Jaké jsou důvody pro změnu výživného a proč je dobré požádat o zvýšení včas

Začátek školního roku vnímá mnoho dětí jako radostný návrat za kamarády, jiné zase jako trauma ze školních lavic a souvisejících povinností. Pro mnoho rodičů dětí školou povinných se především období začátku školního roku stává finančně náročným. Při zajišťování potřebných školních pomůcek či úhrad zájmových kroužků dostává rodinný rozpočet pořádně zabrat. 

V daleko těžší situaci se pak ocitnou rodiče samoživitelé. Obecně lze zmínit, že změna stupně vzdělání (tedy například nástup na základní školu) je podstatným důvodem k navýšení stanoveného výživného.

Důvodem pro zvýšení výživného jsou nejčastěji situace, kdy se zvýšily náklady nezletilého dítěte v souvislosti s přechodem na vyšší stupeň vzdělání (typicky tedy nástup do mateřské školy, nástup na základní školu, nástup na druhý stupeň základní školy, nástup na střední a posléze i vysokou školu). 

Další podstatnou změnou okolností je i situace, kdy se u nezletilého dítěte zvýšily jeho pravidelné náklady kvůli jeho zdravotním problémům. Na druhou stranu lze však uvést, že ne vždy bude důvodem ke zvýšení výživného pouze finančně náročný zájmový kroužek nezletilce.

Vyživovací povinnost k nezletilým dětem nalezneme zakotvenou v ustanoveních § 910 až 923 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv soud může upravit výši výživného i bez návrhu, obvykle je potřeba, aby byl podán návrh na zvýšení výživného ze strany rodiče, který o dítě pečuje. Do předmětného návrhu na zvýšení výživného je vždy nutné uvést veškeré změny, které na straně nezletilce či jednoho z rodičů od poslední úpravy výživného nastaly. 

Dle § 922 OZ je výživné možné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne. Přestože zákon stanovuje možnou retroaktivitu v případě stanovení výživného, doporučujeme rodičům žádat o zvýšení výživného co nejdříve, a nikoliv až tři roky zpětně. 

Je vhodné se vžít i do role druhého rodiče, který například celou dobu řádně splácí výživné dle rozsudku a nemusí být z finančního hlediska jednoduché doplácet desetitisícový dluh stanovený soudem na dlužném výživném při zvyšování výživného za několik měsíců zpětně. Za nutné považujeme rovněž zdůraznit, že každý případ musí být příslušným soudem posuzován individuálně, a to s přihlédnutím ke všem jeho okolnostem.

Je zapotřebí uvést, že při nástupu nezletilého dítěte na základní školu či střední školu ani při jiných významných událostech se výživné nenavyšuje automaticky. Pokud se s druhým rodičem nedohodnete na zvýšení, je zapotřebí podat k místně příslušnému soudu návrh na zvýšení výživného.

Předmětný návrh může být rodičem nezletilého dítěte podán kdykoliv, pokud se podstatným způsobem změní poměry buď na straně nezletilého dítěte, nebo u kteréhokoli z rodičů oproti tomu stavu, který byl v době, kdy soud naposledy o výši výživného rozhodoval.

Níže si popíšeme situace, u kterých doporučujeme zvážit možnost úpravy výše výživného, jelikož se jedná o podstatné změny poměrů, které mohou výši výživného k dítěti zásadně ovlivnit.

V případě, kdy nezletilé dítě nastupuje do mateřské školy, popřípadě do první třídy základní školy, jedná se o důvod, pro který je vhodné zažádat o zvýšení výživného. 

Dle soudní praxe je kvalifikovaná změna poměrů odůvodňující navýšení výživného spatřována zpravidla již při nástupu do mateřské školy. Nicméně i v tomto případě toto nemusí být pravidlem, neboť jak je výše uvedeno, každý případ se posuzuje zcela individuálně a záleží i na dalších okolnostech dané záležitosti. 

Na tomto místě je nutno zmínit, že za změnu poměrů odůvodňující navýšení výživného soudy téměř pokaždé považují nástup nezletilého dítěte na základní školu či nástup do prvního ročníku střední školy. 

Mezi další důvody, pro něž lze podat návrh na zvýšení výživného, by měly patřit rovněž výrazné změny zájmových kroužků či ostatních mimoškolních aktivit (sportovní aktivity, jazykové kurzy, letní tábory apod.), kdy na těchto výdajích mají povinnost podílet se oba rodiče.

Rovněž zdravotní stav dítěte může hrát zásadní roli při výpočtu výživného, neboť oproti zdravému dítěti rodič dítěte, které trpí nějakou mírou postižení či chronickou nemocí, bude muset takovému dítěti věnovat bezesporu mnohem více péče, která bude jak časově, tak i finančně náročnější. Často se jedná o situace, kdy dítě najednou potřebuje speciální léky či zdravotní potřeby.

Při rozhodování o zvýšení výživného hrají zásadní roli majetkové poměry a příjmy rodiče, který je povinen hradit výživné. Soud by při rozhodování měl vždy zohlednit nejen fakticky dosahované příjmy povinného rodiče, ale i jeho celkovou finanční a majetkovou situaci. Soud by měl tedy zohlednit i majetek v jeho výlučném vlastnictví a jeho životní úroveň.

Dle ustanovení § 913 odst. 2 OZ při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného rodiče je třeba také vždy zkoumat, zda se povinný rodič nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. 

