Jak fungují odklony v trestním řízení

Proč jsou odklony v trestním řízení v praxi často využívaným institutem? Jelikož je jejich účelem zjednodušit a urychlit náročný a mnohdy zdlouhavý proces, kterým trestní řízení je. Zároveň je vyřízení trestní věci takzvaným odklonem často výhodné pro všechny strany trestního řízení. 

Účelem odklonů je totiž také narovnání vztahů mezi pachatelem a obětí, odstranění škodlivých následků trestného činu, odlehčení zatížení orgánů činných v trestním řízení a snížení nákladů trestního řízení. V rámci vyřízení trestní věci odklonem pak pro obviněného často nastupuje mírnější forma postihu, než kdyby došlo ke standardnímu průběhu trestního řízení. 

Vyřízení trestní věci odklonem zároveň usnadňuje poškozenému dosáhnout uspokojení svých nároků a směřuje k rychlejšímu odčinění následků trestného činu.

Na vyřízení trestní věci odklonem neexistuje právní nárok. Pokud tedy obviněný splní všechny podmínky pro aplikaci odklonu, přesto nemusí být jeho věc odklonem vyřízena. Vždy záleží na uvážení státního zástupce či soudu, který musí zvážit, zda bude aplikace odklonu dostatečným způsobem vyřízení věci s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu.

Dle způsobu vyřízení věci lze odklony dělit do dvou kategorií podle toho, zda dochází k rozhodnutí o vině a trestu, či nikoliv. Mezi odklony, kdy dochází k rozhodnutí o vině a trestu, se řadí dohoda o vině a trestu a trestní příkaz. Mezi odklony, kdy nedochází k rozhodnutí o vině a trestu se řadí podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a odstoupení do trestního stíhání.

Dohoda o vině a trestu představuje v praxi oblíbený odklon, její výhodou je rychlost a hospodárnost řízení. Podstatou dohody o vině a trestu je dohoda mezi státním zástupcem a obviněným, která obsahuje popis skutku, o němž obviněný prohlásí, že jej spáchal, a výměru a druh trestu stanoveného dle zákona. Dohodu schvaluje soud. 

Při sjednávání dohody o vině a trestu dbá státní zástupce také na zájmy poškozeného. Poškozený je nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a trestu oprávněn uplatnit svůj nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, jež mu byla trestným činem způsobena, nebo na vydání bezdůvodného obohacení. 

V současnosti je možné uzavřít dohodu o vině a trestu v rámci řízení o všech trestných činech, tedy i v případě zvlášť závažných zločinů. Dohodu o vině a trestu není možné sjednat pouze v řízení proti uprchlému a v řízení proti mladistvému, který nedovršil 18 let věku.

Podmínkou pro možnost jednání o dohodě o vině a trestu je skutečnost, že výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný. Dále musí obviněný výslovně prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán, přičemž zde nesmí existovat důvodné pochybnosti o pravdivosti tohoto prohlášení. 

Pokud by z jakéhokoli důvodu nedošlo k uzavření či ke schvální dohody o vině a trestu, nelze toto prohlášení obviněného považovat za doznání ke spáchání trestného činu a nelze jej použít jako důkaz v dalších řízeních.

Trestní příkaz slouží ke zjednodušení a urychlení trestního řízení ve skutkově i právně méně složitých případech. Trestní příkaz může vydat samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku – ten se ale nevyhlašuje, pouze se vyhotovuje a doručuje. 

Proti trestnímu příkazu je možné podat odpor – podáním odporu se trestní příkaz ruší, samosoudce je následně povinen nařídit ve věci hlavní líčení, ve kterém ale samosoudce není vázán právní kvalifikací ani uloženým trestem v trestním příkazu. Trestním příkazem lze uložit jen omezenou škálu trestů, nelze jím například uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.

Podmíněné zastavení trestního stíhání představuje v praxi nejvyužívanější formu odklonu. Lze jej uplatnit pouze v případě přečinů, tedy všech nedbalostních trestných činů a těch úmyslných trestných činů, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. 

