Za pádem skvělých podniků často nestojí ekonomika, ale lidé. Bistro M’roll v Dittrichově ulici, nenápadný klenot pražského Nového Města, si za roky vybudovalo pověst legendy. Teď se ale jeho příběh možná chýlí ke konci — a na jejich proslulé Pad Thai už nemusí být moc času.
„Tak, jak se máte, příteli, pracujete dost intenzivně na tom miminku? Vaše přítelkyně je tak krásná!“, škádlívala mě dlouhé roky s rošťáckým úsměvem místo pozdravu paní Nhan. Když jsem do bistra M`roll zastrčeného na periferii Nového Města nedaleko Emauz zavítal po delší době minulý týden, cosi bylo jinak. Za pultem mě zdravila milá Ukrajinka. „Asi si majitelé chtějí po letech každodenní dřiny jen trochu ulevit“, pomyslel jsem si. Blondýnka ale na obvyklém místě Nhan působila poněkud nepatřičně, tak mi to nedalo a přeptal jsem se, kdy že bude paní šéfová svoji perfektní češtinou zase bavit hosty. „Příjďte příští týden,“ dozvídám se po chvíli páčení odpovědi.
Vkusná asijská moderna
M'Roll na adrese Dittrichova 8 byl a stále ještě je přesně ten typ podniku, do kterého se vracíte, protože tam voní domov vytvořený dvěma rodilými Vietnamci, ale v evropském podání – je to čerstvé, autentické a bez zbytečného balastu. Žádné kýčovité asijské lampiony, žádné přehnané dekorace.
Prostě jak ho popsali návštěvníci na TripAdvisoru: „cute little place“ a „unpretentious South East Asian bistro“. Zatímco vždy milá a vtipná Nhan se donedávna starala o hosty často za přítomnosti svých šikovných dětí, pán domu v dobrém slova smyslu řádil v kuchyni.
Teď k tomu nejdůležitějšímu – k jídlu. Menu je zaměřené na vietnamskou a thajskou kuchyni, ovšem s evropským nádechem: fresh rollky, pho, kari, nudle, udon…
Dobré je začít s Fresh’n’Roll a hovězími závitky – křupavé, čerstvé, plné bylinek. „Wonderful crunchy spring rolls,“ jak to trefně shrnul jeden recenzent z TripAdvisoru. Kvalitní vietnamskou klasiku Pho Bo nadevše zdobí pečlivě vymazlený vývar. Má sílu, voní kořením a je naprosto poctivý.
Zkuste ale hlavně něco z hlavních jídel – třeba kari nebo udon.Porce jsou štědré, chutě vyvážené a čerstvé ingredience cítíte v každém soustu. Salmon Curry překvapí svěžestí a kvalitou surovin – maso je měkké, omáčky krémové a aromatické, kokosové mléko v kari krásně hebké. Litchi Curry nebo Chick & Lemongrass mají tu správnou exotickou jiskru, která pobaví chuťové pohárky, ale nepřehání to s pálivostí. A Coconut soup nebo Tom Yum? Krémové, voňavé, plné chutí – mnozí je označují za výborné a syté.
Já sem ale odjakživa chodím na hovězí Pad Thai, za mě vlajkovou loď podniku. Je famózní, chuťově bohaté, s perfektní rovnováhou sladkého, kyselého a pikantního a kvalitním masem. Několikrát se mi stalo, že jsem si tento majstštyk chtěl odvézt domů k večeři, nakonec jsem ho ale zhltnul ještě cestou v autě...
Konec pohádky?
Přicházím, jak jsem si slíbil, o týden později. Lokál v čase lehce poobědovém skoro prázdný, jen za pultem nervózní pan majitel Phan Hữu Mạnh s kruhy pod očima. Trochu nevhodně se ptám po jeho paní, protože tohle je prostě děsný nezvyk. „Už měsíc nebyla. Není.“, odpovídá Manh typicky úsporně vietnamsku. Na rozdíl od Nhan neumí dobře česky, i tak ale řeč vázne. Manh se mi lámanou češtinou snaží vysvětlit něco v tom smyslu, že odjíždí a podnik zavírá. Nechápu. Ptám se znovu, ale vyrozumívám to samé. „Manželka už nechce“, uzavírá neplodnou diskusi Manh.
Zmatený odcházím domů. Nedá mi to a trochu pátrám. Přímo na facebookové stránce restaurace nacházím bolestivé rozloučení paní Nhan se všemi návštěvníky svého podniku, který měl díky ní a skvělému jídlu vždy nezaměnitělný „vibe“.
Jenže se prostě rozvedli a dál bych to nechtěl pitvat, i když podrobnosti nechybí. Blbé na rozvodech je, že jsou jimi vždycky nejvíce biti ti třetí - děti a v tomto případě ještě dítě v podobě jedinečného stravovacího zařízení. Snad se na společné péči přece jen dohodnou, ale pro případ, že by se to nestalo, neprodleně do M`rollu vyrazte na oběd.