Ve zmíněném ustanovení je zakotvena takzvaná potencionalita příjmů, díky které je možno vycházet nejen z faktických, ale i případně z možných příjmů povinného rodiče. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. III. ÚS 1303/11 má potencionalita postihovat především situace, kdy je povinný rodič bez finančních prostředků či se záměrně vyhýbá zaměstnání, a proto nemůže a vlastně ani nechce plnit vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Soud v takovém případě vychází z domnělého příjmu, jakého by rodič dosahovat mohl.

Při výpočtu výše výživného se soudy rovněž zabývají i příjmy partnera rodiče, který je povinen hradit výživné. V případě, kdy partner povinného rodiče dosahuje vysokých pravidelných příjmů a žijí ve společné domácnosti, existuje zde důvod pro zvýšení výše výživného k nezletilému dítěti.

Mnozí namítají, že příjmy nových partnerů by se započítávat neměly, protože tito partneři nemají s vyživovací povinností na dané děti nic společného. To je sice možná pravda, důležité však je, jakým způsobem společně s povinným či oprávněným rodičem hospodaří. 

Pokud se jedná o partnery, kteří spolu nebydlí, neexistuje pro započítávání jejich příjmu žádný důvod. Pokud však partner žije ve společné domácnosti, už se finančně podílí na jejím chodu, a jeho příjem je tedy nutné zohlednit. Je to zcela logické, kdy například povinný rodič nemůže uplatňovat ve svých výdajích celkovou výši nájemného, když z ní reálně platí jen polovinu.

K předmětnému můžeme uvést nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 527/06 ze dne 7. 3. 2007, v němž je konstatováno ze strany Ústavního soudu, že: „Jakkoli se nejedná o osobu povinnou k poskytování výživného dle zákona o rodině, je zřejmé – z obecného pohledu – že pokud by bylo prokázáno v neurčitém počtu případů stejného druhu, že přítel rodiče s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny, mohla by taková blíže specifikovaná částka nalézat odraz i v poměrech rodiče, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, a tím i v poměrech nezletilého dítěte. Jedná se tedy o otázku životní úrovně rodiče a nezletilého dítěte, která je ze své podstaty založena na fakticitě, nikoli na ‚pouhé‘ právní stránce, tj. na tom, zda se jedná či nejedná o osobu dle zákona o rodině k vyživovací povinnosti povinnou, podíl např. druha na uspokojování potřeb rodiny se na životní úrovni člena rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře), nepřihlížet k tomu by bylo v rozporu s reálným dějem, konstruováním fikce (což by mohlo vést až k absurdním důsledkům), k čemuž však není žádného rozumného důvodu.“

Shodně pak v nálezu sp. zn. II. ÚS 1619/07 ze dne 1. 2. 2008 Ústavní soud dovodil, že „kategorické tvrzení odvolacího soudu o tom, že při určování výše výživného je třeba přihlížet pouze k příjmům a majetkovým poměrům otce, nikoli jeho manželky, i v situaci, kdy zvýšené odůvodněné potřeby nezletilých dětí byly prokázány a soudem akceptovány, tak neodpovídá nejen shora uvedeným normám jednoduchého práva (zákona o rodině), ale ani zásadám spravedlivého procesu a relevantní judikatuře Ústavního soudu.“

Se zvýšením vyživovací povinnosti samozřejmě není nutné se hned obracet přímo na soud. Doporučujeme vše nejprve důkladně probrat s povinným rodičem, eventuálně v případě zletilých dětí přímo s nimi. 

Pakliže v dané věci není možné uzavření dohody, přichází na řadu otázka podání návrhu na zvýšení výživného k příslušnému soudu. Zletilé děti si musí podat návrh na zvýšení výživného již sami, kdy druhým účastníkem řízení bude ten z rodičů, který je povinen hradit výživné.

V jakém okamžiku tedy podávat návrh na zvýšení výživného pro nezletilé dítě? Z judikatury a rozhodovací praxe soudů lze dovodit závěr, že zpravidla každé tři roky dochází k nárůstu oprávněných potřeb každého nezletilého dítěte v důsledku jeho fyzického a psychického růstu a mělo by tak dojít k navýšení výše výživného. 

Totožný přístup by měl být v případě přechodu nezletilce na vyšší stupeň základního či středního vzdělávání, který klade zvýšené finanční nároky na vyživovací povinnost rodičů. Z praktické zkušenosti jsou známy situace, kdy se rodiče, kteří jsou povinni hradit výživné, odvolávají na nákupy nejrůznějších dárků, které nezletilým dětem pořizují či na náklady vynakládané v rámci styku s nezletilými.

V daném případě však lze dovodit závěr, že vynakládá-li rodič finanční prostředky pro dítě v rámci styku, pak k tomu nemůže být soudem přihlíženo, neboť se jedná o zcela dobrovolná plnění, která druhému rodiči při zajišťování základních nezbytných potřeb nezletilého dítěte nepřináší žádné benefity.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že výživné jako takové je možno s ohledem na okolnosti měnit s tím, že je možno požadovat zvýšení výživného pro nezletilé dítě vždy, když dojde na straně rodičů či na straně dítěte k podstatné změně poměrů s tím, že s ohledem na judikaturu soudů má tento požadavek přednost před jinými výdaji rodiče povinného výživou. 

Domníváme se proto, že je tedy na místě, aby se rodič pečující o dítě průběžně při každé změně poměrů zabýval tím, zda zde není prostor pro zvýšení výživného a případně (pokud se nepodaří vyřešit záležitost dohodou) požadoval změnu výživného tak, aby toto výživné odpovídalo možnostem druhého z rodičů i odůvodněným potřebám dítěte.