Egypt bez stresu: Proč se politici, celebrity i turisté sjíždějí do Sharm el-Sheikhu

Do egyptského Sharm el-Sheikhu jsem odletěla na pozvání cestovní kanceláře Join UP!, a už samotný začátek cesty byl důležitým detailem: přímý let z Prahy bez přestupu. V době, kdy se cestování zbytečně komplikuje, je několikahodinový let, po kterém člověk vystoupí rovnou do tepla, luxusem sám o sobě. 

Žádné přebíhání terminálů, žádné čekání, žádná improvizace. Jen plynulý přesun ze středoevropské zimy do světa, kde se život odehrává venku.

Sharm el-Sheikh je destinace, která se dá navštívit celoročně, ale únor a březen jsou zcela výjimečné. Denní teploty se pohybují mezi 22 a 26 °C, večery jsou příjemně chladnější a Rudé moře má kolem 23 °C. Je to teplo, které neunavuje. Teplo, ve kterém se dá chodit, přemýšlet, sportovat i sedět dlouhé hodiny u moře.

Zatímco u nás je to období bez slunce, krátkých dnů a zimních depresí, tady se všechno zpomaluje. Člověk se přistihne, že se ráno probouzí bez budíku a večer neusíná s pocitem, že den byl jen další položkou na seznamu povinností. Pokud existuje racionální argument pro zimní cestování, Sharm ho nabízí v plné síle.

Zázemím během pobytu se stal Sultan Gardens Resort 5* v oblasti Sharks Bay. Velký, rozlehlý resort s all-inclusive konceptem, který ale nepůsobí anonymně. Rozlehlé zahrady, několik bazénů, kvalitní gastronomický servis a personál, který má čas i náladu.

Jedním z hlavních benefitů hotelu je kombinace písečné pláže a vstupu do moře z mola. Důvod je praktický i ekologický: pobřeží Sharmu lemuje korálový útes, který chrání podmořský život. Vstup z mola znamená okamžitý kontakt s jedním z nejkrásnějších podmořských světů Rudého moře – bez nutnosti lodního výletu. Pro šnorchlování ideální, pro přírodu ohleduplné.

Sharm el-Sheikh je zvláštní město – a právě v tom spočívá jeho výjimečnost. Nejde o přirozeně vyrostlé historické centrum, ani o klasické egyptské město se spletí ulic, tržišť a všudypřítomného chaosu. Sharm el-Sheikh je projekt, promyšlený a dlouhodobě budovaný prostor, který měl od počátku sloužit jako výkladní skříň Egypta vůči světu.

Město leží na nejjižnějším cípu Sinajského poloostrova, mezi Akabským zálivem a Rudým mořem, v krajině, kde se poušť potkává s horami a moře s jedněmi z nejzachovalejších korálových útesů planety. Geografická izolace – Sinaj je přece jen „jiný Egypt“ – je jedním z klíčových faktorů, které Sharm formovaly. Město je fyzicky i mentálně vzdálené Káhiře, Alexandrii i tradičním centrům egyptského života, což mu umožnilo vyvíjet se podle odlišné logiky.

Původně šlo o malou rybářskou osadu u Žraločí zátoky, jejíž význam byl dlouho zanedbatelný. Zlom nastal ve 20. století, kdy se oblast stala strategickým bodem během arabsko-izraelských konfliktů. Po šestidenní válce v roce 1967 připadl Sinajský poloostrov Izraeli a na místě dnešního Sharm el-Sheikhu vznikla izraelská osada Ofira. Právě Izraelci zde položili základy turistické infrastruktury – včetně letiště, silnic a prvních hotelů – s vizí moderního letoviska orientovaného na mezinárodní klientelu.

Po podpisu mírových dohod z Camp Davidu a navrácení Sinaje Egyptu na počátku 80. let se Sharm el-Sheikh stal symbolem nové éry. Egyptské vedení se rozhodlo původní izraelskou infrastrukturu nezničit, ale rozvíjet. Prezident Husní Mubarak z něj učinil své neoficiální druhé sídlo a investice začaly proudit do hotelnictví, dopravy, bezpečnosti i urbanismu. Město bylo koncipováno nikoli jako organicky rostoucí celek, ale jako mezinárodní turistické centrum s jasnými pravidly.

