Muž z výroby převzal BMW a chystá škrty. První velký řez míří na administrativu, ne na továrny

Ještě před několika měsíci se zdálo, že krize a s ní spojené úsporné programy se premianta z Mnichova netýkají. Zatímco od všech ostatních německých automobilek přicházely znepokojivé zprávy o drastickém snižování výroby a existenciálním zápase za zachování výrobních kapacit (VW), o miliardových škrtech (M-B) a klesajících maržích (Porsche), zdálo se, že Bavorské motorové závody procházejí krizí německého automobilového průmyslu s elegancí jihočeské pumy a klidem anglického gentlemana. Že se jim podaří udržet své zisky a že strategie otevřená novým technologiím slaví úspěch. Proto si mezi odborníky z oboru získalo BMW pověst výrobce schopného zvládnout zásadní proměnu odvětví kontrolovaně a bez újmy.

Oznámení o zrušení přibližně 8 000 pracovních míst do konce roku 2027 tento idylický bavorský výjev poněkud narušilo. Neprávem. Kdo v tomto čísle vidí pouze další report o úsporách, přehlíží, co je na zprávě z Mnichova skutečně zajímavé. BMW totiž na stejný ekonomický tlak, který trápí jeho konkurenty, reaguje jinak. A právě toto by odbornou i laickou veřejnost mělo zajímat především.

Tou nejdůležitější zprávou z Mnichova totiž není snižování stavů, ale jeden člověk.

Dvoumetrový muž s unikátním přístupem ke krizi odvětví, který je v čele představenstva teprve dva a půl měsíce.

Milan Nedeljković nastoupil do funkce v době, kdy je mnoho firem v pokušení zásadně přehodnotit svou strategii. Nedeljković dělá pravý opak. Neodchází od technologicky otevřeného zaměření koncernu a nezpochybňuje „Neue Klasse“ – miliardový, do budoucnosti namířený projekt jeho předchůdce Zipseho, s nímž BMW v září 2025 uvedlo na trh zcela novou generaci. Základem firemní strategie i nadále zůstávají nové platformy vozidel, vlastní softwarová architektura, účinnější elektromotory a baterie nové generace.

Nedeljkovićův přístup k vedení koncernu je na první pohled nenápadný, ve skutečnosti však znamená zásadní změnu perspektivy. V posledních letech se totiž debata o budoucnosti německého automobilového průmyslu točila takřka výlučně kolem technologie: spalovací motory nebo elektromobily? Baterie nebo vodík? Software nebo klasické inženýrství? Nedeljković nehledá nové odpovědi na tyto otázky, ale vychází z předpokladu, že technologický směr je daný. A že nyní do popředí vstupuje jiná výzva: Kdo tuto transformaci zaplatí a jak ji lze organizačně zvládnout?

To, že se BMW navzdory úspornému programu drží své strategie, není náhoda. „Neue Klasse“ zůstává nejdůležitějším projektem koncernu do budoucna. Kromě nové generace elektromobilů totiž „nová třída“ přináší také řadu technologií, které mají být zavedeny do celého elektrického portfolia skupiny – od softwarové architektury přes pohon a bateriovou technologii až po digitální funkce. Pro BMW je proto „Neue Klasse“ mnohem více než jen nová modelová řada. Tvoří technologický základ a klíčový motor růstu pro nadcházející roky. Adekvátně tomu však vyžaduje také vysoké investice.

Ty přišly v ekonomicky obtížném období. BMW již v červnu muselo po výrazném propadu zisku revidovat svou roční prognózu směrem dolů, a to především kvůli situaci na čínském trhu a dalším zátěžovým faktorům.

Zároveň se však právě segment elektromobilů vyvíjí pozitivně. Ve druhém čtvrtletí vzrostly dodávky plně elektrických vozidel oproti stejnému kvartálu předchozího roku o 5,2 procenta na 116 800 kusů a téměř každý pátý dodaný vůz skupiny BMW je nyní čistě elektrický. Zahájení výroby nového modelu iX3 v maďarském závodě v Debrecínu probíhá podle údajů společnosti nejrychleji v historii firmy – již několik týdnů po zahájení výroby sjelo z linky 50 tisíc kusů tohoto modelu, zatímco počet objednávek se blíží 100 tisícům. Jako elektromobilní značka se stále více profiluje také Mini: v prvním pololetí byla třetina prodaných „mrňousů“ plně elektrická.

