REPORTÁŽ MICHALA BORSKÉHO I Málokoho dnes napadne, že když v Praze něco ztratí, mohl by se s tím znovu shledat díky městské službě Ztráty a nálezy. Instituce, kterou město provozuje, protože ze zákona musí, dokáže člověku udělat obrovskou radost, a skoro nic to nestojí.
Fanoušci starých českých filmů si jistě vzpomenou na úvodní scénu z půvabného snímku Svatební cesta do Jiljí: Josef Abrhám a Libuše Šafránková se tam seznámí během zmateného pobíhání mezi okénky „Ztráty“ a „Nálezy“ ve stejnojmenné provozovně.
Věřte nebo ne, ale ten „podnik“ najdete v pražské ulici Karolíny Světlé dodnes. Dodnes dokonce navenek i uvnitř vyhlíží podobně, jako když v něm v roce 1983 natáčeli zmiňovaný film.
„Lidi si myslí, že služba tohoto typu musela podobně jako jiné po roce 1989 zaniknout, jenže my musíme existovat,“ povídá mi s úsměvem Dušan Koštialik starající se o věci, které v Praze někdo najde (a nenechá si je pro sebe). Sám jsem jednou služeb Ztrát a nálezů v poslední naději využil, a když jsem se díky tomu znovu nečekaně shledal se svými klíči, měl jsem dobrý den celý další týden.
Triumvirát nezklame
„Klíče, mobily, peněženky,“ vyjmenovává pan Koštialik oblíbený „triumvirát věcí“, které lidé nejčastěji nosí po kapsách – a tím pádem také nejčastěji ztrácí. Do nenápadné ošuntělé provozovny v ulici Karolíny Světlé je jednou týdně přiváží zřízenci dopravního podniku a jednou za měsíc sem z pražského letiště míří plná dodávka.
„Lidé z ulice sem s nalezenými věcmi už takřka nechodí,“ říká dnes již jediný pracovník bohulibé služby. Mnohem častější jsou podle něj návštěvy policistů, kteří sem nosí věci, jež jim někdo přinesl na služebnu nebo se jim do rukou dostaly někde v „terénu.“ To se ovšem netýká osobních dokladů, jejichž nálezy má v gesci právě policie.
„Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji,“ zní přesná definice nálezu v občanském zákoníku.
Takovou věc, jejíhož majitele nezná, je nálezce povinen předat obci, na jejímž území věc nalezl. Právě z tohoto ustanovení zákona také vyplývá povinnost obce službu Ztráty a nálezy provozovat. Že má obskurní místnost v Karolíny Světlé č. 5 otevřeno jen dvakrát týdně (v pondělí a ve středu), je už jiná věc.
Zboží všeho druhu
Nevelká provozovna v centru Prahy, která svojí náladou připomíná vetešnictví nebo mandl, je jen pomyslnou špičkou ledovce ve svém oboru. Podle Dušana Koštialika se sem vejdou pouze příruční předměty, těmi největšími jsou odložená zavazadla nebo velcí plyšoví krtečci, které v parku zapomněly čínské děti.
„Sklady na velké věci, jako jsou televize, jízdní kola nebo invalidní vozíky, máme na Černém Mostě a v Holešovicích,“ vykládá zpoza mříží své kukaně, která věrně připomíná celu předběžného zadržení, Dušan Koštialik. Právě opuštěné vozíky pro invalidy poslední dobou ze záhadných důvodů prý dost „letí“.
Rukama dobré duše Ztrát a nálezů ale v nedávné době prošly i komodity jako posilovač břišních svalů, stolová pila, petardy, napěňovač mléka, mobilní klimatizace, šicí stroj, kovová pouta, ukulele, demižon nebo školní vysvědčení. Jedno je jasné – převis „nabídky“ nad „poptávkou“ je ze zřejmých důvodů obrovský.
Za tři „ká“ denně
Nejčastěji lidé zapomínají věci v prostředcích městské hromadné dopravy. Samotný Dopravní podnik hl. m. Prahy zaznamenal jen za sedm měsíců letošního roku 4 194 nálezů, z nichž bylo vráceno 45 % předmětů, tedy 1890 nálezů. Jedná se hlavně o tašky, batohy, mobilní telefony, klíče, peněženky, platební karty, sluchátka a jízdenky na MHD.
S nálezci ztracených věcí, resp. institucemi, které je do úschovy předávají, je sepsán protokol o odevzdané věci, který je možné vést i anonymně. Majitelé musí při zájmu o navrácení věci prokázat její vlastnictví a legitimovat se občanským průkazem nebo cestovním pasem. Nalezená věc je uschována po dobu tří let, poplatek za každou uloženou věc je 3 Kč za kalendářní den.
„Každý předmět musíme prozkoumat, resp. otevřít, abychom jej mohli řádně popsat do protokolu a případně kontaktovat majitele,“ popisuje svoji mravenčí agendu Dušan Koštialik.
Pokud se majitel o ztracenou věc nepřihlásí, nálezy se prodávají každý měsíc (jedná se o soubor nalezených věcí, nikoli jednotlivé předměty). Koupě je otevřená pro všechny fyzické a právnické osoby, jediným kritériem je nabídnutá cena, žádné minimum neexistuje.
Do prodeje ovšem putují pouze věci, které hlavní město Praha nemůže využít pro svou potřebu nebo pro potřeby organizací, které zřizuje. V minulosti byla v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku posílena práva nálezce, který si může vyhradit, že chce po uplynutí úložní doby nabýt nalezenou věc do vlastnictví. Veškeré nálezy i prodeje jsou vždy umisťovány na Úřední desku Magistrátu hl. m. Prahy.
Hezká práce
Mezi desítkami pytlů, pytlíků, beden a bedýnek se pan Koštialik pohybuje jako ryba ve vodě. Ptám se obligátně na různé zajímavé případy. „Jednou si sem zaletěl pro zapomenutou kreditku jeden Američan. Zaplatil 2500 -Kč za úložné.“
A hned přidává další příhodu: „Jedna paní byla nedávno šťastná jako blecha, když si mohla vyzvednout peněženku, kterou před třemi lety přinesla narvanou penězi. Nikdo si ji ve lhůtě nevyzvedl.“ Radost udělaly Ztráty a nálezy i ženě, která se zde shledala s řetízkem, který jí dal manžel na smrtelné posteli.
Standardní rozhovor mezi člověkem, který něco ztratil, a zaměstnancem provozovny ale probíhá nejčastěji třeba takto: „Dobrý den, nemáte tady moji růžovou peněženku se žábou? Poslali mě sem od policie, ať to zkusím.“
– „A kdy jste ji ztratila, měla nějaké zvláštní znaky? Podívejte se tady do té krabice, to je za listopad.“
„Hmm... Tak bohužel.“
Dušan Koštialik by svoji práci přesto neměnil. „Je to pozitivní povolání,“ říká s potutelným úsměvem a mizí mezi napěchovanými regály.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