Tato umělost – často vnímána jako slabina – je ve skutečnosti jedním z důvodů, proč Sharm funguje. Ulice jsou široké, doprava relativně přehledná, chodníky dimenzované pro pěší provoz, veřejný prostor udržovaný. V porovnání s jinými egyptskými letovisky působí Sharm el-Sheikh klidnějším, čistším a luxusnějším dojmem. 

Egyptský „kreativní chaos“ zde musel ustoupit organizaci, protože cílovou skupinou byli státníci, diplomaté, byznysmeni a náročná mezinárodní klientela.

Za ideální období pro návštěvu Sinajského poloostrova lze jednoznačně považovat měsíce od února do dubna. Právě tehdy se zdejší klima dostává do rovnováhy, kterou Evropané vnímají jako téměř dokonalou. Denní teploty se pohybují mezi 22 a 28 °C, večery jsou mírně chladnější, ale stále příjemné, a vzduch je suchý, bez dusna.

Zásadní roli hraje i moře. Rudé moře má v tomto období teplotu přibližně 22 až 24 °C, což je ideální jak pro plavání, tak pro šnorchlování či potápění. Voda je mimořádně čistá, viditelnost pod hladinou patří k nejlepším v roce a korálové útesy doslova hrají barvami.

Pro návštěvníky ze střední Evropy má toto období ještě jeden, méně měřitelný, ale o to důležitější rozměr: psychologický kontrast. Zatímco doma vrcholí období nedostatku denního světla, únavy a sezónních depresí, Sinaj nabízí dlouhé slunečné dny, stabilní počasí a pobyt převážně venku. Efekt několika dnů strávených na slunci je často výraznější než letní dovolená.

Specifikem Sinajského poloostrova je také vítr. Zejména v oblasti Nabq Bay a severnějších částí Sharm el-Sheikhu může být v zimních a jarních měsících větrněji. Pro někoho drobná nepříjemnost, pro jiné ideální podmínky pro kitesurfing a windsurfing. V teplejších měsících vítr paradoxně zvyšuje komfort pobytu a snižuje pocitovou teplotu.

Poušť a hory Sinaje mají navíc vlastní mikroklima. Noční teploty zde mohou v zimě výrazně klesat, což je třeba brát v úvahu při výletech mimo pobřeží, například k hoře Sinaj nebo do kláštera sv. Kateřiny.

Sharm el-Sheikh je zároveň městem kontrastů. Na jedné straně stojí luxusní resorty, mezinárodní hotelové řetězce, golfová hřiště a nákupní centra. Na straně druhé poušť, hory Sinaje a podmořský svět Rudého moře, který patří k biologicky nejbohatším oblastem světa. Korálové útesy v okolí Ras Mohammedu či Shark Bay nejsou jen turistickou atrakcí, ale také důvodem, proč zde vznikl přísně chráněný národní park.

Město se skládá z několika odlišných čtvrtí, z nichž každá má vlastní rytmus a charakter. Naama Bay funguje jako společenské a zábavní centrum, Hadaba nabízí rezidenčnější atmosféru, Sharks Bay kombinuje luxus s přímým kontaktem s mořem a Nabq Bay představuje moderní, nově budovanou zónu velkých resortů. Tato fragmentace není náhodná – Sharm el-Sheikh byl od počátku plánován jako mozaika funkčních zón, nikoli jako kompaktní město.

Z hlediska klimatu patří Sharm el-Sheikh k nejstabilnějším destinacím v regionu. I když leží severněji než některá jiná rudomořská letoviska, má díky geografii a proudění vzduchu vyrovnanější počasí. Teplé moře, minimální srážky a vysoký počet slunečných dní činí z města ideální útočiště zejména v zimních měsících.

Možná nejpřesnější charakteristikou Sharm el-Sheikhu je, že nejde o „pravý Egypt“ – ale o Egypt, jaký by si jeho tvůrci přáli ukázat světu. Je to místo uhlazené, kontrolované, bezpečné a funkční. Pro některé až příliš. Pro jiné právě proto přitažlivé. Není to město, které by člověka ohromilo historií, ale město, které funguje jako prostor pro oddech, setkávání a klid v jinak neklidném regionu.