Nynější výzvou je proto zajištění trvalého financování těchto investic v řádu miliard eur a nastavení koncernu tak, aby se dlouhodobě vyplatily. V tomto kontextu se program zvyšování efektivity jeví spíše jako pokus o zajištění finančního prostoru pro největší produktovou ofenzivu v historii společnosti než jako známka strategické nejistoty. Jinými slovy, restrukturalizace není odklonem od dosavadní strategie, ale snahou o její udržení navzdory obtížným rámcovým podmínkám.

Ohlášené snižování počtu pracovních míst proto nepůsobí jako odklon od projektu budoucnosti, ale spíše jako jeho ekonomický předpoklad. Stejně tak je poučné i tempo. Mnoho nových předsedů představenstva tráví své první měsíce analýzami, rozhovory a drobnými korekcemi. Zásadní reformy často následují až po roce ve funkci. Nebo ještě později. Nedeljković se rozhodl pro opačný přístup. Sotva usedl do ředitelského křesla, vydala firma varování před poklesem zisku a zároveň oznámila program zvyšování efektivity a komplexní reorganizace správy. To svědčí také o odlišném stylu vedení – civilním a skromném, který méně spoléhá na velká prohlášení a více se soustředí na důslednou realizaci.

Tento přístup odpovídá životnímu příběhu nového šéfa i jeho profesní dráze.

Milan Nedeljković, syn srbských gastarbeiterů, je prvním manažerem v čele BMW, který se narodil v zahraničí. Německy se musel naučit sám až na základní škole. Navzdory určitým jazykovým mezerám se díky svému úsilí a výraznému matematickému talentu úspěšně dostal na gymnázium.

Následovalo studium strojního inženýrství v Cáchách, studijní pobyt na MIT a doktorát na Technické univerzitě v Mnichově. V BMW začal v roce 1993 jako stážista. Postupně se vypracoval na ředitele závodů v Řezně, Lipsku, Oxfordu a Mnichově a v roce 2019 se stal členem představenstva koncernu jako šéf výroby. Jeho hlavním úkolem v této funkci byla transformace výrobních kapacit na elektromobilitu.

Nedeljković proto nechal vytvořit digitální dvojníky všech závodů, aby je mohl optimalizovat. Za pokračující výroby zcela přestavěl mnichovský závod, v zájmu minimalizace rizik však nechal na jedné výrobní lince vyrábět elektromobily, vozy se spalovacím motorem i hybridy. Současně vybudoval v Maďarsku novou megatovárnu na elektromobily, kde se od letošního roku vyrábí model iX3. V Debrecíně, v Číně, Mexiku, USA a Dolním Bavorsku navíc vybudoval továrny na baterie.

S charismatickým šarmem se vypořádal i s překážkami, které mu stály v cestě. Když obyvatelé dolnobavorského regionu Gäuboden protestovali proti stavbě továrny, vydal se s kolegyní Ilkou Horstmeierovou do strasskirchenské hospody Jedermann, aby kritiky přesvědčil o výhodách projektu pro region. V referendu v září 2023 se nakonec dvě třetiny občanů vyslovily pro továrnu. Asi není třeba zmiňovat, že byla postavena v rekordním čase odpovídajícím Nedeljkovićovu tempu a již vyrábí baterie pro nový model i3, jehož sériová výroba začíná letos v létě v mnichovských závodech.

FUN FACT: Před 35 lety si Milan Nedeljković zvolil jako téma své diplomové práce umělou inteligenci. Tedy v době, kdy i většina vzdělaných lidí považovala tuto technologii za cosi, co patří do sféry vědecké fikce.

Jako manažera charakterizuje nového šéfa BMW efektivní využívání zdrojů, provozní dokonalost a schopnost precizně vést komplexní organizace. Není proto překvapením, že jeho první velké rozhodnutí o úsporách se netýká produktové palety, ale organizační struktury společnosti.

Velice zajímavé je, na čem hodlá Nedeljković šetřit. Úspory hledá tam, kde v posledních letech neustále rostl počet rozhraní, koordinačních procesů a administrativních úkolů – v administrativě a u středního a vyššího managementu. Právě tyto oblasti se v současné době díky digitalizaci a využití generativní umělé inteligence rychle a výrazně mění. Restrukturalizace tedy sleduje logiku, kterou lze pozorovat i v jiných odvětvích: tvorba přidané hodnoty má zůstat co nejblíže produktu, zatímco nepřímé struktury se zeštíhlují. Redukce pracovních míst se proto nedotkne výroby. Cílem BMW totiž není vyrábět méně aut, ale vyrábět je efektivněji díky zeštíhlení a zjednodušení organizace.

Právě v tom se BMW liší od svých nejdůležitějších konkurentů. Volkswagen provádí nejradikálnější restrukturalizaci v celém odvětví. Ta je spojena s rozsáhlým snížením počtu pracovních míst, zmenšením výrobních kapacit a reorganizací sítě závodů.

