původ je však prokazatelně daleko starší.
A není to žádné české specifikum: „Lucy light, Lucy long, the shortest day and the longest night are gone,“ říkají Angličané. „Per Santa Lucia il giorno più corto che ci sia,“ Italové. „An Lucia nimmt die Nacht ein Ende,“ Němci. „Lucia förkortar natten och förlänger dagen,“ Švédové.
Všechny ovšem hovoří o tom, že „Svatoluciánská noc“ je nejdelší v roce, po ní už se začíná (byť poznenáhlu) zkracovat. Což nahrává verzi historiků o časových rozdílech mezi starším juliánským a novějším gregoriánským kalendářem, a tedy i tomu, že se původně jednalo o svátek zimního slunovratu. A že české specifikum „…ale noci nepřidá“ se přidalo až později, jen aby reflektovalo aktuální astronomickou realitu.
V liturgickém kalendáři je tento svátek zakotven již od středověku, pravděpodobně v souvislosti s významem jména – Lucie je totiž „Světlana“ (podobně jako Lucifer „Světlonoš“) a zcela jistě tak souvisí právě se zimním slunovratem a následným prodlužováním délky denního osvitu.
Narodila se kolem roku 283 v Syrakusách na Sicílii v bohaté patricijské rodině. Inspirována v dětství o 13 let starší místní křesťanskou dívkou přestoupila na víru – jak se to stává i v dnešních bohatých rodinách, jen s jinými idejemi. Zasnoubili ji dle mezirodinné dohody s – rovněž patricijským – mladíkem, který ale když zjistil, že snoubenka hodlá „společné jmění nabyté v manželství“ rozdat chudým, udal ji úřadům; v té době bylo ještě křesťanství v Římské říši rovno zločinu. Dle legendy ji chtěl soud rozličnými cestami donutit ke „změně názoru“, včetně vyříznutí očí (proto je často tato postava zobrazována s očima na misce), ale Lucie svou víru neodvolala, a byla proto nakonec sprovozena ze světa vražením meče/dýky do krku (i tak je často zobrazována). Dnes je patronkou světla (zobrazována je s věncem hořících svíček na hlavě), nevidomých a zrakově postižených.
Asi nejvíc a nejimpozantněji uctívají tuto světici ve Švédsku, kde dnes v noci probíhají na mnoha místech slavnosti, v nichž se křesťanská tradice synkreticky spojuje s pohanskou.
U nás má svátek svaté Lucie trochu jinou podobu, dnes už téměř neznámou, ale ještě v (před)minulém století hojně praktikovanou. A neméně působivou.
V předvečer svátku svaté Lucie chodily po domech postavy oblečené do bílých hábitů, kterým se říkalo Lucky nebo Lůcy, podle krajových zvyklostí, někde měly škrabošku, leckdy i s klapajícím zobákem, jinde jen pomoučený obličej, někde naopak chodily v černém.
Nemluvily, vše naznačovaly jen posunky – jejich úkolem bylo zkontrolovat, zda má hospodyně uklizeno, případně jim pomáhaly vymetat peří. Hrozily dětem, někde jim prý dokonce při zjištění, že nejsou poslušné a nepostí se, zahrozily, že jim rozpářou břicho a nacpou je kroupami. Ale to už je opravdu jen pověst.
Nicméně úbory těchto rituálních Lucií jsou dochovány v národopisných muzeích a zkazky o jejich činnosti v anekdotických záznamech, například Jana Jakuba Ryby, autora slavné České mše Vánoční.
Ať je to jak chce, jisté je, že od zítřka u nás opravdu začne Slunce zapadat o něco později (byť je to každý večer nepostřehnutelných pár sekund) – výhodu mají v tomto ohledu lidé bydlící více na severu, tam je totiž změna délky dne a noci o něco patrnější než na jihu (zkontrolujte si interaktivně zde). A za týden a něco už se zase začnou dny pomalu, ale jistě prodlužovat.
Pokud si chcete užít i u nás svátek sv. Lucie se vším, co k tomu patří – tedy hlavně se světlem, které poráží temnoty noci – vydejte se zítra do pražské Tróje na „Barokně-digitální slavnost světla“.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