Nepodceňujte zimní dovolenou u moře a nepřeceňujte naopak tu letní. K odpočinku opravdu potřebujeme 
sluneční světlo, které je pro lidské tělo jedním ze základních biologických regulátorů a jeho nedostatek se neprojevuje jen horší náladou, ale i fyziologickými změnami. 

Pobyt na slunci stimuluje tvorbu vitaminu D, který je klíčový pro imunitní systém, zdraví kostí i správnou funkci svalů, a jehož deficit je ve střední Evropě v zimních měsících velmi častý. Sluneční světlo zároveň ovlivňuje cirkadiánní rytmus, tedy vnitřní biologické hodiny – pomáhá tělu rozlišovat den a noc, zlepšuje kvalitu spánku a stabilizuje hormonální rovnováhu. 

Na psychické úrovni podporuje uvolňování serotoninu, neurotransmiteru spojeného s pocitem klidu, energie a duševní pohody, jehož snížená hladina bývá spojována se sezónními depresemi. Pravidelný pobyt na denním světle tak nepůsobí jen jako krátkodobé povzbuzení nálady, ale jako systematická prevence únavy, podrážděnosti a dlouhodobého psychického vyčerpání, což z něj činí jednu z nejpřirozenějších a zároveň nejopomíjenějších forem péče o zdraví.

Pokud existuje místo, které se stalo symbolem Sharm el-Sheikhu, je to Farsha Café. Kavárna a lounge vystavěná na útesu nad Rudým mořem působí jako kulisa z orientální pohádky. Přes den láká výhledem na moře, večer se proměňuje v pulzující prostor plný světel, hudby a vůně vodních dýmek. Farsha není jen podnik – je to rituál. Místo, kam se nechodí na rychlou kávu, ale kde se zůstává, pozoruje a nechává plynout čas.

O něco klidnější, ale neméně působivou atmosféru nabízí Basata Café v oblasti Sharks Bay Oasis. Leží přímo u pláže a kombinuje kavárenský klid s možností šnorchlování jen pár kroků od stolu. Je to typ místa, kvůli kterému člověk pochopí, proč se v Egyptě tolik žije venku – světlo, moře, jednoduché jídlo a pocit, že nikam nespěcháte.

Společenským centrem moderního Sharmu je bezpochyby SOHO Square. Rozsáhlý komplex spojuje nákupní pasáže, restaurace, kavárny, koncertní pódia i slavnou tančící fontánu. Večer se tu schází místní i turisté a atmosféra připomíná spíš středomořské letovisko než severoafrické město. Není to autentický Egypt v tradičním slova smyslu, ale je to Egypt současnosti, sebevědomý a kosmopolitní.

Kdo chce zažít opravdový ruch, zamíří do oblasti Naama Bay, kde se noční život odehrává na promenádě plné barů, klubů a salónků. Hudba se tu mísí s pouličním životem a energie místa je nakažlivá – ať už člověk tančí do noci, nebo jen sedí s drinkem a pozoruje dění kolem.

Nakupování v Sharm el-Sheikhu není jen o suvenýrech, ale o střetu světů. Starý trh (Old Market) nabízí tradiční egyptské produkty, koření, textil i řemeslné výrobky a je jedním z mála míst, kde lze zažít klasické smlouvání. Na opačném pólu stojí Genena Mall, moderní nákupní centrum s obchody, kinem, kluzištěm a rodinnou zábavou. A pak je tu opět SOHO Square – spojení nákupů a společenského života v jednom.

Stačí vyjet pár kilometrů za město a hotelové zahrady vystřídá sinajská poušť. Výlet do pouště patří k nejsilnějším kontrastům, které Sharm nabízí. Jízda na čtyřkolkách nebo buginách, projížďka na velbloudu a ticho přerušované jen větrem připomínají, že moderní město stojí uprostřed drsné, prastaré krajiny.

Poušť není jen adrenalinová atrakce – je to prostor, který učí zpomalit. Pohled na hory Sinaje při západu slunce patří k momentům, které se nevytrácejí z paměti.