Mercedes-Benz usiluje o zvýšení efektivity koncernu, čehož chce dosáhnout především snížením materiálových a fixních nákladů a optimalizací výrobních procesů.

Porsche kombinuje sociálně přijatelné snižování počtu pracovních míst se snížením mzdových nákladů (např. výrazným seškrtáním mimořádných odměn a jejich navázáním na hospodářský výkon firmy) a zvýšením produktivity. Tímto způsobem chce vykrýt investice ve výši 2,1 miliardy eur do závodů Zuffenhausen a Weissach.

Tyto rozdíly jsou více než pouhá manažerská rozhodnutí. Odrážejí, jak odlišně jednotlivé společnosti hodnotí své největší výzvy. Zatímco Volkswagen musí celkově zmenšit svou nákladovou základnu, BMW se zdá být přesvědčeno, že skutečná konkurenceschopnost nadále spočívá ve vývoji a výrobě – za předpokladu, že obojí bude podporováno efektivnější organizací.

Kromě interních změn musí Nedeljković posílit také geopolitickou pozici společnosti BMW. Jednou z největších výzev je v tomto ohledu celní politika Trumpovy vlády. A protože ministr obchodu Howard Lutnick a celá Trumpova administrace propojují svou průmyslovou politiku s otázkou, kde firmy vyrábějí a vytvářejí pracovní místa, je v zájmu BMW přesvědčit Washington, že není evropským dovozcem v tradičním smyslu slova.

Milan Nedeljković se této výzvy chopil se stejným odhodláním a pragmatismem, s jakým dříve řešil problémy vznikajících výrobních kapacit. Bez ohledu na to, zda jde o dolnobavorské sedláky protestující proti výstavbě nového závodu nebo eurofobní americkou vládu, pro nového šéfa koncernu je jakákoli překážka provozním – a tudíž řešitelným – problémem.

BMW se přitom opírá o silný argument: jeho závod ve Spartanburgu není jen továrnou zásobující americký trh, ale také jedním z největších center vývozu automobilů v USA. Nedeljković se snaží právě tuto skutečnost proměnit ve strategickou výhodu a na její bázi snížit celní zátěž pro BMW a zajistit koncernu manévrovací prostor na nejdůležitějším západním automobilovém trhu.

Příklad BMW a akčního muže v jeho čele ukazuje, že krize mění profil požadavků kladených na vrcholové manažery. Ještě před několika lety debatu ovládaly především vize: elektromobilita, autonomní řízení, software, digitalizace. Dnes se do popředí stále více dostávají manažeři, jejichž nejdůležitějším úkolem je zajistit ekonomickou udržitelnost těchto ambiciózních strategií. O úspěchu podniku již nerozhoduje schopnost přicházet s novými nápady, ale stále častěji schopnost efektivně organizovat miliardové investice, stanovovat priority a zjednodušovat složité struktury.

Nedeljković ztělesňuje tuto změnu téměř ideálně. Není ani okouzlujícím vizionářem ani mužem velkých slov, jaké si mnohé mezinárodní koncerny dosadily do svých čel v uplynulých letech. Jeho síla spočívá jinde: v důsledné realizaci, v porozumění průmyslovým procesům a v ochotě včas přijímat nepopulární organizační rozhodnutí.

Právě proto by jeho jmenování mohlo mít dopad daleko za hranice BMW. Koncern nezměnil technologický směr. „Neue Klasse“ zůstává ústředním projektem budoucnosti a investice v řádu miliard pokračují. Změna zasahuje organizaci, která má tuto budoucnost umožnit. To je asi méně spektakulární než představení nového elektromobilu nebo revoluční softwarové platformy. Pro ekonomickou budoucnost podniku by to však mohlo být přinejmenším stejně rozhodující.

Možná tím BMW ohlašuje začátek druhé fáze transformace evropského automobilového průmyslu. V první fázi dominovala otázka, které technologie se prosadí. Centrální otázka druhé fáze je mnohem prozaičtější: Které společnosti dokáží tyto technologie trvale financovat, efektivně vyrábět a organizačně zvládnout?

Oznámení o snižování počtu pracovních míst v BMW je proto víc než jen zprávou o dalším úsporném opatření v těžce zkoušeném odvětví. Je signálem, že i ekonomicky nejstabilnější německý výrobce prémiových vozů přeskupuje své struktury. Ne proto, že by se vzdal své strategie pro budoucnost, ale právě proto, že se jí statečně drží. A to je vlastně velice sympatické. A optimistické.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy a inspirujte se neotřelými nápady. Díky.