Marný boj o odkaz Churchilla a Thatcherové: Britští konzervativci se ocitli na osudové křižovatce

Strukturální problémy konzervativců a slabost jejich současného vedení nejsou na Ostrovech ani v kontinentální Evropě žádným novým tématem. Po katastrofální porážce v loňských červencových volbách do Dolní sněmovny se znovu výrazně projevily v květnu letošního roku při vyhlášení výsledků voleb do místních samospráv v Anglii. 

Tyto volby částečně potvrdily výsledky z července 2024, a navíc přinesly – jak uvedla BBC – „dramatický posun v rozložení politických sil v zemi“, jednoznačně na úkor Konzervativní strany. Byla to naopak výše zmíněná Reform UK, a dokonce již mnohokrát odepisovaní liberální demokraté, kdo se ukázal jako síla, která ovládla liberálně-konzervativní voličské spektrum. Tyto strany vzaly konzervativcům stovky mandátů, v často pro ně tradičních baštách podpory.

Připomeňme si, že Farageova formace získala 677 křesel a převzala kontrolu nad osmi samosprávnými celky, které dříve ovládali konzervativci – mimo jiné v hrabstvích Kent a Staffordshire. Zvláštní pozornost upoutala i dvojice doplňovacích voleb, v nichž Reform UK uspěla a získala svého pátého poslance Dolní sněmovny britského parlamentu. 

Tato strana navíc poprvé ovládla i primátorské volby v nově vytvořených regionech Greater Lincolnshire a Hull and East Yorkshire, čímž rozšířila své působení mimo tradiční „protestní agendu“. BBC odhadovala, že pokud by se tyto výsledky promítly do celostátního měřítka, bylo by s konzervativci bez přehánění zle.

Konzervativní strana by podle průzkumů obdržela v dotyčných volbách pouze 15 % hlasů, zatímco Reform UK by se stala klíčovou partají na pravici. Současně se Liberálně-demokratická strana pod vedením Eda Daveyho prosadila jako hlavní alternativa pro střední vrstvy voličů. Dohromady získala 163 křesel a ovládla několik důležitých radnic, které dříve spravovali konzervativci – například v Shropshire, Oxfordshire či v Cambridgeshire. 

Podle projekce BBC by Lib Dems v celostátním přepočtu dokonce překonali konzervativce s 17 % hlasů oproti jejich 15 %. Ed Davey k výsledkům radostně uvedl, že jeho strana „nahradila konzervativce jako stranu střední Anglie“.

Vedení konzervativců celou věc tak trochu „zametlo pod koberec“ s poukazem na to, že teprve začíná pracovat a že se výsledky brzy dostaví. Jenže s přibývajícím časem se situace nejenže nezlepšuje, nýbrž právě naopak. Dokonce ani do očí bijící přešlapy labouristické vlády Keira Starmera v podobě nezvládnuté migrační krize, propadu životní úrovně, opakujících se antisemitských útoků či skandál vicepremiérky Angely Raynerové atd. toryům body nepřihrály. 

Naopak z nich dále těží Nigel Farage a jeho formace Reform UK. Pomyslnou „blue wall“, bohaté oblasti na jih od Londýna, pak podle průzkumů stále častěji opanují liberální demokraté.

Čísla zveřejněná prestižním listem The Financial Times v předvečer každoroční stranické konference, která se letos konala na začátku října v Manchesteru, hovořila krajně zlověstně: partaj, jež byla nejednou označena za nejúspěšnější politický subjekt v dějinách západních liberálních demokracií a která ostrovnímu státu i světu dala takové osobnosti, jakými byli Benjamin Disraeli, Winston Churchill či Margaret Thatcherová, se podle tamních komentářů utápí v „moři voličského nezájmu“. 

S preferencemi na úrovni 17,2 % obsazuje až třetí místo za vládnoucí Labour Party s 20,8 % a především neustále posilující Reform UK s 31,4 %; zespodu ji pak dotahují liberální demokraté s 13,7 %. Farage a lidé kolem něj přitom otevřeně mluví o „politické likvidaci toryů“ a o převzetí otěží jedné ze dvou hlavních stran britského politického spektra.

Tradiční výroční stranická konference se letos konala, jak jsme již naznačili, od 6. října v Manchesteru, a byla to, podle většiny britských médií „přehlídka bezútěšnosti“. Liberální deník The Guardian – který ovšem nikdy nebyl toryům příliš nakloněn – psal přímo o „zoufalství“. 

Vystoupení předních straníků, jak potvrzovaly i reportáže z jiných médií, nejen z liberálního (či dnes spíše progresivistického) Guardianu, byla spíše „snůškou prázdných sloganů“, ze kterých byla cítit „nostalgie po starých časech“, aniž by dotyční a dotyčné byli/y schopni/y, jak se doba a země změnily.