Rudé moře je jedním z hlavních důvodů, proč Sharm el-Sheikh existuje. Potápění a šnorchlování zde patří ke světové špičce.

Národní park Ras Mohammed nabízí korálové útesy, které se táhnou desítky kilometrů a jsou domovem stovek druhů ryb. Viditelnost pod vodou bývá vynikající po celý rok a podmořský život je neobyčejně pestrý.

Zážitkem nejen pro potápěče je vrak britské lodi SS Thistlegorm, který patří k nejznámějším potápěčským lokalitám světa. I pro začátečníky je však Sharm ideální – mnoho hotelů má přístup k útesům přímo z mola a základní šnorchlování nevyžaduje žádné složité přesuny.

Samozřejmě, že se můžete stravovat bez problémů v hotelu formou all-inclusive. Ale byla by škoda nevyrazit za jídlem do města. Sinajský poloostrov má totiž v egyptské gastronomii výjimečné postavení. Nejde jen o geografii, ale o střet dvou světů – tradiční beduínské kuchyně vnitrozemí a lehké pobřežní kuchyně Rudého moře. Právě tato kombinace dává místnímu jídlu charakter, který se citelně liší od klasické egyptské kuchyně údolí Nilu.

Zatímco ve zbytku Egypta dominuje sytá, převážně vegetariánská strava založená na luštěninách, rýži a chlebu, Sinaj pracuje více s masem, ohněm, jednoduchostí a čerstvostí surovin. Beduíni vaří s tím, co je k dispozici – maso, rýže, koření – a výsledek není komplikovaný, ale hluboký a autentický. 

Srdcem sinajské gastronomie je beduínský způsob přípravy jídla, jehož symbolem je zarb – maso (nejčastěji jehněčí nebo kuřecí) pečené pomalu několik hodin v podzemní peci vyhřívané uhlíky. Maso se připravuje spolu se zeleninou a rýží, bez zbytečných omáček, zato s důrazem na přirozenou chuť suroviny. Zarb není „rychlé jídlo“ – je to událost, sdílení, čas.

Typické jsou i různé podoby grilovaného masa, jednoduché kořenění, plochý chléb a omáčky na bázi tahini či jogurtu. Beduínská kuchyně je střídmá, ale překvapivě aromatická, založená na kmínu, koriandru, skořici a kardamomu – koření, které zahřívá, ale nepřebíjí chuť surovin, z nichž jsou místní pokrmy připravované.

Druhou tvář Sinaje formuje moře. V Sharm el-Sheikhu a okolí se kuchyně přirozeně posouvá k rybám a mořským plodům, které jsou často připravovány velmi jednoduše – grilované celé ryby, krevety, kalamáry nebo tradiční sayadeya, rýže vařená v rybím vývaru s karamelizovanou cibulí.

Na rozdíl od vnitrozemského Egypta, kde jsou ryby spíše doplňkem, je zde moře každodenní součástí jídelníčku. Čerstvost hraje hlavní roli a kuchyně se blíží středomořskému stylu – méně tuku, méně těžkých omáček, více chuti samotné suroviny.

Sinaj není gastronomickou destinací ve smyslu michelinských ambicí. Je to místo, kde jídlo není exhibice, ale rovnováha – mezi pouští a mořem, tradicí a jednoduchostí, chutí a klimatem. A právě proto si ho člověk pamatuje.

Bezpečnost v Sharm el-Sheikhu není vedlejším produktem turismu. Je to jeho základní stavební kámen. Město bylo od počátku koncipováno jako prostor, kde se mají bez obav pohybovat státníci, diplomaté, byznysmeni, celebrity i turisté z celého světa – a tomu odpovídá i způsob, jakým je řízeno.

Sharm el-Sheikh je dlouhodobě jedním z nejstřeženějších měst v Egyptě. Není to patrné na první pohled, ale o to účinnější je systém, který zde funguje. Město je obehnáno bezpečnostním perimetrem, přístupové komunikace jsou kontrolované a pohyb osob i vozidel je monitorován. Právě proto si Sharm el-Sheikh opakovaně vybírají světoví lídři jako místo pro mezinárodní summity, mírová jednání a ekonomická fóra.

