Miláčku, ty slipy si nesvlíkej! Proč je dobré mít přiléhavé plavky, i když to není moc sexy

Povím vám takovou příhodu. V 90. letech jsme byli s maminkou v Chorvatsku u moře a byl s námi tehdy i její zánovní přítel. Počasí bylo jadransky horké, takže na módu v apartmánu se příliš nehledělo, moje dospívající sestra ale ani tak nemohla přenést přes své puritánské srdce, že matčin druh před ní chodí po pokoji pouze ve slipech, myšleno běžném spodním prádle. „A bude ti vadit, když bych nosil plavky?“, položil lstivý otčím protiotázku. „Jasně, že ne, to je úplně v pohodě!“, zaradovala se sestra představující si sexy skejťácké trenky Dylana z Beverly Hills 902 10. Jiří, který za moment vystoupil zpoza skříně v osmdesátkových plavkách obdobného tvaru jako textil, který před chvílí sundal, uvedl sestru v němý údiv, ze kterého už se po zbytek zájezdu neprobrala. Jak nespravedlivé bylo ovšem její povrchní opovržení! 

Pokud existuje místo, kde se v plné nahotě – a to doslova – ukazuje krize moderní maskulinity a estetický rozvrat střední Evropy, není to Poslanecká sněmovna, ale břeh Máchova jezera nebo libovolná pláž na Makarské. Právě zde totiž probíhá dekády trvající zákopová válka mezi dvěma nesmiřitelnými tábory: hrdinnými vyznavači klasických „slipových“ plavek a armádou změkčilých uživatelů koupacích trenek, které svým objemem připomínají spíše padáky pro výsadek v Normandii.

Jako pisálek, který se obvykle zabývá spíš aerodynamikou pětimetrových SUV nebo mostařským stavebnictvím, nemohu přehlédnout, že tento souboj není jen otázkou vkusu. Je to hluboký filozofický spor o hygienu, praktičnost a schopnost sebereflexe.

Začněme u klasiky. Přiléhavé plavecké slipy. Tento kus textilu, který v osmdesátých letech definoval „Modern Solid“ design každého správného otce rodiny, dnes přežívá jako relikt doby, kdy muži neměli potřebu schovávat polovinu své identity do pytloviny.

Výhody jsou zřejmé z hlediska čisté inženýrské logiky: minimální odpor vody, takřka dokonalé opálení a především bezkonkurenční rychlost schnutí. Zatímco uživatel trenek s sebou po zbytek odpoledne nosí pět litrů vody (o kterou opakovaně okrádá majitele bazénu nebo správce povodí(, jako suvenýr, vyznavač lycry je v suchu dřív, než dopije první drink u stánku se smaženým tovarem.

Má to však jeden háček, a tím je ona zmíněná sebereflexe. Slipy jsou neúprosným skenerem tělesné schránky nositele - kterým pohříchu většinu nebývá triatlonista chystající se na havajského iron mana, ale spíš reklamní panáček firmy Michelin, v jehož záhybech se onen někdy už dost řídký kousek látky často tak nějak ztrácí.

Zkrátka, pokud váš tělesný design připomíná spíše ojetou Felicii po třech bouračkách než aerodynamický koncept Škoda Vision 7S, lycra vám nic neodpustí. Vizuální teror, který někteří spoluobčané v tomto úboru provozují, je v podstatě voláním o pomoc adresovaným ministerstvu zdravotnictví. 

Na druhé straně stojí uživatelé koupacích trenek. Argumentace je jasná: „Je to pohodlné, vypadám v tom jako surfař z Kalifornie a můžu v tom jít rovnou na oběd.“ Přiznejme si, že pro většinu populace s průměrným BMI je plátěný „pytel“ milosrdnou dekou, která do jisté míry zakryje hříchy loňské grilovací sezóny i komplexy s (ne)velikostí přiirození.

Praktičnost je zde ovšem jen iluzorní. Koupací trenky jsou v podstatě textilní kotvou. Jakmile do nich nateče voda, jejich hmotnost vzroste o 400 % a vy se v bazénu pohybujete s elegancí kanoe, do které vytesal Old Shatterhandovi díru sám náčelník Inčučuna. A co hůř – hygiena. Zatímco slipy jsou funkční prádlo, trenky s vnitřní síťkou jsou ideálním inkubátorem pro všechno, co v horce a vlhku rádo bují. Nosit na sobě půl dne mokrý, pískem nasáklý stan, ve kterém se drží vlhkost déle než v amazonském pralese, je technologický anachronismus blízký zálibě v końzumování pizzy „Hawai“ zapíjené „Picollem“.

Souboj mezi „slipaři“ a „bermuďáky“ je v podstatě soubojem mezi rizikovým hrdinstvím a bezpečnou průměrností. Přiléhavé plavky vyžadují disciplínu a antické tělo, které nemusí bojovat s fyzikálními zákony. Trenky zase nabízejí komfort anonymity za cenu toho, že se po pláži pohybujete jako mokrý hadr na podlahu a když budete potřebovat rychle odplavat od potápějící se lodi, vrak vás s sebou pod vodu stáhne jako první. 

Pragmatickým řešením jsou podobně jako u spodního prádla takzvané „boxerky“ – zlatá střední cesta. Mají nohavičku, která neuráží estetické cítění okolí, ale zároveň přiléhají tak, aby z vás nedělaly ekologickou katastrofu v pohybu. 

Ano, dovtípili jste se správně - podobně jako v mnoha jiných společenských otázkách chybí našinci i v otázce plaveckých úborů jedno a sice soudnost a ohleduplnost Bez nich budeme u vody dál svědky tragikomedie, kde jedna strana ukazuje až příliš a druhá se snaží zakrýt to, co je stejně všem jasné. Nejlépe snad obrátit se k naturismu.