GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Okurkovou sezónu letní mediální zahálky v bulvárních médiích od Blesku po iDnes zaplnila „kauza“ prezidenta Petra Pavla, který si ve volném čase odskočil do Maďarska fotografovat závody formule 1. Očekávaný shitstorm v diskusních vláknech znovu odhalil, jak hloupá a zakomplexovaná umí být část české společnosti, a zároveň potvrdil, jakou výjimku v tomto expandujícím morálním marasmu představuje důstojná hlava státu, kterou máme.
V Česku se neodpouštějí dvě věci: úspěch a vkus. Když se na sociálních sítích objevily fotografie Petra Pavla, jak s profesionálním Nikonem v ruce dokumentuje dění v boxech formule 1 na Hungaroringu nebo projíždí zatáčky na mosteckém autodromu, část české veřejnosti dostala hysterický záchvat. Prý je to „papalášství“. Prý si „užívá za naše“. Realita je přitom přesně opačná. Po letech estetického i morálního úpadku máme v čele státu člověka, který působí jako lídr západního střihu, a ne jako kompars z normalizačního seriálu Plechová kavalérie.
Když prezident opravdu reprezentuje
Český ústavní řád dává prezidentu republiky především reprezentační úlohy, které Petr Pavel na rozdíl od svých dvou předchůdců, kteří se ožírali u korunovačních klenotů nebo kradli v zahraničí psací potřeby, zvládá na jedničku.
Prezident ČR na formuli 1 nebo na MotoGP není jen chlapík s koníčkem. Je to symbol důstojnosti. Když se postaví vedle pilotů F1 nebo špičkových mechaniků, nepůsobí tam jako vetřelec, ale jako někdo, kdo do tohoto světa výkonu, disciplíny a technické dokonalosti patří. Reprezentuje stát způsobem, který v zahraničí nebudí soucitné úsměvy, ale respekt.
Srovnejme si to s „elitou“ naší opoziční a protestní scény. Zatímco Pavel v tichosti fotí, pánové jako Filip Turek, Andrej Babiš, Oto Klempíř nebo Jindřich Rajchl dělají show pro ty nejnižší pudy. Nic jiného prostě nesvedou, pročež jsou závistiví a zakomplexovaní – stejně jako valná část jejich příznivců.
Andrej Babiš si na sociálních sítích hraje na lidového vypravěče, zatímco jeho jediným skutečným zájmem je ochrana vlastního impéria, přičemž neváhá kdykoliv veřejně „zhejtovat“ kohokoliv, kdo mu nejde na ruku. Filip Turek, samozvaný milovník motorismu, zase staví svou politickou existenci na póze, která v mnoha ohledech balancuje na hraně estetiky, z níž mrazí.
O pornoherci a ruském švábovi Jindřichu Rajchlovi, jehož politika je jen směsí strachu a dezinformací, nebo o Petru Macinkovi, který z Institutu Václava Klause udělal detašované pracoviště pro urážení všeho moderního, ani nemluvě. O Jardovi Foldynovi, který dvacet let terorizuje manželku, kterou to konečně přestalo bavit, a Oto Klempířovi, který už se bojí mezi lidi svého rezortu, také ne.
To nejsou státníci, to jsou obchodníci s deštěm, kteří si pletou politiku s jarmarkem.
Co jsme si upekli, to máme
V diskusních fórech se pod fotografiemi prezidenta z Hungaroringu okamžitě projevila lákavě zapáchající česká žumpa: „Proč není v práci?“, „Kdo mu to platil?“, „Pávek je vrah a agent UA!“. Ta míra nenávisti je fascinující. Jako by část národa nemohla vystát, že prezidentem není někdo, kdo jim připomíná jejich vlastní rezignaci na aktivní život.
A v tom je ten zakopaný pes. Velká část Čechů má totiž v hlavě pořád stejný obraz: Miloše Zemana v nadměrném žlutém nafukovacím člunu, jak se nechává unášet vlnami hnijícího rybníka na Vysočině, v ruce možná nějakou tu „vypálenou“ lahůdku a kolem sebe ochranku, která ho musí do člunu vmanipulovat. Ten obraz ožralého klidu a rezignace na jakoukoliv estetickou formu byl pro mnohé uklidňující, stejně jako kdysi normalizační nehybnost přející neschopným, líným a udávajícím.
Zeman v člunu nevyžadoval po nikom, aby se snažil, aby vypadal dobře nebo aby reprezentoval hodnoty. Byl to obraz úpadku, se kterým se dalo snadno ztotožnit.
Petr Pavel je oproti tomu „frajer“. Je to člověk, který v životě něco dokázal v nejdrsnějším možném prostředí válečných konfliktů. A to, že ve volném čase nezaleze pod deku s becherovkou, ale vezme foťák a jde mezi lidi tam, kde se něco děje, je jen dalším důkazem jeho vitality.
Pokud někomu vadí, že má prezident koníčky na úrovni 21. století a vypadá při nich jako chlap, je to spíš vizitka onoho kritika než Petra Pavla. Možná bychom si měli zvyknout, že hradní pán už nemusí být jen oteklá postava vrávorající u korunovačních klenotů, ale někdo, koho se nemusíte bát poslat kamkoliv do světa. I kdyby to bylo jen do boxů formule 1. Takhle vypadá správná reprezentace.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a naučíte se řídit nafukovací člun. Díky.