Všechny tyto komentáře byly v zásadě korektní a správné. Konference byla depresivní, mnoho místností bylo napůl prázdných, chyběla řada tradičních sponzorů, což je vždy signál, že s „partají“ není něco v pořádku. Kemi Badenochová přiznala, že si připadá, „jako kdyby měla vylézt na vysokou horu, aniž by měla podporu ze základního tábora“, což vyznělo všelijak, jenom ne optimisticky.

Hlavním tématem byly otázky imigrace a zabezpečení hranic. Badenochová slíbila, že bude prosazovat: vystoupení Británie z Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR), jejímž důsledkem je, podle ní, to, že se ulice mnoha britských měst stala „divadlem teroru“; zřízení tzv. Removal Forces (doslova „síly pro odstranění“), které by měly zajistit odsun až sto padesáti tisíc imigrantů ze země ročně (celkem tři čtvrtě miliónu do pěti let); zrušení přezkoumávání a právní pomoci pro migranty; sociální bydlení jako prioritu pro britské občany, nikoli pro migranty atd.

Došlo i na kritiku tzv. „dvojstupňové spravedlnosti“ a na ostrý postoj vůči sympatizantům s teroristickými organizacemi, jakou je například palestinský Hamás.

Na stranické konferenci rezonovala i tradiční toryovská témata, jako jsou daně. Například návrh na zrušení daně z nemovitosti, tzv. stamp duty, na rodinné domy pro podporu mladých lidí (rodin) či zavedení tzv. „zlatého pravidla“ (z každé ušetřené libry by měla jít polovina na snížení deficitu) atd. 

Řeč byla rovněž o boji proti zneužívání sociálních dávek a o tom, že práce se musí vyplatit víc než sociální benefity: Rovněž o posílení policejních jednotek a o ukončení „soudcovského aktivismu“. Pozornost vzbudil i návrh na zákaz stávek lékařů a zdravotnického personálu, nebo návrh na zrušení Climate Change Act z roku 2008, tzv. Net Zero plánů a starých dotací na obnovitelné zdroje...

Problém spočívá v tom, že jakkoli se často jednalo o témata, která v britské společnosti silně rezonují, stranická konference nevzbudila větší zájem ani médií, ani široké veřejnosti. Četné komentáře, silně jízlivé, se navíc nesly v duchu „měli jste na to čtrnáct let (2010–2024, tj. vlády Davida Camerona, Theresy Mayové, Borise Johnsona, Liz Trussové a Rishiho Sunaka), tak proč jste to všechno neudělali?

Kim Badenochová je sice v čele strany teprve necelý rok, i tak se jí ale na podobné otázky odpovídalo velmi těžko… Hodit tak říkajíc všechny problémy dnešní Velké Británie na Starmerovy labouristy prostě není možné, na čemž nic nemění ani to, že jejich vláda většinu výše zmíněných problémů spíše prohlubuje, než řeší. 

Nechyběly ani komentáře, že „když se někdo vykašle na své voliče, nemůže z jejich strany počítat s žádným soucitem“. Tuhle větu bychom doporučovali k přečetní i české hlavní vládní straně ODS.

Co bude s britskými konzervativci (či s toryi, chcete-li), dál, se teprve uvidí. Faktem nicméně je, že v současné době se jeví budoucnost strany Benjamina Disraeliho (premiérem v letech 1868 a 1874–1880), Winstona Churchilla (v čele vlády v letech 1940–1945 a 1951–1955) a Margaret Thatcherové (premiérkou v letech 1979–1990) jako poměrně tristní. 

Kemi Badenochová, jakkoli jsou nám její názory sympatické, se nejeví jako osobnost, která by byla schopna postavení strany významně změnit. Žádný nový Churchill ani nová Thatcherová také nejsou „v dohledu“.

Ze všech toryů dnes na veřejnosti nejvíc rezonují komentáře a vystoupení někdejšího premiéra Borise Johnsona – ale ani jeho comeback není pravděpodobný. Skandálů kolem něj (včetně těch nejvážnějších, covidových, na což jsou Britové hodně citliví) bylo příliš mnoho; nemluvě o tom, že se Johnsonovi, jak máme alespoň dojem, status bývalého ministerského předsedy zalíbil a užívá si ho, aniž by jej svazovala „ta strašlivá odpovědnost“...

Jakkoli se jednalo a jedná o drtivě nejtalentovanějšího britského politika od churchillových časů, pravděpodobně už toryům z jejich problémů nepomůže. Kdo by takovým politikem, takovým leaderem, mohl být, je ve hvězdách.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.