Přezdívka „Město míru“ není pouhým symbolem. Právě zde se v minulosti setkávali egyptští a izraelští představitelé, probíhaly zde summity o Blízkém východě i klimatická konference COP27. Takové akce by se nemohly odehrávat v prostředí, které by nebylo dlouhodobě považováno za stabilní a bezpečné.

Bezpečnost v Sharm el-Sheikhu má samozřejmě i svou daň. Město není zcela otevřeným organismem, jaký známe z evropských metropolí. Některé oblasti jsou přístupné jen omezeně, pohyb je strukturovaný a spontánnost má své hranice. Pro část cestovatelů to může působit až sterilně.

Právě tato „řízenost“ je ale důvodem, proč Sharm el-Sheikh funguje tak, jak funguje. Je to město kompromisu: méně autenticity výměnou za stabilitu, méně chaosu výměnou za klid. A pro mnoho lidí – včetně světových lídrů – je to kompromis velmi přijatelný.

Egypt není homogenní destinací. Rozdíly mezi jednotlivými městy a regiony nejsou jen otázkou velikosti, ale především funkce, historie a způsobu, jakým vznikaly. Srovnání Sharm el-Sheikhu s Hurghadou a Káhirou proto není otázkou kvality, ale logiky – každé z těchto míst slouží jinému účelu a jinému typu návštěvníka.

Sharm el-Sheikh: řízený klid a mezinárodní standard

Sharm el-Sheikh je od začátku budován jako mezinárodní resortové město. Je izolovaný, plánovaný a bezpečnostně kontrolovaný. Jeho urbanismus připomíná spíš středomořská nebo blízkovýchodní letoviska než tradiční egyptská města. Široké silnice, zóny oddělené podle funkce, relativní čistota a klid vytvářejí prostředí, které je pro evropského návštěvníka snadno čitelné.

Bezpečnost zde není reakcí na problémy, ale součástí identity města. Právě proto se zde konají politické summity a proč sem míří diplomaté, celebrity i byznys. Sharm je Egypt, který je ochoten obětovat část autenticity výměnou za stabilitu a komfort.

Hurghada: živelný turismus a každodenní Egypt

Hurghada vznikala jinak. Původně rybářská osada se postupně rozrostla v jedno z největších egyptských letovisek – ale bez jednotné urbanistické koncepce. Město je otevřenější, živější a výrazně „egyptštější“ než Sharm. Turismus zde prorůstá s běžným životem místních, což má své kouzlo i své stinné stránky.

Hurghada působí autentičtěji, ale také chaotičtěji. Bezpečnostní opatření zde existují, ale nejsou tak systematická ani plošná jako v Sharm el-Sheikhu. Pro zkušenější cestovatele může být Hurghada zajímavější, protože nabízí větší kontakt s realitou země. Pro ty, kdo hledají klid, řád a předvídatelnost, však může být únavnější.

Káhira: metropole bez kompromisů

Káhira je úplně jiný svět. Nejde o turistické město, ale o živoucí megapolis s více než dvaceti miliony obyvatel. Káhira není místem, kam by se jezdilo „odpočívat“. Je hlučná, přeplněná, fascinující i vyčerpávající zároveň. Nabízí největší koncentraci historie, kultury a autenticity, ale také chaos, který je pro mnoho návštěvníků náročný.

Bezpečnost v Káhiře je výrazně viditelná, zejména v turistických oblastech, ale město není možné kontrolovat tak komplexně jako Sharm el-Sheikh. Pohyb vyžaduje zkušenost, orientaci a často i místního průvodce. Pro některé cestovatele je Káhira vrcholem egyptského zážitku, pro jiné hranicí komfortu.

Teprve ve chvíli, kdy se všechny tyto vrstvy – bezpečnost, infrastruktura, klima i historie – spojí v každodenní zkušenost, začíná dávat Sharm el-Sheikh skutečný smysl. Z teorie se stává pocit. A ten byl v mém případě překvapivě klidný.