Trestní stíhání lze podmíněně zastavit, pokud to lze vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu považovat za dostačující. 

Přičemž současně musí být splněny následující podmínky: obviněný musí s takovýmto vyřízením věci souhlasit, obviněný se musí k činu doznat, pokud byla činem způsobena škoda, musí ji obviněný nahradit, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřít dohodu, anebo učinit jiná potřebná opatření k její náhradě, obviněný musí vydat bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřít dohodu, anebo učinit jiná vhodná opatření k jeho vydání. 

Nadto je dále dána možnost, aby se obviněný zavázal, že se zdrží určité činnosti, pokud se v souvislosti s ní dopustil přečinu. Případně se může zavázat k uhrazení peněžité částky určené státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.

Podmíněné zastavení trestního stíhání představuje prozatímní rozhodnutí se stanovením zkušební doby. Pokud obviněný povede řádný život a splní všechny povinnosti stanovené mu v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, rozhodne soud, případně státní zástupce o tom, že se obviněný osvědčil, čímž nastanou účinky zastavení trestního stíhání. Pokud se však v rámci zkušební doby obviněný neosvědčí, v trestním stíhání se pokračuje.

Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání je svými podmínkami odklon velmi podobný podmíněnému zastavení trestního stíhání. Je však uplatňován v případech, kdy je vedeno tzv. zkrácené přípravné řízení. Je určitým „varováním“, které dostane podezřelý před tím, než bude jeho případ předložen před soud, a zároveň mu dává šanci napravit své chování.

Narovnání je forma odklonu, v rámci které je nejvíce reflektován zájem poškozeného, respektive má pomoci vyřešit konflikt mezi pachatelem a poškozeným. Podstatou narovnání je dohoda mezi obviněným a poškozeným. V případě narovnání je kladen větší důraz na konsenzus a narovnání vztahu mezi pachatelem a poškozeným než na trestní postih pachatele. 

Narovnání lze uplatnit pouze v případě přečinů, se souhlasem obviněného i poškozeného, za kumulativního splnění několika podmínek: obviněný musí prohlásit, že spáchal skutek, pro který je stíhán, musí uhradit způsobenou škodu poškozenému, vydat bezdůvodné obohacení, obviněný musí složit peněžní částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, před rozhodnutím o schválení rozhodnutí o narovnání musí být obviněný i poškozený vyslechnuti. 

Schválení rozhodnutí o narovnání soudem či státním zástupcem má účinky zastavení trestního stíhání.

Odstoupení od trestního stíhání představuje zvláštní druh odklonu, který je možné uplatnit pouze v případě mladistvých – a to, pokud je proti mladistvému vedeno řízení o provinění, jehož horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje tři roky. 

Dále musí platit, že v daném případě trestní stíhání mladistvého není účelné, na dalším stíhání mladistvého není veřejný zájem a potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších provinění.

K odstoupení od trestního stíhání je zpravidla přistupováno, pokud mladistvý již úspěšně vykonal vhodný probační program, úplně nebo alespoň částečně nahradil škodu způsobenou proviněním a poškozený s takovým odškodněním souhlasil, anebo bylo mladistvému vysloveno napomenutí s výstrahou a takové řešení lze považovat z hlediska účelu řízení za dostatečné.

Odklony jsou přínosnou a v praxi využívanou alternativou ke standardnímu trestnímu řízení – postupem v hlavním líčení. Odklony jsou zpravidla výhodné pro všechny strany trestního řízení, jelikož jejich účelem je zjednodušit a urychlit trestní řízení, dochází díky nim k úspoře nákladů řízení a odlehčení zatížení orgánů činných v trestním řízení. 

Vyřešení trestní věci odklonem znamená pro pachatele mnohdy mírnější sankci, pro poškozeného zase snazší dosažení uspokojení jeho nároků. Zároveň by mělo vyřešení trestní věci odklonem znamenat i narovnání vztahů mezi pachatelem a poškozeným. Proto je v praxi často strategické pokusit se vyřešit trestní věc pomocí odklonu.