Od prvního dne jsem měla zvláštní dojem, že tělo je tady o krok napřed před hlavou. Zatímco mysl si ještě dělala mentální poznámky – hlídala kabelku, orientovala se v prostoru, odhadovala, co je „normální“ – tělo už se uvolňovalo. Chůze po městě nepůsobila stresově, pobyt venku neunavoval a večerní návraty do hotelu nebyly spojeny s pocitem ostražitosti, který člověk podvědomě mívá v cizím prostředí.

Jako žena jsem vnímala především absenci nepříjemné pozornosti. Ano, Sharm je turistické město, ano, lidé tu pracují s cizinci každý den, ale právě profesionalita a rutina dělají interakce překvapivě neutrálními. Nebyla jsem vystavena dotěrným pohledům ani nevyžádaným komentářům – a to je zkušenost, kterou nelze brát jako samozřejmost, zejména mimo Evropu.

Bezpečí zde nemá podobu zákazu nebo sevření, ale předvídatelnosti. Věděla jsem, že hotel má jasně daná pravidla, že taxi fungují podle jednoduché logiky, že veřejná místa jsou hlídaná. Nemusela jsem se ptát, kam „se smí“ a kam už ne. To samo o sobě uvolňuje kapacitu vnímat detaily: světlo, barvy, zvuky, tempo dne.

Velmi silný byl i kontrast s Evropou. Zatímco doma jsem přijížděla v kabátu, s rozsvícenými světly v poledne a pocitem zimní únavy, tady se den odehrával na slunci a ve venkovním prostoru. Ráno snídaně na terase, přes den moře, odpoledne káva venku, večer procházka. Tělo přestalo bojovat s prostředím a začalo s ním spolupracovat.

Sharm el-Sheikh není univerzální destinací a ani se o to nesnaží. Jeho síla spočívá právě v tom, že ví, čím chce být – a čím ne. Pro některé cestovatele se stane ideálním útočištěm, pro jiné místem, které je nechá chladnými. Obojí je v pořádku.

Sharm je především pro ty, kdo hledají klid, řád a pocit bezpečí, aniž by se museli vzdát exotiky. Pro cestovatele, kteří chtějí být v jiném kulturním prostoru, ale nechtějí s ním bojovat. Pro lidi, kteří ocení, když věci fungují, když se mohou pohybovat po městě bez neustálé ostražitosti a když je prostředí čitelné.

Je ideální pro ty, kdo cestují v zimních měsících a potřebují světlo, teplo a fyzickou úlevu. Pro páry, jednotlivce i rodiny, kteří chtějí kombinaci moře, přírody a města. Pro ženy cestující samostatně nebo v malé skupině, které hledají destinaci mimo Evropu, ale zároveň bezpečnou a kultivovanou. A také pro ty, kdo chtějí mít zázemí kvalitního hotelu, ale zároveň možnost kdykoli vyrazit ven – do kavárny, na večeři, k moři nebo do pouště.

Naopak není ideální pro cestovatele, kteří hledají syrovou autenticitu Egypta. Pro ty, kdo chtějí chaotické ulice, spontánní setkání, intenzivní pouliční život a pocit, že jsou neustále „uvnitř“ místní reality. Sharm je příliš řízený, příliš uhlazený a příliš kontrolovaný, než aby uspokojil milovníky neředěných kulturních střetů.

Nebude vyhovovat ani těm, kdo považují omezení a pravidla za zásadní překážku svobody. Sharm je město kompromisu: část spontaneity obětuje ve prospěch bezpečí a klidu. Pokud někdo hledá destinaci, kde se dá bez plánování bloumat celé dny a ztrácet se v chaosu, pravděpodobně bude spokojenější jinde.

Sharm el-Sheikh je Egypt, který si dal záležet. Ne na tom, aby byl nejautentičtější, ale aby byl funkční, stabilní a srozumitelný. Pro ty, kdo chtějí na chvíli vypnout, nadechnout se, vrátit se ke světlu a pohybu – a přitom zůstat v bezpečném a kultivovaném prostředí – je to velmi dobrá volba.

A možná právě proto dává smysl přijet sem ve chvíli, kdy doma chybí slunce. Ne aby člověk něco doháněl, ale aby se znovu srovnal.